|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
církevně-hudebních časopisů píší s pochvalou o tomto díle. (Ziiger Nachrichten. Zúger Kanton-Anzeiger, polská Muzyka i špiev. Hamburger Fremdenblatt, CrEfelder Búrger-Zeitung, varšavský list Spiev košcielny a j.). Říhovský však osvědčil se též velice jako hudebně paedagogický skladatel. Proto ne-omezuje se jen na hudbu církevní, ale na výslovnou žádost nakladatele píše i skladby pro klavír, housle, tria, sbory i orchestrální věci. Že i tento obor znamenitě ovládl, je vidno z toho, že dodnes tyto skladby jsou žádány, mnohé z nich i v šestém vydání jsou tištěny. Rovněž zpěvácké spolky našly v Ríhovském plodného skladatele. Jeho díla často byla a jsou cvičena a zpívána. A proto tak různorodé vznikají jeho skladby, jak postupem byly vvdávány. V roce 1902, příchodem do Chrudimě, vznikají následující skladby: op. 5., 6., 7, 8., Následujícím rokem op. 1. (vyšel před tím jednotlivě v České Hudbě), op. 9., 10., 11 , 12., 14. a 72. Rok 1904 byl poněkud skrovnější, vydáno op. 16. a 19. — V roce 1905 op. 13., 20•, 21., 25. a 8. č. 1. V roce 1906 vyšlo op. 22., 26. a v r. 1907 op. 15., 17. a 24. — V roce 1908 se odmlčel, nevím však, zda Ríhovský, či M. Urbánek. V roce 1909 nastupuje však delší řada propagator Cyrilismu. Ten (jako zadostučinění), vy- — také svému regenschori- chází op. 18., 27., 28., mu vštípil a seznámil jej 29., 32., 34. a op. 40. s těmito zásadami a pro V roce 1910: op. 30., ně jej nadchl. Tvrzení své 35., 36., 37., 39• a znovu opírám o ten fakt, že Rí- ii Urbánka vydáno op. 2., hovský súčastnil se s Dr. kferé před tím vyšlo u Mrštíkem několika Cy- Prombergera v Olomouci.' rilských Exercicií, jakož Roku 1911 vydáno op. 33., - i proto, že tomuto cy- 38., 41., 43., r. 1912 op. rilskému programu zůstal 46. Nejúrodnějším byl však věren. V Chrudimi Ří- rok 1913. V něm vzni- hovský velice se uplatnil kají díla: op. 42., 44. č. 1. ť, ve společensl<ém tamním a č. 2., op. 45 č, 1. až ry . hudebním životě. Jako 3•, op. 47., 48., 50., 51., výborný kiavirista, hous- 52., 55. lista i violista je vždy ví K Říhovského tvorbě tán a zván na všechny po čas jeho působení v umělecké koncerty, aka- Chrudimi víže se však ještě demie a hudební pro- jeden důležitý moment. dukce. Se svým vycvi- Arciděkanem Chrudim- čeným sborem provádí ským byl tehdy Dr. Jos. na kůru i obtížné poiy- Mrštík, známý a důsledný Čl~řlelý Vojtěch líhouský s rodiči. fonní skladby starých církevních skladatelů. Jeho vzorná umělecká činnost na kůru, jakož i zásluhy skladatelské odměněny byly v roce 1909, kdy mu byl osobně zesnulým Drem. Doubravou, biskupem v Hradci Králové odevzdán papežský řád Bene merenti.<~ Brzy po nastoupení v Chrudimi zemřel v r. 1903 jeho otec ve stáří 84 let. Matka jeho, Amalie roz. Nezhybová, následovala svého syna i na Král. Vinohrady, kam Říhovský odchází v roce 1914, aby ujal se místa ředitele kůru u sv. Lidmily. Zde však, ve hlavním městě otevírá se Říhovskému nový život. Uprostřed všeho hudebního ruchu, v sídle hudební kultury, doufá býti u pramene Uměny. Časem však poznává nová a nová zklamání. Válečné poměry bylo cítiti velmi i ve všem uméní. Říhovský nebyl ušetřen ani toho, aby neoblékl vojenský stejnokroj. Byl povolán na vojnu. Však jeho uméní bylo i zde pro něho štěstím. Jako hudebník byl ušetřen alespoň polní služby, za to však více než dva roky >vojančí^ u vojenské hudby 2. pěšího pluku, kde výborně uplatňuje se jako primhouslista. Po skončení války vrací se opět k svému dirigentskému pultu k sv. Lidmile. Ani válka nevnesla mezery do řady jeho děl. Pracuje, komponuje a připravuje k vydání nové své opusy. Leč příchodem k sv. Lidmile na Král. Vinohrady nastává nové období jeho tvůrčí činnosti. Chápe se radostně práce a v ovzduší napiněném ještě ideály Msgra. Ferd. Lehnera, předešlého místního faráře, zřizuje Farní Jednotu Cyrilskou. Každý počátek slabý. Při-hlédneme li ještě k poměrům válečným, kdy mužů byl všude citelný nedostatek, chápeme, že Říhovský i zde musel se spokojiti se sborem ženským. Proto také skladby v té době 6 | ||||
|