|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
VO7TÉCH ŘÍNOVSKÝ Kráfké kapi{oly o církevní hudbě. I_:Před asi 80 lety žil v Dráždanech dvorní kapelník, jenž vedl zároveň církevní hudbu v tamním katolickém dvorním chrámu. V oné době byly poměry církevně hudební velmi neutěšené. Začalo to zaváděním orchestrálních nástrojů do chrámů. Tím bylo brzy nato zavlečeno do církevní hudby čistě divadelní muzicírování, takže hudba divadelní a ko- stelní se mnohdy od sebe v nejmenším nelišily. Virtuosita nástrojová vyzývala k virtuositě zpěvní a často byli přibíráni divadelní so!isté k zpívání textů liturgických, které brzy vzaly ariosní formy na se. — Tehdejší 36 letý dvorní kapelník uznal, že tyto poměry nejsou udržitelné a podal proto k ministerstvu kultu předlohu o žádoucí reformě a navrhoval dalekosáhlé změny. V návrhu tomto bylo psáno: »Má-li býti katolická církevní hudba za- chována na výši, jež jí jako hudbě duchovní přísluší, m>>sí -se jí dostati opět ztracené vážnosti a vroucnosti náboženské. Již papež Marcellus chtěl v 16. století vyloučiti hudbu z kostelů, protože tehdy ohrožovala zbožnost náboženského výrazu. P a l e s t r i n a ji zachránil tím, ža uvedl ve svá díla opět nutný tento výraz. Jeho díla jakož i skladby jeho školy zaujímají rozkvět a nejvyšší vyspělost katolické církevní hudby a jsou psány pro přednes pouze l i d s k ý m h l a s e m. Lidskému hlasu jakožto bezprostřednímu nosit_ li svatých slov musí býti dána naprostá přednost v chrámu, a má-li církevní hudba dosíci bývalé své čistoty, je zapotřebí, aby byla zastupována jediné a výhradně h u d b o u v e- k á 1 n í.« — Tak psal dráždanský dvorní kapelník, jímž byl Richard W a g n er — protestant. Máme-li na kůru slabší sbor, vezměme s n a d n é skladby ke cvičení, abychom je mohli dokonale ovládnouti. Je škoda provozovati na kůru t. zv. přištipkářství. jaká je v tom radost cvičiti těžké dílo dlouho a dosíci přes to výsledku, kterým nikomu neposloužíme, ani liturgii, ani věřícím, ani skladateli a v nejmenším svému sboru, protože to bude vždy vypadati, jakobychom cosi chtěli a neuměli to! Cesty k parnasu jsou dlouhé a v každém umění dá se docíliti dokonalosti jediná neustálou trpělivostí a prací. Vymstí se vždy, myslí-li sbor, že smí přeskočiti nutné stupně vývinu. Zapomínáme v nynějším čase různých rekordů, že je pro sbor a vůdce čestnější zpívati snadné skladby krásně, než těžké jen prostředné. Snadní hudba nemusí býti přes svou jednoduchost bezcennou; právě tak, jako těžká ne-musí býti vždy cennou proto, že je těžkou. první a kdokoliv koho potká, už to měl umět nikdo, ale povídat, že se bude dále, že »Cya dělat! To je přece nerozum, jít do chrá- ril« »pro venl{ov< není... mové hudby — ani to nemusí být chorál, Ano, je to venkov! Ty Čechy ! Za mo- může kdo chce. Kam to přivede, to je otázka řem, a tady taky! zcela jiná. Hudební revue, zde i za mořem, — ovšem Časopis pro církevní hudby musí předpo- pro hudbu obyčejnou, světskou, koncertní — kládat, že se dostává do rukou lidem, kteří jsou na vysokém stupni odborném, praví tam z toho mohou něco mít. Bohužel, úroveň, též redakce =Cyrila« — a nám v =Cyrilu,, které on musí být pečliv — a úroveň hu- je to za výtku, že v církevním hudebním debního smyslu a vzdělání těch, jimžJe určen, listě českém neučíme znát lidi »klapky= na je tak ohromně rozdílna, že i v Cechách, varhanách! i v městech, je nad jejich hlavy ... Co mů- Písní pro lid máme piné kancionály — žeme čekati zde v Americe? proč si je nezaopatřit a nezpívat z nich ? ]e tomu zrovna třináct let, jak čtu v »Cy- Jistě že mnohé písně by se nezamlouvaly — rilu« z r. 1917, že redakce zaslala dotazník, tady to je — z takého množství — proč jaké skladby by si pp. ředitelé kůrů přáli tedy nevybrat aspoň několik: =Dva tucty mít přílohou k »Cyrilu« ? Odpověd z Čech dostačí na celý rok! Kdyby můj seznam a Moravy došla jen jediná: z Olomouce, aby kdysi nebyl býval nevysvětleným způsobem to byly lehčí skladby Lisztovy. Redakce na uvržen do ohně, už dávno mohl každý ve to, že ona sama už to navrhla, ale že se- Spojených Státech věděti, které by to tak znala, že skladby to jsou vázány majetko- asi mohly být. Jsou »velcí varhaníci, kteří vým právem na 30 let. Jinak že se neozval nejsou s to, aby ani nejmenší ale řádnou 10 | ||||
|