|
| ||||
| ||||
|
Cyril — — 84 — — 1930
vpadá v piné harmonii. — ještě jiné a jiné chrámy cestovatelé navštívili, tak v Cambridži, v Kolíně nad Rýnem, v Brusselu, v Lipsku, ve Vídni — o Praze snad nikdy neslýchali. — V závěru siručně charakterisují: v Anglii převládá domácí škola kostelní hudby, v Německu chorál, v Italii škola Palestrinova. Hudba v pařížských chrámech. (Arthur C. Becker A A. G. 0. — The Catholic Choirmaster Březen 1930.) — C. Becker není v celku spokojen s chrámovou hudbou pařížskou. Toliko v chrámu sv. Magdaleny nalezl prý přijatelný zpěv. Sbor v tomto chrámě je smíšený, zpěváci dobře školeni a řízení výborné. Introitus a graduale bývá zpívá ,o skupinou mužů, ale tak ledabyle, jako by jen dli. Mše je umělecky prováděna, ale trochu pomalým tempem. Za-notování duchovního při Gloria a Credo se opakuje a je nadměrně prodlužováno. Bezpochyby toto opa-kování a protahování se děje jen k vůli cizincům, aby všemu lépe rozuměli. (?) V kostele sv. Eustacha byla prováděna mše Perosiho. Výkon byl daleko lepší než v kostele sv. Magdaleny. Sbor sice nevyniká takovými hlasy, jako v tomto chrámě, ale skladba těžká kontrapunkticky byla překrásně provedena. Po mnohé stránce nejvíce uspokojující a francouzsky typický byl zpěv při velké mši sv. u sv. Sulpice. Byl jsem jím tak nadšeno, praví Becker, že jsem si tam mši poslechl dvakráte. Jednou hrál na varhany Widor, podruhé Dupré. >Poslouchal jsem vždy na kůru. Tu sbory mužů a hochů zněly mohutně ve svatyni a opět varhany zahřměly krátkou improvisaci. A tak v tomto střídání sboru výtečně nacvičeného a hry na varhany neméně znamenité byl efekt zpěvů gregoriánských úchvatný. Ovšem, že tento způsob střídání jest možno zavésti jen tam, kde je zaveden už zpěv gregoriánský, ale jeho umělecká a vynikající vznesenost jest nezapomenutelná. Ve Francii snad všude mají výborné varhany a stejně výborné varhaníky. Dojem Bachovýrh preludií a fug zahraných varhaníkem Dupré nikdy nevymizí z paměti. Mše svatá v rozhlase. Církev nevydala obecného zákazu v této otázce, ale k určitému dotazu našeho njd. pražského arcibiskupa ze dne 24. února 1927 >an nempe licitum sit cantum liturgicum in Missa solemni aut aliis ritibus sacris in ecclesia, productos vel partem eorum per machinam Radio divulgarec. Nejvyšší svatá kongregace dala tuto odpověď: In decisis feria IV. die 26. Jauuarii 1927 seu n o n e x p e d i r e. Jestliže se někde vysílání dálo, dělo se tak toliko per abusum tantum. The Catholic Choirmaster doprová í odpověd kardinála Merry del Val schvalováním tohoto rozhodnutí, nebot při mši svaté a jiných posvátných obřadech se nejedná len o naslouchání hudbě, ale o vnitřní účast věřících na celém obřadě zvláště při mši svaté. Něco jiného jest, jestliže v Americe se vysílá výklad z bible, doprovázený místy zpěvem. Dvořákovo Museum bylo otevřeno v Kra-lupech při otevření nové školní budovy pro státní reálné gymnasium, v němž je také museum umístěno dne 19. října 1930. 0 museum pečuje Společnost Dvořákova musea v Kralupech n. Vlt., která se tam za tím účelem utvořila. Společnost založena byla r. 1929 v 25. výročí smrti mistra Ant. Dvořáka. Oslavy tohoto výročí v rodném jeho kraji vyl čil výstižně profesor J. Květ v nádherné ročnici, kterou vydala k svému 25. letému trvání Měst. Spořitelna v Kralupech. Sté výročí narozenin Fr. Zd. Skuherského připadlo letos a vzpomenuto bylo na místech jeho narození (Opočno) a úmrtí (C. Budějovice). Skuherský (naroz. 