|
| ||||
| ||||
|
]930 —
má význam i pro nás, o tom se postupně zmíníme. Kdo by se o spis zajímal, obdrží jej ze sekretariátu společnosti (Frankfurt n. M., Emserstr. 23) za cenu M. 2 50. Co jsme napsali již přl prvé zprávě o chystaném pracovním týdnu musíme připomenouti i tentokráte. O slovanské církevní hudbě pořadatelstvo nevědělo nebo neví, ač na př. skladatelé naši Sychra, Říhovský, Picka, Tregler jsou dobře známi v Ně recku a díla jejich tam dokonce i vydána. Z našich pracovníků objevil se na pořadu pouze O. A. Tichý, žák naší konservatoře a pař žské Scholy. působící nyní v Lausanne ve Švýcarsku. Více nic. Pol ho vůbec nezastoupeno, o Slovinsku a Chorvatsku ani stopy. Chce-1i Společnost skutečně slouti mezinárodní, třeba tu nápravy z její strany, protože jmenované slovanské národy mají zajisté takovou činnost na poli hudby církevní. že se ovšem vnucovati nemusí, dostačíce sami sobě tam, kde by byly snad jen nevítanými, trpěnými hosty. r. ŠPANĚLSKO. Schola Cantorum v Bilbao. V Bilbao ve Spanělsku utvořila se v roce 1926 Schola Cantorum, jež se věnuje liturgické hudbě a dává obživnouti mistrům XV. a XVI. století (Palestrina, Vittoria) vedle skladatelů nových. Sbory — od sebe oddělené — tvoří jednak devadesát mužů, jednak šedesát až sedmdesát chlapců Chválí se zvláštní hudební nadání všech spojené s nábožností a inteligencí, jal á jest vlastní národa Basků. Sbory zpívaly už v Madridě a v Lurdech při církevních slavnostech a sbormistr Don Trinidad Garcia nasazuje styky i s Amerikou. AMERIKA 500 studentů koleje Mount St. Vincent v Novém Yorku provedlo mši Regina Pacis od Petra Vona. Neobyčejně malebný byl pohled na to ohromné množství studentů v jejich čepičkách a pláštích a vedle nich na padesát mužů v rouše kněžském s bílými štolami, kteří v středověkých zdech kostela St. Vincent Ferrer společně při mši svaté zpívali. — The Catholic Choirmaster Březen 1930. (21.) ZPRÁVY OSOBNÍ. Dr. Vítězslav Novák, prof konservatoře a skladatel, dolil se dne S. prosince šede.áti let. Pafří k nejvýznačnějším uměleckým zjevům naší hudební obce. Ačkoliv se nedotýká přímo oboru církev. hudby, přece novější skladatelé církevní patří mezi jeho žáky. Ad multos annos ! Rud Fr. Procházka, bývalý přednosta hudebního referátu při českém místodržitelství, spisovatel a skladatel poctěn byl letos státní cenou. Dostává se tu čestného uznání životní práci m, že, který síly své věnoval umění, který, ač rodem Němec, vždy měl zájem o umění české a spravedlivě se o ně staral. Již před převratem na př. dostalo se jeho přičiněním České Filharmonii státní subvence. O církevní hudbu měl vž, y zájem a porozumění jeho přičiněním zavedena před převratem na stát. konservatoři liturgie a cho.ál, postaral se jako přednosta hudeb. oddělení o soupis varhan a zvonů, čímž mnoho našich památek bylo v době válečné zachráněno před rekvisicí. Také o zavedení kursů vaihanických Obec. Jed. Cyril-ké získal si veliké zásluhy. Ve své činnosti umělecké, která vycházejíc z novoromantismu, neuzavírala se nikdy nový ,, směrům, dotkl se pole duchovní hudby svým duchovním melodramatem. >Kristus< jehož text zčeštěn Xav. Dvořákem a ukázka hudební vyšla svého času jako hudební příloha Cyrila. Známy jsou také jeho práce o Mozartovi v Praze. Vydal83 — — Cyril mimo