|
| ||||
| ||||
|
Cyril — — 36 — — 1930
počátku roku, v němž slavil své zlaté jubileum kněžské, dne 20. prosince 1928, vydal Apoštolskou konstituci -Divini cultus sanctitateme, v níž obnovuje a zdůrazňuje v celém rozsahu předpisy instrukce Papeže Pia X. a naléhá na jejich bezvýhradné pinění. Nelze se dovolávati žádných zvyklostí, jež by se těmto zákonům příčily a nelze též namítati ne-možnost jejich provedení. Motu proprio Pia X. i Apoštolská konstituce Pia XI. byly vydány v českém překladě »Obecnou ]edn. Cyrila v Praze. Jest povinností všeho kléru arcidiecése je znáti, přesně zachovávati a též věřící lid seznámiti s vůlí Sv. Otce a v tom směru jej vzdělávati. Zvláště důrazně připomínáme: 1. Kněžstvo a všichni, kdož při obřadech církevních účinkují, jsou povinni přísně dbáti obřadních předpisů. Liturgickým jazykem římsko-katolické církve jest latina. Používání češtiny nesmí vybočiti mezí, jež Svatá Stolice stanovila. 2. Normy pro zpěv a hudbu chrámovou plynou ze samé povahy posvátných tajemství, v nichž působí sám Duch Svatý. O tom, co a jak se má při obřadech zpívati, ne-může tedy rozhodovati vkus jednotlivců, záliba nebo dokonce diktát ulice, což se někde již děje. Jen církevní autoritě přísluší stanoviti tyto normy. Historie umění vydává církvi svědectví, že uplatňovala vždy jen to, co bylo esteticky dokonalé, kdežto doby, kdy duch světský se vtíral do chrámů, přinášely úpadek. 3 Při slavné nebo zpívané mši svaté dlužno v ž d y c k y zpívati v š e c k y příslušné částky latinsky, tedy netoliko Kyrie, Gloria atd., nýbrž také Intrcit, Graduale, Offertorium a Communio, a to celé texty, jež kněz právě recituje u oltáře. Ani ze sekvencí Dies irae, Lauda Sion a j. nesmí býti nic vynecháno. Nemožno-li proměnlivé částky zpívati, dlužno je aspoň zpěvně recitovati. Zpívati při zpívané mši sv. lidové písně je nepřípustno. 0 naprostém úpadku vkusu a církevního ducha svědčí, že i v některých pražských kostelích se duchovní správcové a ředitelé kůrů hrubě prohřešují proti jasným předpisům církevním a ohlašují neliturgické produkce v denním tisku. Kde nelze opatřiti důstojný latinský zpěv, nebudtež slouženy zpívané mše svaté, nýbrž jen tichá mše svatá s lidovým zpěvem, po níž může kněz vy-konat příradné modlitby. Uděluje-li se požehnání s Nejsvětější Svátostí v ostensor;u, jest zpívati latinsky Tantum ergo i Panem de coelo s příslušnou orací. 4. Není dovoleno zpívati v kostele nebo při obřadech písně na texty, jež nebyly církevně schváleny. ]de-li o vydání nových písní, budtež k církevní úchvale předloženy i nápěvy. 5• Skladby, jež se v chrámu Páně zpívají nebo hrají, nesmí jeviti nic světského ani v komposici, ani v podání. Nepřípustno jest hráti motivy nebo reminiscence z oper nebo jiných světských skladeb, nebo zpívati písně na podobné melodie s podloženým tekstem náboženským. Samozřejmě ani při oddavkách nebo při pohřbech nestrpí se výjimky z tohoto pravidla. Ani duchovní správce, ani ředitel kůru nemohou býti omluveni, že bez jejich vědomí se v některém případě stalo něco nepřípustného, nebof nesmí ke zpěvu nebo ke hře připustiti osob nespolehlivých. 6. Pěvecký sbor ve chrámě vykonává službu církevní, jež původně příslušela jen sboru kleriků. Proto budtež připuštěni ke zpěvu jen členové katolické církve, církevně smýšlející i žijící Bohoslužebný zpěv je svou povahou sborový, proto není vhodno, aby celé skladby byly zpívány sólově. 7• Vlastním nástrojem chrámovým jsou varhany a nejlépe se hodí k doprovodu zpěvu. Dlužno však, aby hra na varhany, byf sebe prostší, byla bezvadná a nevyháněla věřících z kostelů. Varhaník, jenž není nadán a vyškolen tak, aby mohl doprovod písní hráti samo-statně a mezihry improvisovati, af hraje jediné průvody a mezihry z řádných předloh. Z jiných nástrojů jsou přípustny do chrámu jen ty, které svou vážností odpovídají posvátnosti chrámových úkonů, a to jen jako dopinění varhan, nikoli k přednesu sólových skladeb. Dechové kapely smí hráti jen při průvodech mimo chrám, avšak toliko doprovod nábožných písní, jež se při procesích zpívají; nesmí však hráti pochody nebo jiné světské skladby. 8. Obnova chorálního zpěvu není tak nesnadnou, jak se předstírá. I zde platí slova sv. Augustina: Nihil est tam durum atque ferreum, quod non amoris igne vincatur. Nic není tak tvrdého a železného, aby toho oheň lásky nezdolal. (De mor. eccl. I. c. 20.) | ||||
|