|
| ||||
| ||||
|
Cyril — — 76 — — 1930
duchovní. Stačí si představiti, kolik různých písní zpívá se do roka při t. zv. velké. Někdy při Gloria zazní snad příslušná sloka písně mešní, ale jindy a nejčastěji sloky nepříležité, tu marianská, tu na př. sv. Václave atd. Tak a podobně lid zpívá si své oblíbené písně bez vztahu k tajemstvím, jež toho dne kněz nahlas a slavnostně obci věřících ohlašuje. Jiní opět si všimli, že při zpívané mši svaté zastupuje shromážděný lid pěvecký sbor a na slova kněžská navazuje své zpěvy. Nuže tyto zpěvy zpívají v českém překladu. Stačí vzíti na příklad některou z vokálních mší Horníkových a podložiti česká slova. Slyšel jsem podobnou mši v městě, kde mají velké 3 manuálové varhany. Zasmáli byste se, slyšíce upravenou mši. Protože v Credu vynechány byly části chorální, bylo vyznání víry velmi podivné, když v něm podstatné části chyběly. V Agnus zase, kde prosíme Beránka Božího o smilování ozývalo se: »Smiluj se nad námi, Bože a přej nám mír!« Poslední skupina pěstitelů chrámové hudby touží provésti a uskutečniti nár. liturgii tím, že na kůru pořádá hotové koncerty Mešní skladba bývá tam zpracováním nekteré lidové písně (zvláště vánočn ); hlavní je hřmctný doprovod orchestrální. Mezi jednotlivými čísly uplatňují se tak zvané vložky pěvecké i hudební Vystoupení se včas oznámí i novinami a k mešnímu= koncertu sejde se dost zvědavého posluchačstva a Ten, jemuž všecko má sloužiti, zapomenut, je uctíván snad jen knězem, který Ho drží ve svých rukou. Tak smutná je skutečnost. S toužebností pátráme po oasách v těchto zmatcích Snad aspoň cyrilské Jednoty zůstaly věrny ? Jako dlouholetý předplatitel našeho časopisu sleduji bedlivě cyrilský ruch. A co se dovídáte o činnosti Jednot? Na místo předepsaných mešních zpěvů otročí starému vložkaření a ještě chlubně pošlou zprávu, kolik českých mší od různých Kolaříků a Dobrovských provedli, že si k tomu i vojenskou hudbu přizvali. Kdo nedovedl pochopiti tajemnou hloubku zpěvů mešních, jak je má misál a graduál, marně se namáhá nahraditi je podobnými zpěvy v řeči národní, tím méně může vytvořiti zpěvy nové a původní. Víme všichni, že před oltářem jsme si rovnocenni, proto i v umění chrámovém musí svélibost umělecká ustoupiti pokoře, kt rá uznává jednotu církve, tudíž i jednotu liturgie, liturgického jazyka a zpěvu. jinak z té pravé světovosti, to jest jednotného království Božího utíkáme se k malichernému svérázu a omezenosti. Bohužel, nejen po stránce liturgické, cyrilské hnutí. pokud zprávy samy mluví, do-stává se po převratu na cestičky běžící ealeko od jeho programu a cíle. Bylo kdysi podivné, když jsme četli, že zábavní odbor CČS pořádal divadla; dnes může taneční zábavu konati i odbor nějakého sportovního klubu. Tak lidé rozumívají po-slání svých společností a spolků. Ale co říci, čtk te-li, že kdesi na Moravě Cyrilská Jed-nota pořádává operetní představení, která rejsou daleko od =Podzimních manévrůa a p.? Tím více je na podiv, že naše cyrilská organisace, svým posláním téměř vklíněná do katolicity, tedy všeobecnosti a pastýřské nestrannosti církve, odhodlává se vystupovati také mimo chrám na podnicích politických (akademie télocvičné, sjezdy lidové strany, její tábory, nebo slavnosti). Vždyt je uvnitř stranv dost příležitosti organisovati vlastní pěvecký sbor. Kam dojdeme, budeme-li na místě Boží služby hleděti a dbáti moci politické a je-jích snah? To po pravdě! Namítne někdo, že nelze z kusých a málo častých zpráv zevšeobecňovati zjevy ojedinělé a spíše venkovské. Snad ve velkých městech jsou poměry lepší a cyrilská myšlenka přece se tam pro-bíjí? Ze slavných kdysi kůrů vpravdě cyrilských zůstaly v Praze na své výši jen jednota Vyšehradská a kůr Vinohradský. Marně vzpomínáte na nezapomenutelného B. Kašpara na Smíchově a 0. Horníka v Karlíně. Je smutné, slyšíte-li z nejslavnéjšího kdysi kůru pražského hřmotně nasládlého Mozarta. Jinde zase v adventě, kdy opravdová kajicnost musí tlumiti radost a jásot a nahražovati je pokornou toužebností po příští Páně zní za piného orchestru mše Brucknerova, ne k vůli Boží oslavě, ale pro rozhlas. TEdy i ve Velké Praze slojí cyrilisté téměř ne-povšimnuti. — Každý kostel má svůj ochotnický sbor pévecký, ohlašuje svá vystoupení v novinách a při některých pobožnostech mění chrám ve veřejnou koncertní síň, do níž však může každý přijíti a odejíti kdy chce. Pro duchovní hudbu ve smvslu cyrilském není smyslu jinak by všecky ty sbory ochotně a rády staly se ukázněnými členy cyrilké organisace, vědomi jsouce, že v jednotě je síla a záruka rozvoje. Jak vysvětliti, že při slavné basilice na hradě pražském není Cyril. Jednoty, ale jen Kroužek přátel posvátné hudby«, nebo, že se utvořil Sbor pro | ||||
|