|
| ||||
| ||||
|
1930 — — 45 — — Cyril V. ŘÍHOVSKÝ
Sfaré a nové o církevní hudbě. Výňatky z řeči Dra Karla Weimanna, nedávno zemřelého generálního předsedy =Všeobecného ceciliánského spolku< („Allgemeiner Caecilien Verein", církevně-hudební kdrporace německo-rakousko-švýcarská, čítající na 50 tisíc čienů.) Proslovena byla v roce 1926 na gener. shromáidění spolku v ]nnsbruku. Uveřejněna v časopise >Musica sacrec, roč. 57. č. 1. — Protože naše Cyrilské Jednoty sledují tytéž cíle jako 0. C Sp., zasluhují i v našich kruzích názory vynikajícího odborníka povšimnutí a uvážení. úvodní a pravý zpěv církve katolické jest a byl vždy chorál řehořský (gregoriánský) Tuto věiu nevyslovují pouze úřední církevní předpisy počínající středověkem, nýbrž je tomu tak až po »Motu proprio« Pia X. z roku 1903 a dále zřejmo z provolání závažných církevních koncilů, z časopisů, círk. hudebníků a pod. A jak je tomu s pěstěním chorálu ve skutečnosti ? Položme si prst na ránu a řekněme otevřeně a upřímně: Se zpěvem chorálu je to všeobecně velmi špatné a kdyby se leckterý biskupský ordinariát dotazoval po zpívání chorálu dle církevních předpisů, nezjevilo by se ani pět procent, v mnohé diecési — vyjma snad katedrální sbory — bylo by snad málo kůru anebo vůbec žádný. Nechceme pátrati, proč tomu tak je, ale je to s m u t n á s k u t e č n o s t ! — Nechf církevní úřady kladou ustanovení papežské tam na váhu, kde se tak dosud nestalo, a tam, kde to již bylo církevními úřady nařízeno a není zachováváno, nechf se snaží se vší energií zjednati poslušnost, aby, jak papež Plus X. jaksi bolestně ve svém DMotu propriu- poznamenává, nebyla důstojnost církve, která o p ě t o v n ě to nařídila a z n o v u d ů r a z n ě n a t o k 1 a d e v á h u, vydána všanc posměchu, Jako by byl sv. Otec tušil, že přední list protestantský bude právě tuto neposlušnost katol. církvi vytýkati, jak se nedávno stalo. Arcibiskup kolínský (n. Rýnem), Dr. K. Schulze pravil kdysi veřejně : ,Naplňuje mne starostí, že s chorálem zachází se i na lepších kůrech jako s ne-vlastním dítkem, ačkoliv je pravým zpěvem církve a uměleckým dílem takové velikosti a jemnosti, že by se přípravné práce měly především právě jemu věnovati. Avšak bohužel! V mé přítomností vyjádřil se jistý dirigent velkého a výborného kůru »duchapiné- : »Ře ditelé kůru, kteří se zabývají chorálem, jsou zaostalí a nemoderní<. Bolestná slova Pia X. lze za takových okolností dobře chápati. Co jsou platny veškeré teoretické i praktické vývody, je-li hlavní tepna jejich podvázána ? Slyšel jsem ve Francii, hlavně v Paříži v koste-lích často a pilně zpívati chorá]. Proč by tomu tak nemohlo býti i u nás ? A zajímala mcie slova, jež přednesl ve veřejné přednášce docent vestfálské vysoké školy pro pohyb, řeč a hudbu : Spasení církevní hudby může vycházeti jediné z chorálu a má-li zůstati círljevní hudba zdráva, případně se uzdraviti z nahodilých chorob, musí se navrátiti k zpěvu chorálnímu«. Jak je tomu s vícehlasou, polyfonní hudbou ? Všeob. ceciliánský spolek má skoro 601eté dějiny za sebou. Jeho základní myšlenka byla a je dosud správná. Zakladatel spolku Dr. Fr. Witt věděl, co chce : Chorál a sloh Palestrinův m u s í zůstati základem naší církevní hudby. Je nutné, abychom se vrátili k druhým základním podmínkám spolku, k posvátnosti, čistotě a naprosté závaznosti k liturgickým předpisům, ale zároveň se vzdali všeho, co se ukázalo během doby nečasovým a nevhodným a přihlížeti k budoucnosti. Bude to hlavně výstavba moderní církevní hudby. Uvnitř této výstavby vyvine se pak niterný život sám sebou. Na poli světské polyfonní hudby vyslovil před lety proslulý skladatel operní Schrecker následující skoro bezcitnou větu : »já ani nechci, aby se moje hudba obecenstvu 1 í b i. 1 ae. Dnes by se nesměl odvážiti pronésti taková slova. — »Doba futurismu, kubismu, doba atonality brzy zanikne a nastoupí zase relativní zvukové krásno,« mínil naproti tomu Richard Strauss. — Tof dva rozpory! Znalec dějin hudby ví, že církevní hudba sledovala skoro vždy hudbu světskou. Také v círk. hudbě povstaly v poslodní době velmi moderní skladby. Jak se to má s těmito ? Smí díla tato býti pokládána za církevní či ne, dle známého § 5., odd. 2. Motu propria o církevní hudbě: =Církev pěstovala vždy pokrok v umění a byla mu nápomocna. (Dokončení příště.) | ||||
|