|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
pliny měl býti propuštěn z ústavu. ale jeho talent došel omilostnění u velmi přísného ředitele. Skuherský byl již starší pán._ chorobou znervosnělý. Svoji náladu dával pocítiti, bohužel, mnohdy i svým žákům. Ani Ríhovský nezůstal toho uchráněn Při jedné zkoušce dostal úlohu: zahráti jednu ze Skuherského fug na varhany. Leč zapomněl doma noty. To však byl koníček, po kterém se Skuherský rád proháněl. Co zbývalo? »Aut, auta, řekl si rozrušený posluchač ! Sedl za varhany a pustil se do hry ... z paměti. Ředitel podle svého zvykat obrácen k žáku zády, naslouchá. Když Ríhovský dohrál, jediné »dobře< bylo odměnou nečekanou. To slůvko znamenalo více, nežli si kdo myslí. Uvádím, jakým skutečným talen!em oplýval Říhovský již v mládí. Byl nejen výtečným skladatelem, ale i varhaníkem. Zde, v Praze vzdélával se i v jiných oborech. V Lukesově škole učil se zpěvu a mohu dotvrditi, že ještě dnes, v dnech své šedesátky, jeho tenor lahodně dopiňuje církevní zpěvy na 1{ůru ti sv. Lidmily. Po pilném studiu na varhanické škole vrací se do svého rodiště, kde pak jako varhaník uplatňuje se na 1{ůru svého otce. S vytříbeným uměleckým vkusem, jinými rozhledy po hudebním ži- studií reálních, votě, uceleněj- nese tužkou šími názory na poznámku: církevní hudbu A Jugendarbeit začíná rozvíje- mit 17 Jahren ti svoji sklada- A. Ř< (z ro- telskou čin- ku_ 1888.) Mi- nost. Skladbou `4d mo to i kla- obíral se již vírní skladbu dříve, než li ř, připsanou: vstoupil na DMeinem teu- pražskou var ren Onkel «, hanickou ško která nese ná- lu. Mezi jeho 1 l zev pZum Na rukopisy a ná mensfeste a z črtky nalezl r. 1892.*) Zde jsem rukopis — - - na dubském Litanie Laure- kůru nabývá tánské s latin prakse v cír- ským textem kevní hudbě. z dob jeho Rodný domelr skladatele a ch+ám P. Marie u Dubu. listě tehdejší poměry, jako na všech menších místech, byly velice skrovné. Leč Říhovský časem vycvičuje si sbor dobrých, spolehlivých zpěváků, s nimiž provádí mnohá vzácná díla umělecká. Tím ovšem zase sám nejvíce získává, horlivě studuje díla provozovaná. Kdo Říhovského zná, ví jak velice skromné lest povahy. Od mládí nese tyto známky, které později jsou mu i na škodu. Nezhrdl, nezpyšněl, neuměl využíti vzácného talentu ke svému osobnímu prospěchu. Postavil jej skutečně jen do služeb umění, které nejméně dochází svého ocenění. Však takový je Říhovský. Snad stal se nástrojem v rukou Božích! Snad byl vyvolen k tonu vznešenému účelu, aby svými díly pěl chválu Bohu zde na zemi. Časem však zdály se poměry v Dubu již úzkými. Umělecké tužby vedou jej výš. Hledá ukojení v jiném prostředí a tu, po desíti letech naskýtá se mu vábná příležitost — obdržel místo varhaníka při arciděkanském chrámu Páně Nanebevzetí P. Marie v Chrudimi. Kromě to~o působí jako učitel zpěvu a ,hudby na ženském učitelském ústavě ctih. Sester O.S.F. Toto prostředí dovoluje teprve Ríhovském!! rozvinutí jeho uměleckých snah. Odtud také poprvé vystupuje svými díly na veřejnost. Třeba že dvě díla — op. 4. a op. 3. — nesou známky předcházejícího roku 1900 a 1901, nastává pro Řihovského tvorbu velmi rozhodujícím rok 1902, kdy přichází do Chrudimě. Od toho nastává teprve rozvoj jeho skladatelské činnosti. Jednak chrámový kůr, jednak sbor kandidátek učitelství, kterým je několik skladeb připsáno, vyžadoval, aby tvořil. Tehdy dochází také ke spojení skladatele s nakladatelem Mojmírem Urbánkem, jenž se ujímá děl Řihovského. Tím, že vydává ihned jeho skladby přivádí jej ve známost širší veřejnosti. Netrvá dlouho a jméno Říhovského proniká i za hranice. Je to nejprvnější z jeho děl, opus 3. Missa Loretta — která činí jej známa v cizině. Články nejvýznačnějších tehdy *) Říhovský studoval tehdy německou reálku, proto poznámky jsou v německém jazyku. 5 | ||||
|