|
| ||||
| ||||
|
Cyril — — 46 — — 1930 DR. E. TROLDA
O skladbách J. D. Zelenkových, jmenovitě o jeho melodramatu de s. Venceslao. (Příspěvek k dějinám české církevní hudby z počátku XVII[. stol.) (Pokračování.) prohlédneme si nejdříve instrumentální věty, tedy předně ouverturu, zde Symphonia na- zvanou. Nepřidržuje se žádného ze známých typů.. nejvíce se blíží ouvertuře neapolské svými 3 díly allegro - adagio - allegro, nepřináší ale v druhém allegru obvyklou fugu, nýbrž vrací se da capo k prvému dílu. Začátek, úpině homofonní střídá 2 themata; prvé se vy-mrští oktávovým skokem k tonové repetici, po dvakrát rychlou stupnicí přerušené, druhé se skládá ze sekvence roulád. K následující modulaci do D je použito 2 themat jiných. Nyní se obě themata 1. a 2. spojují v nástupech, podobných fugové exposici a ustupují po dosažení Tz thematu 3. V téže tonině se pak proplétává thema 1. a závěr je opět homofonní, ze střídání 1. 2. a 4. thematu vytvořený. Střední adagio má tvar kantileny v 1. hoboji, ostatní hlasy prostě přiznávají, jen ke konci se oba hoboje imitují. Po tomto, jen 18 taktů zabírajícím středu nastupuje da capo 1. dílu v celé jeho délce 102 taktů! Druhá instrumentální skladba nese název ritornel; proč, není zcela jasné, nebof není v partituře záznamu, že by se ještě někde opakovala, ba není ani proto opakování místa, jelikož úzce souvisí s předcházejícím duettem, jsouc vlastně jen instrumentálním jeho opakováním: v prvých 16 taktech provádí se thema po způsobu exposice fugy, v následujících 8 taktech viní se vrchní hlasy v parallelních terciích nad murky-basem a v 12 taktech závěru se bas vzpruží ke krásnému samostatnému pohybu ve způsobu klesajících sekvencí, nad nímž tvoří ve vrchních hlasech stále nonové průtahy. Sledujeme-li z tohoto stanoviska sbory, shledáváme, že i zde střídá se homo- a polyfonie. Sbor andělů (č. 21) byl již shora pod č. 2 popsán. Jakousi zdánlivou polyfonii vykazuje sbor č. 32, způsobenou někdý změnou v rytmisaci některého hlasu a převzetím motivů solového tenoru sopranem. Sbor č. 13 začíná fugovitou exposicí, nepracuje však dále s thematem, nýbrž libuje si v canto precinente, do něhož ihned vpadají ostatní hlasy nad basem, sopran imitujícím. Závěrečný sbor nemá také jednotné fysiognomie, dle začátku soudili bychom na ricerkar, kdyby se pak do jednotlivých exposic nevplétaly věty homofonní. Skutečným ricerkarem je úvodní sbor (č. 2), jenž propracuje za sebou 3 themata dle veršů z knihy Exodus a končí větou s prvým thematem, k němuž se přidává thema třetí. Ricerkarová forma je podmíněna postupem textu dle zásady: nová slova nové thema Máme tedy před sebou skladbu, kterou ]ze směle nazvati motettem. — Je patrno, že ve sborech je polyfonie daleko víc než bychom ve skladbě operní očekávali. Velmi zajímavě jsou pracována obě duetta, spojujíce kontrapunktické vedení hlasů s formou da capo - arie za doprovodu procházejícího basu. Duetto pod č. 18 se zahajuje 7 taktovou předehrou, ve které po přednesu 1. thematu sekundem se toto hned imituje (s tonální odpovědí) primem; druhou polovinu předehry tvoří sekvence s průtahy (2). Po té nastupují vokální hlasy s prvým thematem a jeho rozvedením vždy střídavě, až po provedené modulaci do D se spojí v parallelních terciích. Instrumentální sekvence ~2) nyní též v D větu uzavírají. V druhé větě provádí se střídajícími se solovými hlasy modulace z D do T a sekvencovitá věta, na které nyní solisti také participují, tvoří závěr 1. dílu v T. V 2. dílu jsou hlasy do sebe posunuty, tak že tvoří imitace, a sekvencovitá věta obstarává závěr do Dp, načež následuje I. díl bez předehry da capo. Předehra: I. díl: II. díl: III. díl: 1 2 1 2 1 2 da capo T T T DD - T T T- Dp ] bez předehry Duetto pod čís. 15, nazvané variaR, jest ještě přísněji kontrapunktické, pozůstávajíc ze 3 reálních hlasů: sopranu, altu a instrumentálního basu, nejspíše violoncella. Když violoncello solově přednesené thema odevzdalo sopranu, pokračuje procházejícím basem, v němž setrvává i po převzetí thematu altem. Co následuje, jako kdyby se skladbou ne-souviselo: skupina parallelních sext (2), několik nonových průtahů (3), roulády v terciích (4) a závěr (5) v D ; jen procházející bas zjednává jednotnost a roulády shledáváme vy- | ||||
|