|
| ||||
| ||||
|
1930 — — 41 — — Cyril
přednášku s ukázkami reprodukované církevní hudby, přístupnou širšímu obecenstvu. V doslovu pak mluví o našich potřebách. Jest to především důkladná příručka pro ředitele kůru. Cenný materiál uveřejňován byl ve všech ročnících =Cyrila<, škoda však, že tehdy nebyly pořizovány otisky. Tyto mohou se však ještě po-říditi dodatečně. Další nají snahou budiž zřizování pěveck Vsdp, předseda zakončil valnou hromadu o čtvrt 19 hod., poděkovav za účast a povzbudiv k další činnosti. Omluveni byli Msgr. Boček z Ceských Budějovic, dirigent p. Vl. Němec a Diec. J. C. v Brně. Ant. Kudlička, zapis. JINDŘICH HRBÁČEK. Do práce! Několik kapitol o chrámové hudbě a zpěvu. aroslav Dušek, horlivý pracovník Obecné Jednoty Cyrilské, napsal do Lidových Listů U pěkný článek, který zajistě hodně působil na mnohé. Jest jisto, že něco se musí stát, neb jak to jde v oboru chrámové hudby dnes, tak to déle trvati nemůže. Nelze ovšem říci : ,-Nepomohou řeči, nepomohou novinářské články, třeba práce.a Takto bychom se z místa nedostali. Jest třeba předem řádně všechny nedostatky dneška si uvědomiti a důkladně je seznati a pak teprve se rozhodnouti co a jak dělati, by práce měla opravdu smysl. Nemenším úkolem pak jest vzbuditi ve všech lidech dobré vůle zájem o dobrou věc, neb bez toho by se práce nikdo nechopil. Třeba proto o věci jednat, kritisovat poměry, vytýkat nedostatky, bouřit svědomí těch, kteří mají míti o zlepšení zájern a získávat též takové, kteří sice nemají přímé povinnosti v tomto oboru pracovat, kteří však při dostatku dobré vůle, přes to pro ni udělati morou mnoho. Proto nutno tedy o otázkách zvelebení církevní hudby psát v listech hudebních, denních, různých stavovských i různých jiných. Třeba též o nich mluvit, kdekoliv se sejdou nejenom knéží, ale upřímní katolíci vůbec. Díky proto p. Duškovi, že tak jadrně o věci pojednal. Jaká byla naše církevní hudba, jaký byl náš církevní zpěv v dobách předpřevratových, tak v mnohém ode dneška rozdílných? -- Místy pěstovala se skutečně vzorně, místy byla ucházející úrovně a někde také to hodně »pokulhávalo.< Záleželo to na osob ch, které ve věci pracovaly, af již z povinnosti či z ochotnické záliby. Ovšem nejvíce zde působil duchovní správce a ředitel kůru. Měli-li tito dva zájem o dobrý církevní zpěv a o dobrou církevní hudbu, našli se jistě i jiní, kteří s nimi na díle spolupracevah, vždyť o hudební nadšence nebylo ti nás nikdy nouze. Dobrá vůle duchovního správce, nepodporoval-li jej ředitel kůru, neb dobrá vůle tohoto, nebyl li pro věc nadšen farář, ovšem nestačila. Reditel kůru nemusil pak býti ani nějakým obzvláště dobrým výkonným hudeb níkem, dirigentem a varhaníkem a přece se dalo mnoho udělati. V literatuře hudební máme dostatek dobrých děl i dosti přístupn "ch, jen se o ně zajímat a hledět je najíti, Pěstění hudby a zpěvu jest snad více než co jiného závislé na tradici. Rádná chrámová hudba nedá se vydupat ze země na objednávku. Snad chvilkové nadšení způsobí, že se provede pěkná věc a také tak náležitě jak třeba, ale těžší práce jest pak s udržením řádného pěveckého sboru. Že se několik dobrých zpěváků a hudebníků sešlo k pěti zkouškám a že pak provedli o velkém církevním svátku cennější mši, to ještě nic neznamená. Ale konati zkoušky pravidelně a zpívati a hráti na kůru častěji, to jest již těžším. Kolik tu třeba vytrvalosti, by se překonaly všechny obtíže! Jak dokázati, by docházka do zkoušek byla pravidelná atd. atd.! Zdar díla leží však přes to úpině v rukou toho, kdo dovede, jak se říká, získávat lidi. Kde tedy bývali takoví ředitelé kůru a duchovní správcové, tam se chrámové hudbě dařilo. V takových místech, a nemusila to býti ani města, ba ani ne městečka, pokládalo se již postupem času za samozřejmé, že chrámová hudba nesmí býti lecjaká. Ba. i když přišel nový duchovní správce neb nový ředitel kůru, který měl o chrámovou hudbu již menší zájem než jeho předchůdce, úroveň její neutrpěla. Tradice jej přinutila, že musil se kůru věnovati tak, jak třeba. Věřící lid by ledabylost v takovém místě nesnesl. (Příště dále.) | ||||
|