31. července 1830 v Opočně) stál při kolébce hnutí cyrilského u nás. Cyrillo-Methodějská Bůh a cSábel nemusí býti na jedné a téže desce gramofonové. Superior jednoho řádu dominikánského v Paříži viděl se nucen zažalovati společnost, která na gramofonové desky zachytila sbory z kostela dominikánského, ale na druhé straně desek umístila hudbu jazzovou. - The Catholic Choirmaster Březen 1930. (22.) LITERATURA. • Nové hudebniny: Ad. Říhovský: Missa in honorem seti. Joannis. Nepomuceni, op. 92 Ad quatuor voces inaequales. et org. oblig., voc. instrum. ad lib. Sumpt. Mojmír Urbánek, Praha. I kdyby nám skladatel v předmluvě k svému dílu nepověděl, kdy nově vydaná tato mešní skladba vznikla, poznal by to každý, kdo se skladbami mistrovými obírá, snadno, že není vzdálena jeho oblíbené, již v mnoha vydáních vydané »Missa Lorettac op. 3. Habent sua fata libelli. Vychází dílo, ovšem přehlédnuté a upravené dnes po 40ti letech. Poznáváme, že skladatel, pečlivý a zkušený, opravil, co bylo snad v rozmachu mládí nedosti úměrno, co vybočilo z daného rámce skladby-a zatížilo ji jednostranně. Avšak, poznáváme celého Ríhovského. Co bych na prvém místě jako přednost zvláště vynikající všech jeho skladeb zaznamenal, že Říhovský píše z praxe pro, praxi. Ví co sbory chrámové zmohou, co jim může uložiti a čeho možno ve skladbě pro praktické potřeby liturgické psané se odvážiti, aby se při provedení nestala z díla vážného vlastně karrikatura toho, co skladatel obmýšlel. Nová mše vyniká dále u Říhovského příslovečnou zpěvností, přirozeným vedením hlasů a ušlechtilostí melodické linie. Ačkoliv, můžeme-li užíti přirovnání, dává skladatel přednost lyrickému výrazu, jenž širokým proudem vyjadřuje vážné myšlenky textu, neschází ani míst vznešených, v nichž skladba vrcholí anebo hymnicky vyznívá. Skladatel neexponuje ustavičně hlasy všecky, rád přivádí hlasy v solových úryvcích nebo v unisonu, střídá homo fonické passáže s polyfonickými větičkami. Tím nabývá, skladba jeho plynulosti, není hutná a, těžkopádná. Skladba Ríhovského je i po stránce harmonické za-jímavá, nevyhybá se chromatice, ale užívá jí s mírou,. jak na skladbu církevní se sluší. Nová mše sv. Jana vykazuje všechny tyto přednosti. Kyrie trojdílné se zajímavou imitačně založenou větou střední, vypadlo snad trochu obšírně. Vzletné Gloria, němž jen vroucí sostenuto, zastaví rychlý jeho spád, je effektné vystupňováno. Credo hojnějším užíváním unison nabývá potřebného spádu, který se zastavuje jen na místech bud liturgicky nebo dramaticky významných. Menší části Sanctus, něžné Benedictus a vážné Agnus vracející se k hudebním myšlenkám Kyrie jsou velmi obratně vyvrcholeny. Varhanní průvod veden jest po většině samostatně a do-plňuje velmi dobře zpěvné h!asy, jimž se dostává nejen podpory harmonické, polyfomtího dopinění, ale také výborného zabarvení. Ke mši napsal skladatel také samostatný průvod instrumentální, barvitý ale nikde nezastiňující hlasy, který ovšem vyžaduje vedle smyčců z dechů fléty, klarinety, les. rohy, tromby a pozouny s timpani. Mši napsal skladatel k svěcení nového kostela v St. Louis v Sev. Americe, byv a to požádán tamnín, řed. kůru Stanovským. Zajímavo, že tato skladba Říhovského vyšla současně i v Německu v nakladatelsví A. Biihma a syna v Augsburku, které vydalo také jeho Velkopáteční Kantatu. Našim silnějším kůrům cyrilským možno skladbu dobře do-poručiti. -r. krtí'4iskárna V. Kotrba v Praze. — Nákladem Obecné jednoty Cyrilské. | ||||
|