|
| ||||
| ||||
|
1930 — — 77 — — Cyril
pěstění duchovní hudby«. Tak máme v Praze pouze hrstku cyrilistů, pracujících v ústředním orgánu Jednot Obecné Jednotě Cyrilské. — Její obětavosti děkujeme za vydávání časopisu, který dovršuje 50 let, její péčí udržovány jsou varhanické kursy pro dorost kůrů venkovských. Pátráme, jaký vliv má tento ústřední sbor na rozvoj posvátné hudbv po širých vlastech. Stanovy a organisace Obecné Jednoty přizpůsobeny jsou organisaci církevní, takže uvnitř diecesí může se rozvinouti svérázný ruch, který dbá však společných zásad, jak ji-mi zejména církevní zákony Pia X. sjednotily a ustálily zásady pravého, katolického zpěvu a hudby v našich svatyních. Vždy toužebně prohlížívám zápisy o valných hromadách ústředí, jak na nich oznamují výsledky své činnosti veliké celky Jednot diecesních. Bolestné je zklamání! Kaž,-'o-ročně zpravidla přijde na výroční schůzi vedle pražské arcidiecese jen jedna diec. Jednota (ponejvíce královéhradecká). ostatní posílají anebo vůbec nepošlou písemnou zprávu. Před-stavme si poměry ještě povážlivější. Stalo se, že výbor, představující diecesní organisaci velké, slavné diecese se rozešel a nepostaral se o zřízení výboru nového, takže sé obnovil po dlouhé době. Jaká asi jednota, jaká asi láska k chválám Božím před trůnem Vtěleného Boha vládne v takové diecesi. A což uvážíme-li, že mnohé diecese nemají vůbec liturgický zpěv organisován, a že Slovensko s několika diecesemi stojí dosud mimo naše řady. Pozorujme organisaci kteréhokoliv velkého spolku, jehož odbory jsou rozšířeny po celém státě! Místní skupiny jsou těžištěm vlastní činnosti, aby však jejich práce byla jednotna, sdružují se v celky větší (okresy, župy) a ty uplatňují zdravý regionalism čili zvláštní krajinné zvyklosti. Význam však spolku tkví v pevné organisaci celostátní, takže ústřední sbor, složený ze zástupců větších krajinných celků, má příležitost pro práci velkorysou, sjednocující, má možnost k velkým podnikům a akcím. I Cyrilské hnutí již před 50ti lety obdrželo takovou dobrou organisaci, která dbá decentralismu i zdravého centralismu. Bohužel, jak může ústřední výbor zasáhnouti do těžkých poměrů církevní hudby, když musí jednati bez zástupců diecesí, kteří na jeho schůze nechodí. jistě jen proto, že nechápou, jak škodí nejen rozvoji posvátné hudby, ale i duchovnímu vzrůstu národa. Snad přijde někdo na konec s námitkou. Jak můžeme zakládati u nás Cyrilskou Jednotu, jak bychom mohli v ní pěstovati správný zpěv liturgický, když se musíme spokojiti s lecjakým zpěvem lidovým; proto budeme především o jeho zvelebení pečovati. O skladbách J. D. Zelenkových, jmenovitě o jeho melodramatu de s. Venceslao. (Příspěvek k děiinám české církevní hudby z počátku XVIII. sto].) (Pokračování.) Devisy je použito v č. 3., 20., 22., 241, 28, a 32., ovšem vždv různým způsobem: jednak jsou devisy různé délky (od 2 do 6 taktů) jednak je odstup devisy od arie různý, činí u arie 24a pouze 1, u arie 20. ale 7 taktů; konečně jsou devisy pravidelně jen na začátku, u č. 3. a 12. je jen ve středu, u č. 20. na začátku i ve středu. S koloraturami se potkáváme ve všech ariích, ba i v duettech a dokonce v I. sboru (č. 2.). Nejskromněiší místo jí bylo vykázáno v č. 5. a 22., nejvíc koloratury má č. 24'', ačkoliv co do délky a složitosti je předstihuje arie č. 35. Někde tvoří již část themata (č. 3.) 9 , 10., 241, 26., 28., jsouc předehrou napověděna, někde se objevuje jako nové thema (č. 12, 20, 24b . 29, 32, 33, 35), vždycky však jen před závěrem věty, nikoliv ovšem každé věty. Tak nemá č. 20.. na věty bohaté, v 1. větě vlastně žádné koloratury, ony vždy po 1 taktu vystupující stupnice nelze přec za koloraturu po važovati, zato přináší pak střední věta k závěru koloraturu 9 taktů zabírající. V č• 33. navazuje thematicky nepřipravená koloratura na vsunutou větu, druhá vystupuje před dohrou opět v úpině jiném složení. Zde obrazec této, shora již citované arie: Předehra. I. díl (samostatná část). 1a Ib 2 3 1a 11 Kolor. 2 3 1a 1, lb 2 Kolor. 3 T D T T T D T T T T T T T | ||||
|