|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Pojednou nastává násilné přerušení. Liturgie Septuagesimy jest úpině jiného rázu, než neděl předcházejících. Místo »Adorate= zazní: DCircumdederunt me gemitus mortis et dolores inferni invenerunt mea. Umlká Gloria, Alleluja, Graduál rozšiřuje tractt~s, kněz obléká mešní barvu pokání (fialovou), lekce I. Nokturnu v hodinkách líčí stvoření světa a člověka, pád lidstva, vyhnání z ráje a tvrdý život a pohání prvních lidí. »At nunc antiqua repetitur historia, qua veteris vitae narrantur mišeriae, quas in Officio praescripta sancta deplorat Ecclesia< (Rupertinus Tutiensis). Proč to přerušení, proč to oddálení se od líčení království Božího na zemi, jež se tak slibně vvvíjelo v době vánoční? Proč ten návrat ke starému žalostnému stavu? I• Vtělení Syna Božího jest vlastním základním kamenem církve, základním kamenem těsného spojení člověka s Bohem. V Ježíši, vtěleném Synu Božím, zrcadlí se historie celého lidstva. Církevní rok jest živým, stále otevřeným archivem dějin, veliká pamětní deska význačných dnů říše Kristovy od počátku stvoření. Jako Bůh založil svou říši po prvé v ráji rozkoše, zde se snížil k lidem a s nimi se stýkal pin otcovské lásky, tak chtěl zase Syn Boží ve svém vtělení, ve svém skrytém životě, ve svém styku s lidmi, ve svých slovech pokojných a piných milosti a lásky, ve své útrpnosti s tolika trpícími a ve svých zázracích a skutcích milosrdenství a dobroty, jimiž jim přicházel vstříc, nejdříve ukázati to, co jim měl zase zjednati : to jest ráj na zemi. — Ale onen blažený stav v ráji byl přerušen, lidé z něho byli vyhnáni, a otevřela se jim zcela jiná dráha životní. — Právě tak náhle pře-rušuje Syn Boží onen blažený život, z něhož se učedníci a mnozí jiní tolik těšili, a o němž se domnívali, že potrvá stále - — a podstoupil místo toho trest lidstva z ráje vyhnaného, trpěl a umřel. Pak se proměňuje to největší štěstí, jež se na zemi objevilo, v tak velikou protivu a hroznou katastrofu. Proto nastává také v liturgii tak náhlé přerušení radostné a útěchypiné doby vánoční a takový přechod z ní do doby smutku a utrpení, proto církev sahá zase k historii pádu prvních rodičů a jejich vypuzení z ráje. Antiqua repetitur historia, qua veteris vitae narrantur miseriae. II. Ovocem liturgie v církevním roce má býti vytvoření Krista v duši. Proto jest církevní rok se všemi svými svátky, liturgií a zvláštnostmi dokonalým obrazem duchovního života křesfanské duše. Vánoční cyklus představuje dětství Ježíše Krista, Vykupitele lidstva: hle obraz duchovního dětství duše v Kristu obrozené. Advent jest přípravou na narození Páně ; naznačuje život dítěte před sv. křtem. Boží hod vánoční, den narození Ježíška — zobrazuje duchovní zrození dítka ve křtu sv., kdy dostává nový, nadpřirozený život, stává se účastným božské přirozenosti, bratrem a spolu-dědicem Syna Božího: rodí se znova z vody a Ducha Svatého. Avšak jako narozený Spa- odpovědí, které došly, jich deset odřeklo, F E U I L L E T O N, ale i z těchto vynašli se tři, kteří za běžný Na začá(ku roku bude jistě pro nás zajímavo rok mají se od platu za osvobozené. Dopi- s poučno zvěděti, jak pracuje nadšený náš Sování s tím bylo zrovna tak asi dost, takže cyrilista vdp. farár Alois Mergl v Chicagu pro nikdo nemůže říci, že by byl patřičně nebyl Cvrila v Americe. Uveřejňujeme z americ- pa t0 upozorněn, a Že na to zapomněl. Po kého =Hlasu( jeho Besídku církevního zpěvu. _ slal jsem tištěný ústek datovaný 28. srpna všem s dotazem, zdaliž by si přáli předplatné K čemu je časopis pro církevní posílat přímo do Prahy, nebo vědí-li jiný hudbu? způsob než skrze mé ruce. (Co mne se týče, Slovo ve prospěch ~Cyri(a,, jediného že jsem na příště vždy ochoten všem včas českého listu toho druhu v Praze. posloužiti v této věci.) Na otázku tuto ne- reagoval vůbec nikdo, předplatných mně Skončil jsem právě svou »kampaň« pro však došlo pouze šestnácte za 3 neděle. Psal předplatné na tento časopis. Z dvaapade- jsem na to 34 osobních dopisů, na které sáti, které jsem měl na listině, zbývá pro pak došlo dalších 26 odpovědí, i jinak jsem rok 1928 pouze 32. se přičiňoval, abych nezanedbal ničeho, co jeden, vdp. Leopold Blaschko v Omaze, by mohlo věci pomoci. zemřel v létě 1927. Jeden se edstěhoval, Nejvíc, zdá se, že se zajímá p. J. Ková-jeden exemplář se zasílá na mé požádání řík, varhaník v Nové Praze v Minnesotě, gratis (ne mně, aniž redakci »Hlasu«). Sedm poslal předplatné — jediný — sám od sebe. vůbec neodpovědělo, a z těch dvaačtyřiceti Je vidět, že je hudebník. Je to hudebník, 8 F | ||||
|