|
| ||||
| ||||
|
1930 — — 23 — — Cyril EPILOGU S.
34. recit. t G-H'I, s t. 35. arie t D °/, s. t. 36. sbor á 5 D 3/, S. t. První poznatek je: 2 čísla instrumentální, 5 sborů a 29 čísel solových, tedy značná převaha živlu solového. Přes to jest zde sborů víc, než v kterékoliv jiné školské hře lesuitů. Pokud se dá ze zachovaných textovních knížek zjistiti, obmezovaly se totiž skoro pravidelně jen na 2 sbory, ovšem také recitativů a arií bývalo poskrovnu, někde dokonce žádné. Zde se pak ten poměr ještě poněkud přesune, nebof recitativy, zcela kratičké od 4 do 13 taktů, tvoří vlastně s následující arií jeden celek, zpívá-li oboje jedna a táž osoba. Samo-statné recitativy máme zde jen dva (č. 4. a 30.). ]OS. KL. ZÁSTÉRA Otiskujeme ještě na konec doslov, který Doslov k eyrilskéinu sjezdu. při poslední pracovní schůzi loňského jubil. sjezdu pronesl pilný účastník a pracovník cyrilský prof. Jos. Klem. Zástěra z Kralup n. Vlt. lisou to radostné chvíle. Naše cyrilská rodina válkou rozptýlená, poměry po válce omámená a proto bloudící našla sama sebe, svůj dávný cí!, posvěcený tradicí našich předkův a jejich literátských bratrstev. Věřím, že náš jubilejní sjezd nás vrátí tam, kde jsme byli před válkou, abychom bez ústupků vkusu a zálibám, nebojácně pinili vše, co nám církev o posvátné hudbě ústy papeže Pia X. a nyní slavnou apoštolskou konstitucí Pia XI. přikazuje. Chtíc nechtíc dere se mi na mysl vzpomínka na 2. předsedu O. ]. C., infulovaného probošta poděbradského, Dra. ]os. Mrštíka. jak by se pyšnil, že slavná monstrance chrudimská, kterou jako arci-děkan chrudimský s národní hrdostí střežil, je skvostem výstavy svatováclavské ! Jak by se zaradoval, vida naše shromáždění oddaných přátel a pěstitelů hudby posvátné! Nuže, uprostřed nejistot, rozpaků a těžkých nemocí, které naše hnutí prožívá, chci sám jeho cyrilský žák, připomenouti Mrštíkovu vroucí oddanost, s kterou šířil cyrilskou myšlenku, zdůrazniti jeho apoštolskou lásku, s kterou dovedl pro iii získati pracovníky. lak roznítiti tyto ctnosti v našich srdcích, abychom povstali z mdloby? V hlubinách moře vzpomínek jsou tajemné poklady a nebojíme-li se, naše odhodlání z nich vyloví mnohou a skvoucí perlu. I mně po 25 letech zůstala v hloubi mysli perlička, jiskřící vzpomínkami, jak jsem se, mladý filosof, setkal s Drem. ]. Mrštíkem v Chrudimi. Uvítav mne, bez oklik udeřil na nejzvučnější a základní strunu cyrilskou, c h o r á 1 a jako na důkaz, že to je naše ohnisko a sláva, ukázal mi jeden z prvních výtisků Kyriale vydání vatikánského. Na titulním listu této chorální knihy stála významná slova sv. Augustina: bCantemus Domino canticum novum, cantemus oribus, cantemus moribus, Cantemus non linguae, sed vitae Ve vzpomínkách znějí ty verše, jako odkaz vůdce zástupům, jež vedl, odkaz, který svým bohatstvím může zvednouti nás k nové slávě: Zpívejme Hospodinu píseň novou, blahoslavme Ho ústy, blahoslavme ho mravy. Nezpívejme Jemu pouze jazykem, ale celým životem!< Přemítejme chvilku a těchto slovech, než se rozejdeme! Hospodinu, Pánu nejvyššímu, »jehož velebnost chválí andělé, jemuž se koří panstva, před nímž se chvějí mocnosti, ne- besa a nebeské síly, jejž svatí serafové společným plesáním oslavujíc : máme i my, tvorové zpívati. Aj, jaká musí býti naše píseň? Jiná než ty světské, nová z jiného světa, než je ten náš, neupřímný. Nuže, nové, svaté písni po příkladu otců učíme se v cyrilské rodině. Pějme ústy! To je požadavek technicky, umělecky dokonalého zpěvu. Jsou k tomu dány nejpřirozenější podmínky pěstěním chorálu gregoriánského, který ve vydání nejno- | ||||
|