|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
pro všechny údy těla, tedy liturgie v nejvlastnějším smyslu. Církev katolická jest Kristus stále živoucí. Jest mystický Kristus sám, její dílo jest samo dílo vykoupení Kristova, jež ona den po dni tím způsobem v lidstvu a pro lidstvo obnovuje, jak jí to byl její zakladatel uložil. Církev jako stále živý Kristus nepůsobí toliko mravně, tím, že radí, prosí, poroučí a napcmíná člověka, nýbrž působí i fysicky. Ona opravdu cosi dává, ona skutečně osvobozuje, věrojatně vystupuje a propůjčuje opravdu milost Dílo Kristovo vykonává církev v obřadě mše svaté, v nekrvavé obnově krvavé oběti, v udílení svatých svátostí a posvátných výkonů a v církevních hodinkách, v brevíři. Tím js e již určili; co tvoří látku a obsah liturgie. Především to jest obětování; (oběf mše svaté), to jest srdcem celých služeb Božích, jeho obřad jest nejdokonalejším bohoslužebným úkonem. Okolo této svaté oběti vinou se jako šňůra perel svaté svátosti a posvátné výkony a doby církevních hodinek. (Příště dále.) JAROSLAV DUŠEK Vojfěch Říhovský a jeho životní dílo. K šedesátým narozeninám skladatelovým. 4fficí se 60té narozeniny mistra Vojtěcha Říhovského (21. dubna t. r.) přiměly mne k tomu, abych podjal se nesnadného úkolu sebrati veškery jeho práce, nejen skladby vydanP ale i všechny jeho rukopisy, které ve velkém množství jsou rozptýleny po všech krajích Cech a Moravy, a snad i za hranicemi. Co znamená Vojt. Říhovský pro českou církevní a duchovní hudbu v dnešní době, ukáže až pozdéjší doba v piném světle. Dnes se na ni díváme jako na současnou, ale až dnešní doba bude probírána s hlediska dějinného, ukáže se význam a pravá hodnota mistrova i jeho velmi plodné práce. Nechci zabývati se jeho životopisem, snad nadejde pro tuto věc doba ještě vhodnější nemohu také pro nedostatek místa činiti rozbory jeho děl, z nichž mnohá by skutečně zasloužila, aby byly odhaleny i nezasvěceným do krás církevní hudby hodnory, jež náš místr v nich uložil. To, doufám, učiní jednou pero povolanější a snad i ve větším rozsahu, než mně možno. Krátce o mistrově životě. Rodina Říhovskýhh byla z otcovy i matčiny strany musikální. Děd jeho, Ignác Říhovský byl ředitelem kůru v Penčicích. Strýc, otcův bratr Ignác, byl ředitelem kůru v Debrecíně, v Uhrách. Otec, Vojtěch Říhovský byl řídícím učitelem a dle tehdejších zvyklostí i ředitelem kůru starého, slavného poutnického chrámu Páně (proboštského) u Panny Marie v Dubu u Olomouce. Zde také, ve stínu památné svatyně mariánské narodil se dne 21. dubna r. 1871 nejmladší syn rodiny„ Vojtěch. Oba starší bratří, Jan i Jeroným, jakož i sestřička Vojtěška zemřeli v dětském ještě věku. Otec byl již tehdá, vzhle2em k vládnoucí církevní hudbě mozartovské, vytříbeného vkusu. Proto také mladému Vojtěchovi bylo možno slýchati dobrou církevní hudbu, nejen v dílech. ale i provedení. Sám začal, jakmile se u něho počalo projevovati nadání hudební, hudbu tuto pěstiti. Uplatňoval na otcově kůru svůj hlas, vypomáhal v orchestru jako houslista a později často u varhan zastupoval svého otce. Brzo pak stalo se mu umění hudby církevní vášní. Obecnou školu vychodil v Dubu, po té otec, který usmyslil si míti z nada ného synka inženýra, dal ho na studie na reálku do Šternberka, později do Olomouce, kde také absolvoval. Leč »člověk míní, Pán Bůh mění,.- Mladý Říhovský ani na studiích ne-zanechává své záliby. V kažc'é volné chvíli uchyluje se k svému, dokonce i skládá — ovšem tehdy jen z fondu svého nadání — nemaje dosud potřebných hudebních znalostí a theoretické průpravy. Právě v těchto dnech dostalo se mi do ruky jedno »Ave verum Corpusa v rukopise, které prý (jak sám doznal) komponoval v 16ti letech. Nese známky vlivu Mozartova. Po abzolvování reálky jen na nátlak otcův odjíždí do Prahy, kde navštěvuje techniku. Leč touha mocná! Otec marně — užívaje veškeré autority svojí — snaží se odvrátiti jej od jeho úmyslu. Léta 1888-1592 jsou pro Říhovského mezníkem jeho života. Vstupuje na půdu pražské varhanické školy, dosahuje svých tužeb. Pod vedením ředitele Zd. Skuherského dostává se mu náležitého theoretického vzdělání a průpravy pro budoucí uměleckou dráhu. Jeho výtečné nadání bylo mu nejednou záchranou. Pro nepatrnou příčinu porušení školní disci- 4 | ||||
|