|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
psané, nesou známky těchto poměrů. Říhovský začíná pracovati prakticky, po vělšině pro svoji potřebu a pro potřebu Cyrilských Jednot. A tak v době válečných let, vznikají : v r. 1915 op. 59 , v roce 1916 op. 57., 58 , 61., 62. a 64. Rok 1917 přináší op 54., 60., 67. a 68. (větší mši ke cti sv. Lidmily). V roce 1918 vychází op. 70., 71., 75, (Album pro harmonium). Radostnější činnost projevuje se v r. 1919, kdy vydány: op. 53., 69., 73., 76., 77., 78., 79. a na oslavu Samostatnosti sbor D28. říjen.« V dalších letech však drahota tisku a změna poměrů v zahraničí (hlavně v Německu, vysoká valuta), omezují značně nakladatelskou činnost, hlavně, pokud se týče hudby církevní. Nemálo k tomu přispěly i poválečné náboženské poměry, kdy chramové hůry za-čaly upadati. Leč přes tuto nepřízeň poměrů vznikají mnohá jeho nenáročná díla, veskrze však velké umělecké hodnoty, která bohužel dodnes jsou bud ve stolku skladatelově, nakladatelově, neb v archivu Farní Jednoty Cyrilské u sv. Lidmily na Kr. Vinohradech, pro níž jsou většinou psána. V roce 1920 vychází op. 63. a umělecky velmi cenné op. 66., mimo to menší skladby pro klavír »Pod vánočním stromkem«. Rok 1921 přináší jeho práci staršího data op. 44. a novou mši s českým textem op. 74. Nutno podotknouti předem, že Říhovský nepíše české mše k účelům liturgickým, dobře jsa si vědom církevních před - pisů. Píše je pro potřeby Cyrilských jednot, na místě různých méněcenných -vložekc při tiché mši sv. neb podob. příležitostech. Bude mnohému dosti divno, proč tak nestejně chronologicky díla vycházela. Předem uvádím, že jest uvedeno dosti nesprávností v jich označování skladatelem samým. Mám po ruce dosti rukopisů, kde dva jsou označeny týmž op. číslem. Dále nutno uvážiti i tu okolnost, že rukopisy byly vydávány podle potřeby, nikoli podle toho, jak je autor k vydání ode-vzdal. Tím jest si vysvětliti, že na př, v r. 1921 vychází op. 44. a 74. současně. Po převratu však Farní Jednota Cyrilská rozšířila dosavadní svůj žensky sbor na smíšený a tu jeví se potřeba nových, praktických sborů smíšených. Proto Říhovský doplňuje nedostatky kostelního archivu novými svými pracemi v tomto oboru. Je to nejprve P. Frant. Žák T. J., který svými básněmi a texty donucuje tvořiti nové a nové potřebné sbory i kantáty. Později vznikají mnohé skladby na popud sbormistra F. J. C. Jaroslava Duška, jehož texty mistr zhudebňuje. A tak v roce 1922 vzniká op 31., 56., 65., 79., 81. a 83,. v roce 1923 nastává malá přestávka, po níž v r. 1924 vychází velmi potřebné a praktické op. 84. a smíšený sbor » Raduj se nebes Královno« bez označení opusu. Dalším rokem 1925 objevuje se op. 85., 87. a 90 a. V roce 1926 op. 86. a smíšený sbor »Patronu země české= (bez označení op.). Roku 1927 vychází jediné dílo bez označení, koledy pro mladé pianisty =Jezulátko přišlo k náma. Za to rok 1928 je bohatší Říhovského pracemi. Vychází op. 90., 91•, 92., 93., dále sbor k sv. Cyrilu a Methoději bez op. označení a skladby pro klavír pro mládež s názvem -Rád hraji na klavír. Roku 1930 vydáno op. 92a. Missa in hon. seti. Ioanis Nepomuceni, dále op. 99. »Cinq Duos pratiques et faciless pro dvoje housle. Tímto seznamem není ovšem vyčerpáno dílo Vojtěcha Říhovského, jak vidno z uvedených čísel opusů, čeká jich ještě několik na brzké vydání, daleko větší však množství jeho skladeb nalézá se jen v rukopisech a rozepsaném materialu. Rozděluji tuto bibliografickou práci na dvě hlavní části. Část I. obsahuje Říhovského skladby vydané tiskem a označené číslem opusu, část L a obsahuje menší počet skladeb, které po různu vyšly a ne-jsou označeny op. číslem. V části II. budou uvedeny všechny rukopisné skladby (některé z nich i motivicky), které podařilo se mi do dnešního dne sebrati v jeho archivu na kůru u sv. Lidmily na Král. Vinohradech, v jeho pracovním stole, v archivu učitelskA-ho ústavu ctih. Sester 0. S. F. v Chrudimi a laskavostí mnohých, kdož jsou majetníky těchto rukopisů. (Příšté dále.) 70SEF BOUZEK Liturgické úvahy V. jednom zdánlivě disharmonickém akordu církevního roku jest nutno se zmíniti. Jest to neděle Devílník (Septuagesima). Neděle po Zjevení Páně líčí mládí Páně, založení a šíření království božího na zemi a každá zve nás svým introitem: =Venite adoremus Regem, qui apparuit nobis!« Evangelia udávají důvod, proč se mu nutno klaněti: jest vše- mohoucím divotvůrcem (ned. II., III., IV. po Zjev. P.), jest vševědoucím, nejvýš moudrým učitelem (podobenství V., VI. ned.). V epištolách pak veliký herold milosti Boží, sv. Pavel, při- rovnává Starý zákon k novému zákonu milosti a líčí jeho vznešenost, krásu a štěstí, jež obsahuje. 7 | ||||
|