|
| ||||
| ||||
|
CYRIL To budou také tři oddíly mé přednášky.
Díl prvý : Liturgie. A. Papež hovoří o liturgii. Pánové, papež mluví o liturgii. Nikoli mniši ze Solesmes, Laach nebo Beuronu, vůbec to nebyli mniši benediktinští, kteří starobylé slovo liturgie učinili veřejným, ačkoliv liturgii pěstovali jako své Nejsvětější a také podle ní žili. Byl to papež, který toto zveřejnéní liturgie provedl. Plus X. velmi pronikavě promluvil ve svém jií tolikráte citovaném Motu proprio o liturgii a dal si záležeti na jejím důstojném uctění. L1 není to jistě nahodilé, že tak učinil právě papež Pius X. zvaný papež nábožný. Nebof se neuskuteční dříve program Pia X. Omnia instaurare in Christo, obnova veškerenstva v Kristu a skrze Krista, dokud nebude vykázáno liturgii v životě katolickém to místo, jež jí náleží pro její podstatu. Papež Pius XI. 1{ráčí po téže cestě, kterou mu ukázal jeho veliký předchůdce. Hned na počátku své konstituce hovoří o liturgii. Nazývá ji službou Boží (bohoslužbou) posvátným úkonem v nejvýznamnějším smyslu slova. Ano, jmenuje ji slovy svatého otce Benedikta »opus Deie dílem Božím a stotožňuje se tak se sv. Benediktem v celém pojí-mání liturgie. A skutečně nikoli neprávem hovoří papež nejprve o liturgii a pak teprve o hudbě církevní. Tak přímo prstem ukázal na to nejdůležitější, na podstatu věci. Nebof pěstování hudby církevní podle církevních zákonů předpokládá porozumění pro liturgii, lásku k ní a pro vše, co z ní vyplývá pro život praktický. Tím se také dotýkáme posledního důvodu, proč se tak mnozí nechtí spřáteliti s církev ními ustanoveními a proč se nemohou rozehřáti pro chorál. Tato poslední příčina nespočívá v tom, že by nebylo smyslu pro staré kostelní toniny, pro diatoniku, pro ryzí melodie a pod., nýbrž v tom, že není smyslu pro liturgii. Smysl pro liturgii je základním předpokladem pro pravou katolickou církevní hudbu. A když tak zde mluvím o liturgickém smyslu, nemíním jakousi skoro teoretickou, vědeckou dějepisnou znalost liturgie. Taková znalost jest jistě velmi žádoucí a do jisté míry i potřebna, ale v našem nynějším případě kladu důraz na praktický osobní výcvik v liturgii a na účast v oslavě liturgické, na život v liturgii spočívající a z ní prýštící. A to je to hlavní, na čem u našich kostelních zpěváků záleží. A jako výrok o liturgii jest p r v n í m v konstituci Ddivini cultusc, tak jest v ní i p o s 1 e d n í m. Ještě ke konci mluví papež o tom, jak musí býti liturgie navrácena lidu, jak musí láska k posvátné liturgii vždy mocněji a mocněji uchvacovati souhrn všech věřících (veškerenstvo). A tak jest posvátná liturgie —jak svatému Otci tane na mysli — předpokladem a cílem hudby církevní. Cím více máme smyslu pro posvátnou liturgii, čím větší lásku k ní, tím lepší bude naše církevní hudba. A opět čím lepší bude naše církevní hudba, tím úspěšněji budeme podporovati porozumění pro posvátnou liturgii a lásku k ní. Zde jest na místě výrok, kterým se modlíme v jedné Oraci: DProEiciendo celebrare et celebrando proficerec, to jest svým pokrokem, který se projevuje ve vysoké vážnosti k liturgii, dopomáháme k její důstojné oslavě a touto důstojnou oslavou zvelebujeme svou vážnost k liturgii. Vážení posluchači! Když se vyslovují papežové tak slavnostním a významným způsobem o liturgii, není nutno abych se omlouval, přednesu-li Vám ještě několik úvah o podstatě a vlastnostech liturgie. B. Podstata a vlastnosti liturgie. Pius XI. nazývá liturgii hned na počátku své konstituce ~actio sacra praecellenterK posvátným úkonem v nejznamenitěj-ím smyslu slova. Svatý, bohoslužebný děj v nejvýtečnějším smvslu jest však především život Boha-člověka. Nebof jako tento život jest sám o sobě v nejpronikavějším smyslu svatým, jest také pramenem a prostředkem pro každou lidskou svatost. Ne neprávem byl tudíž nazván celý život Boha člověka, především pak jeho obětní smrt liturgií, Kristus sám nejvyšším veleknězem a liturgem. Abychom se mohli do tohoto pojetí ještě lépe vmysliti, připomeňme si, jak svatý Pavel zobrazuje všechno vykoupené lidstvo v„podobě těla. ležíš Kristus jest hlavou tohoto těla. Z hlavy prýští život a síla do údů. Cinnost hlavy jest podmínkou pro činnost údů a tato činnost údů nestává se zbytečnou, nýbrž podporuje činnost hlavy a jest jí vyžadována. Podle tohoto obrazu jest liturgie životodárnou funkcí hlavy, liturg pak jest sám hlavou. Hlava není jen sobě hlavou, nýbrž tělu. Tak jest Kristus hlavou a vůdcem choru vy- koupených, prvorozený z dítek Božích, nejvyšší liturg, jeho život a smrt jsou holocaustum 3 | ||||
|