|
| ||||
| ||||
|
1930 — — 75 — — Cyril
kvítek vykvet nám, radujme se!, Vánoční radost vyvrcholuie o svátku Zjevení Páně, v němž se těší lidstvo ze svého povolání ke Světlu a spáse. Mágové bvli ieho prvotinami; málo by bylo prospělo narození P ině, kdyby se nebyl narodil ,Nám , . — 0 šesti nedělích po Zjevení Páně zve církev své věrné, aby přišli a poklonili se s mágy a anděly nově narozenému svétlu: všecky Introity mešních formulářů počínají se: Adorate! Druhá perioda přirozeného reku představuje nám vyvrcholení a dozrání života v přírodě. Slunce zahnalo temnoty i mrazy, pod jeho paprsky probouzí se život. Nejprve ponenáhlu, pak už živelní silou se přihlásí; vS.ecko íivotem kypí stromy a keře i traviny obalují se květem a nasazují ovoce. Nastává léto: žárem slunce ovoce zraje a v klidném podzimku dozrává. Podobně se probouzí, mohutní, slaví úpiné vzkříšení, vyvrcholuje a dozrává život v církevním roce, Mešní f;irmuláře doby postní předvádějí nám podobenství a výjevy ze Starého i nového zákona, v nic ,i2 se líčí boje Páně i jeho věrných se smrtí télesnou i duchovní: vzlříšení mláden e naimského, Lazara, syna vdovy sareptské Eliášem. Sunamitina Eliseem, duchovní vzkříšení Marie z Magdaly, — záchrana před smrtí: Ezechiáše, Eliáše, Jonáše, Daniela, lidu v poušti nasycené o. Susanny, uzdravení: služebníka setníkova, slepce u Jericha, nemocného u rybníku bravního, Naamana, tchýně Petrovy, slepce od narození. — V neděli Septuagesima naj má Pán dělníky na vinici, o Sexagesimě zasévá símě. V době utrpení Páně slaví církev sv boi Spasitelův se smrtí a jeho vítězné zmrtvýchvstání. Tato doba vyvrcholuje sesláním Ducha Svatého, založením církve, oslavou chleba života; to jest triumf života. Doba po Duchu Sv. vypiněna lest vývojem a zráním tohoto života až do žné světové — posledního soudu. JOSEF KLEMENT II. Oříškový kánon. (Po převratu). (Dokončení.) Ani ředitel kúru si toho dovoliti nemů7e ze svévole, nebol nemá práva rušiti vážnost a rozumnost liturgie. Není-li dosti hlubšího poct opení u pastýřů, jak ho najdeme u oveček? Připadá mi na mysl podobenství, jež už dnes právě z liturg cké nedbalosti skoro není pravdou. Když na Veliký pátek uhasla ve chrámě světla ze smutku nad smrtí Páně, — za jitra Bílé soboty vykřešou z kamene nový oheň, a zažehnou jím za slavnostního zpěvu velkonoční svíci a potom i véčné světio ve visuté lampě před svatostánkem. Tento oheň neuhasíná a od něho se maj, rozžehati zcela určitým pořádkem svíce na oltáři ke mši svaté. Hle, od věčného Světla — Krista — září oheň našich duší, od příkladu pastýřova. učí se ovce. Proto velicí duchové na vinici Páně dbali o povznesení liturgie; u nás ve starodávnu děkan pražské kapituly Vít (t 1 V 1271). arcibiskup Arnošt z Pardubic, Jan z Jenštejna, v nové době zejména biskup Eduard Brynych trvale vyoral hluboké brázdy k obrodě liturgie svým Oltářem a svaté paměti papež Rus X., směrodatnou reformou misálu, brevíře a zvláště liturgického zpěvu s obnoveným chorálem. Nedbati těchto snah je zpátečnictví. Věru smutně znějí slova onoho papežského listu o liturg. zpěvu, že by upadla autorita církve v opovržení, kdyby požadavky, tolikrát připomínané, nebyly ani tentokráte spiněny. Bohužel nevím, zda nový, tak skrovný dorost kněžstva bude k tomu vychováván. Seznal jsem po převratu, že není v otázkách posv hudby a zpěvu dosti přísnosti a po-chopení. Tak v slovenské katedrále byl jsem přítomen svátečním nešporitm, jimž přisluhovali bohoslovci. Na kůru zpívali zkrácené nešpory Fiihrerovy, od každého žalmu sotva 3 verše. A v seminářském chrámu hlavního města byla zpívaná mše sv. při písni lidu, ačkoliv mohli na kůru (bylo to o prázdninách) zpívati aspoň chorál. Nedivíme se, že ani laiko é, chlubící se, že jsou politickými katolíky, nevěnují příliš pozornosti liturgii. Tak se loni stalo na českém jihu, že Jednota čsl. Orla odmítla účast o Božím Těle, protože duch. správce nedovolil, aby hudba jejich hrála veselé pochody. Není-li dbáno správnosti obřadů, není-li znám a oceňován jejich duchovní význam v řádu milosti, potom nezpomůže ani zavedení jazyka národního. Někteří spokojí se tím, že konají liturgii mešní, zpívanou (cantatu) při lidové písni | ||||
|