jiné životopisy R. Franze, sním byl v přátelském styku, a lob. Strausse, mimo to přepracoval Kotheův 'Dějepis hudby« v němž Fzi pilně všímá také hudby české. Rud. Frant. Procházka narodil se roku 1864 v Praze, studoval v Praze práva a při tom věnoval se hudbě, vstoupil do státní služby r. 1888 a byl pak hudebním referentem a přednostou hudeb. deuartementu u čes. místodržitelství v Praze od r. 1910– 1925. Byl jmenován 1922 ministerským radou a r. 1925 odešel do výslužby, v níž se cele oddává svému milovanému umění hudebnímu. ZPRÁVY O ÚMRTÍ. • V Litomyšli zemřel 26. listop. říd učitel Frant. Vogner, který v četných svých skladbách, hlavně sborových, napsal řadu dobrých věcí duchovní hudby, připomínáme na př. jeho sbory vánoční. R. i P. V Monaku zemřel v osmdesáti letech vynikající hudebník, církevní skladatel a organisátor Msgr. Perruchot, narozený r. 1852 v dioecesi Autunské. S Ch Bordem a V. d'Indym stál u kolébky pařížské Schola Cantorum, jeho zásluhy o cí, kevní hudbu byly r. 1926 při jeho zlatém jubileu kněžském kromě četných vyznamenání církevních a světských uznány také vlastnoručním dopisem sv. Otce. R. i P. ZPRÁVY RŮZNÉ. • Neděle ztrávené v slavných kostelích evropských měst. L l o y d a E d n a M o r e y. (The Catholic Choirmaster Září 1930.) Lloyd a Edna Morey procestovali Evropu, aby poznali církevní hudbu v znamenitých chrámech hlavních měst jejích. Nejdříve ovšem byli v Londýně. V proslavené Westminster Abbey skvělý sbor chlapecký a mužský do-dával vznešenosti bohoslužbě a zvláště mohutným dojmem působil Otčenáš zapěný celým shromážděním. V kostele sv. Pavla slyšeli nejkrásnější hudbu v celé Anglii. Sbory a capella byly bezvadné. V Heidelberce ve chrámě Prozřetelnosti pochvalovali si mladého varhaníka, který hrál s porozuměním Bacha i různé improvisace na chorály. V témž kostele na 200 chlapců mezi devíti a čtrnácti lety zpívalo sborové zpěvy. V Berlíně v dómě zpíval sbor chlapecký a mužský na postranním kůru a střídavý zpěv tohoto sboru a lidu byl skvělý. Sbor zpíval Mendelssohna a capella. Varhany v tomto kostele od Raucha jsou jedny z nejlepších v Evropě. Mnichov, nazývaný městem chrámů, uspokojil cestovatele Gounodovou figurální mší ke cti sv. Cecilie, v chrámě sv. Michala (katolickém). V kostele sv. Matouše (protestantském) převládaly sbory a capella. Tu i v jiných kostelích mnichovských je patrna vážná snaha a nastudování. Ve Florencii je sbor za oltářem, jak často v Italii bývá. Tím se dojem zvyšuje a v kostele sv. Kříže uslyšeli Moreyovy lak skvělý zpěv jako nikde jinde. V Římě přirozeně uchvátil je sbor v chrámě sv. Petra zvláště výrazná část bohoslužby při průvodu katedrálou. V Miláně opět shledali varhany a sbory umístěné na postranním kůru vedle oltáře, což odvádí pozornost věřících od bohoslužby. V Ženevě v chrámě Notre Dame shledali nejskvělejší zpěv gregoriánský. V Paříži upoutaly pozornost obrovské varhany v chrámě sv. Sulpice, na nichž úchvatně proslulý Widor antifonálně odpovídal varhanám za oltářem, jež doprovázely zpěv sboru. Improvisace mistrovy dodávaly obzvláštního charakteru celé bohoslužbě. Zcela odlišné byly dojmy, jež zažili v ruském chrámě v Paříži. Sbor je skryt, kněží zpívají sebou a předčitatel zpívá v stoupající stupnici, končí oktávou a sbor | ||||
|