|
| ||||
| ||||
|
Cyril — — 24 — 1930
vějším, vatikánském, může závoditi svou cenou i krásou s každým uměleckým dílem hudebním. Tu je základ správného dýchání, hláskování, tvoření krásného tónu, frasování a přednesu. Cesta od jednoduchého chorálu až k složitému vícehlasu je nejlep~í, protože přirozenou školou zpěvu sborového. Každý tu najde, co je přiměřeno jeho silám, co uplatní se v daných poměrech a při tem cesta k vyšším cílům je stále otevřena a vždy více a více lákavější. Tu není oddechu, vše vede k pokroku. Kéž by Bůh dal k tomu oddané a školené pěvectvo a obětavé, nábožensky zanícené, hesly dne nezmatené ředitele kůru Každý z nás ví, že nejvyšší pěvecké zdatnosti dostoupila naše pěvecká sdružení učitelská, ale málokdo si uvědomí že kořen její tkví v důsledném provedení principu vokální hudby církevní, vrcholící v polyfonii palestrinovské. Je proto správné tvrzení: »Chorál s polyfonií jsou rodiči moderní hudby,« čili jak prof. Ph. Dr. Z. Nejedlý, před 25 lety pravil: »Kam nedospěl chorál; tam nepřišla moderní hudba.« Sami jsme slyšeli z úst mistra J. B. Foerstra, rektora pražské konservatoře : -V hudební umění nejzávažněji promluvil Duch svatý -- Stvořitel chorálem.« Je-li tedy církevní zpěv základem hudebního umění vůbec, zdaž nemáme povinnost, abychom ho pěstili ,úsilovně, své umění v něm zdokonalovali a přivedli ho k bývalému rozkvětu. Pěj m e s v ý m i m r a v y! Umění sebe dokonalejší, technicky nejvytříbenější je stínem krásy, není-li odrazem vnitřní spanilosti, obrazem svatosti srdce. Rozviniti lidské hlasy tlukotem srdcí, posvětiti krásné jejich tóny dechem věřících duší: to je druhý cyrilský požadavek. Staří ,Iiteratores« (údové literátských bratrstev) říkávali podle Z. Wintra, že pějí s anděly o závod před trůnem Božím. Vskutku můžeme se žalmistou říkati, že nás Bůh málo menší andělů učinil, můžeme-li a máme-li zpívati před oltářem, kde se obětuje vtělené Slovo, Ježís Kristus. »Svaté svatým!, připomínali kněží prvokřesfanům. Při křesfanské, katolické liturgii nesmí býti zpěv neumělecký, ale nesmí býti také znesvěcen naší polovičatostí, ledabylostí a tím méně snad i nevěrou. Náš zpěv jest nejtajemnějším spojením nebe a země, piněním nejzákladnějších proseb modlitby Páně, zvláště té: =Bud vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi!« Po dvou tisících letech andělské zpěvy nad bídou Betléma: »Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!« hlaholí v duchovních písních katolické církve v nesčetných proměnách a ozvěnách s výšin do hlubin dnešní světové bídy. Proto, kdo pěstují hudbu posvátnou, af jako umělci tvůrčí (skladatelé), af jako umělci výkonní (ředitelé kůru, varhaníci, zpěváci), všichni musí míti srdce věřící, aby k Bohu věděla vzlétnouti, srdce pokorná, aby se k Bohu mohla vznésti a srdce Boha milující, aby se k Němu uměním posvátným skutečně povznášela a v něm pro své vlastní i bližních štěstí spočívala. Za námi je 50 let cyrilské práce. Z úst povolaných*) jsme slyšeli, že ta práce je ozdobena vzácnými jmény našich vůdců a církevních skladatelů českých, dosvědčena zástupy neznámých, již zapomenutých přátel a pěstitelů posvátné hudby po našich vlastech. Přednášky a debaty našeho sjezdu upozornily, že myšlenky naše po tolik let tlumočené celým naším hnutím a zvláště 55 svazky časopisu Cecilie a Cyril, jsou stále naléhavé a stejně živé. čekající uplatnění a rozšíření. Jest před námi budoucnost. Jsou mnohá hnutí světová, která dostihnuvše cíle, tichnou a mizí. Naše hnutí není nepodobno křesfanskému úsilí o dokonalost mravní, svatost. Proto zůstává věčně platné, umlkajíc teprve s lidským pokolením, a byf se chyb, poklesků. ne-dbalostí nakupilo sebe víc, vždy nás vznešený cíl oslavy Boží, sjednocení nebe a země pozvedne k novým pracem, volaje nás k sobě, k dokonalé kráse blíže a blíže. V tom je síla naší cyrilské myšlenky, kterou neoslabí ani nechuf a výmluvy lhostejných, ani nezapře nekázeň a nedbalost našich vlastních řad a malý zájem kruhů povolaných. Napomenutí sv. Augustina, které jsme uvažovali končí důraznou pravdou: »Nezpívejme slovy, ale skutky!« Krásné přednášky výborných znalců církevní hudby byly by máváním do větru, kdy-bychom my, posluchači a věrní cyrilisté se nepostarali, aby jejich myšlenky i dnes za těžkých poměrů staly se známými, a aby proniknuvše do všech koutů naší vlasti, se uskutečnily. Zvláště po této stránce je třeba uvažovati a starati se o zlepšení a upevnění naší organisace, pečovati a vymýšleti účinnější propagaci, aby naše myšlenka získala pracovníků, *) Slavnostní řeč Dr. R. Perlíka. | ||||
|