|
| ||||
| ||||
|
1930 - — 21 — — Cyril
Na generálním sjezdu v Innomostí zvolen byl Weinmann generálním předsedou všeobecného sdružení Ceciliánského, o němž i osobně referoval v Římě. Roku 1928 předsedal generální schůzi Ceciliánských spolků v Kolíně. Zesnulý byl mužem bodré povahy, neoblomné píle a ráznosti, neznal národní zaujatost= Češi nebyli mu méněcennýmK (minderwertig) národem a radoval se právě jako Dr. Witt a Dr. Haberl z rozkvětu Cyrilských Jednot v zemi naší. V roce 1909 zajel si do Plzně, aby přítomen býti mohl Cyrilskému sjezdu a pře-svědčiti se na jak vysokém stupni jest tamnější církevní hudba mravenčí pílí a dirigentským talentem skromného, ale velkého mistra Norberta Kubáta. Poslechl si též produkce Sychrovy na moderních varhanách plzeňských a při hře Musilovy sonáty (D-moll) šeptal mi za zvuků střední její věty: »Poslyš! Tak krásný a melodický kánon jsem dosud nikde neslyšel.« Z našich skladatelů velice si vážil Foerstera, Sychry, Říhovského a Kubáta. Poslední byl mu pro svou milou povahu a krásnou duši velice sympatickým. V roce 1909 pozval Weinmanna děkan v Marianských Lázních Josef Čížek, aby měl přednášku o XV. výroční schůzi tamnějšího spolku Ceciliánského. Tehdy přednášel, ač byl velice nachlazen a churav -0 církevní hudbě posledních pěti století. Veliký ználec řečí moderních a orientalista, milý děkan Čížek jej velice zajímal a při odchodu z Marianských Lázní nelíčeně pravil: Vy, Cechové jste nejhudebnějším a nejdobrosrdečnějším národem na světě!« Krátce přec) svou smrtí připravoval se Weinmann na přednášku pro generální schůzi Ceciliánských spolků diecése Míšenské a Budišínské, ale nedožil se jí více. Uprostřed své neúnavné práce a píle zkosen byl náhle život tak vzácný srdeční mrtvicí. Pohřeb jeho, dne 30. září m. r. v Řezně byl nádherný. Nepřehledný zástup provázel jeho rakev a sbor řezenský zapěl naposled svému milému příznivci a učiteli dojemnou píseň smuteční. Requiescat in pace! DR. E. TROLDA O skladbách J. D. Zelenkových, jmenovitě o jeho melodramatu de s. Venceslao. (Příspěvek k dějinám české církevní hudby z počátku XVIII. stol.) (Pokračování.) `Vedle těchto 8 pěvců bylo však ještě zúčastněno množství studentů, kteří provedli čino- herní část tohoto představení; deklamatorní stránka ve hře dokonce převládá a jen při některých scenách se zpívalo. Obsahem hry je dnes ovšem dávno přežitá myšlenka, že císař Karel VI. je skutečným dědicem koruny svatováclavské. Spisovatel hry, P. Matouš Zill,l) F. Menčík: Příspěvky k dějinám českého divadla v Rozpravách Akademie 1895, str. 142. — Projevy loyality vůči korunovanému mocnáři jsou ještě předstiženy objemným spisem foliovým, jenž neobsahuje nic jiného, než bombastické hvalořeči v prose i ve verších, namnoze s obdivuhodný .'-1i ~'íslovými hříčkami (zvanými Dcabalistica<), jenž nese název: >Fons inexhaustus immortalis gloríae publicae salutis augustarum virtutum et gratiarum augustissimus Romanorum imperator Carolus V[.... coronatus.c Věnováno 1723 českou provincií jesuitskou (52 A 2 univ. knihovny). — Tomu nadšení pro Karla Vl. nelze dnes rozuměti. Bylo snad zpúsobeno tím, že jeho předchůdce josef I. nebyl korunován na krále českého? Avšak ani Karel VI. s korunovací příliš nespěchal. Josef I. zemřel 17. IV. 1711, Karel Vl. dal se korunovati ve Franfurtě 22. XII. 1711. Češi museli tedy čekat 12 let! Ostatně máme jeden snad ještě objemnější spis jímž uvítali Jesuiti české provincie Karla VI. již v r. 1712, když se stal římským císařem. Nese název: DAquila Austriaca ad solem: a sole ad solium coronasque Hesperiae provolans virtute veterum ... sive Carolus archidux Austriae, rex Hispaniae, imperator Romanorum.c Název táhne se přes 6 stran! Na 130 listech jdou za sebou elogia, epigramata, ody a jak se všecky ony chvalozpěvy nazývají. Podobné monstrum jest blahopřání české provincie jesuitské arcivévodovi | ||||
|