|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
F a r á ř a ř e d i t e 1 k ů r u. — Farář je představený kostela. Též ředitel kůru je v jistém pojmu duchovním vůdcem, snaží-li se vychovávati sebe a svůj sbor ve smyslu církevního roku a vnitřní architektury svaté oběti. Není dobře. staví-li první svůj úřad představeného příliš do popředí, anebo napíná-li druhý svůj podřízený poměr příliš nahoru. Není dobře, nemá-li farář pro nové, církevní době přizpůsobené a s velkou pílí i radostí nacvičené zpěvy, jiných slov, než: »Nechejte těch hloupostí, nikdo tomu nerozumí a zdržuje to!= — a považuje-li to vše za zbytečnosti. — Není dobře, je-li ředitel kůru nad svým odborným vzděláním domýšlivý, není-li jeho náboženské přesvědčení pevné, anebo považuje li službu na kůru za vedlejší příjem k svému ostatnímu služnému a říká-li: eAf zůstane v sakristii, anebo af si to udělá sám, když tomu líp rozumí !a — Ale dobré je, pracují ]i oba společně v přesvědčení, že i církevní hudba je součástka náboženské výchovy, radí li se společně co a jak a váží-li si jeden druhého. A nejlépe je, jsou-li oba přáteli krásné liturgické hudby. Zehnejž Bůh farářům a ředitelům kůru, kteří mají dobrou vůli a jsou v lásce ke Kristu jednotni. V apoštolské konstituci »D i v i n i c u 1 t u sn Pia XI. vyslovuje se sv. Otec důrazně proti instrumentální hudbě při mši svaté. Přihlížeje k tomuto výnosu uveřejňuje P. Beat Reiser O. S. B. v časopise »Monatshefte fiir Kath. Kirchenmusikc následující provolání k církev-ním skladatelům : Páni skladatelé a dirigenti af netruchlí, jakoby jim papež popřením orchestrální hudby při liturgické bohoslužbě chtěl vyrvati péro z ruky, anebo zabrániti možnosti jejího vývinu. Právě naopak. Skladatel — a to, co chci říci, platí obzvláště o skladatelích, kteří prošli nejmodernější školou — skladatel, který celou svou duší i svým cítěním zdo mácněl v chorálu, objeví pro svou církevně-hudební tvorbu zcela nové možnosti, jimiž se může státi průbojným, ba revolucionářem, ale při tom je schopen vytvořiti mohutnou, mocnou vestavbu. Stanoví-li Motu proprio za základ: -Kostelní skladba je tím více církevní a liturgická, čím více se blíží svým založením, duchem a náladou gregoriánskému zpěvu«, neznamená to, že by se měl chorál kopírovt4r. — Je-li dovoleno přirovnání, řekl bych Moderní skladatelé měli by vyrůstati z chorálu, jako vyrostl Reger z Bacha. Reger ne ustále studoval Bacha, hrál jej a cvičil, ale nepovažoval ho pouze za inspirační pramen, nýbrž vniknul do jeho d u c h a, do jeho c h a r a k t e r i s t i k V. Podobně af církevní skladatelé považují rtorál za denní chléb, nejen za vyjímečné, těžko ztravitelné sousto. Jejich skladby stanou se pak individuálnějšími a svéráznějšími; všestrannějšími snad více než před tím. Ale v jejich tváři budou patrny rysy jejich otce, chorálu. A není dojista pro zdařilého syna hanbou, nese-li rysy svého otce. — Ostatně nemá býti první úlohou církevního skladatele nebo dirigenta jeho osobitě-subjektivní tvoření, nýbrž oslava svaté liturgie — ve smyslu a píseň staročeskou zavedli - ale na časopise vodní nápěv). Dnes to z našich i ředite pro chrámový zpěv by se chtělo nevím co? kůrů sotva kdo by dovedl zazpívat!. A první K čemu ? má jen 4 noty! A kdyby ti lidé v Rímě, ve A co se týče zpěvu latinských, těch jsou 4. století, kteří první za papeže Silvestra ve-piné seznamy (katalogy) vydavatelstev cír- řejnou bohoslužba směli konati a konali, kevní hudby, a oni jen čekají, aby si každý kdyby ti nebývali byli vzdělanější ve zpěvu vybral, co se mu hodí, a protože by na po- než my dnes jsme, ó to by ani sv. papež řádných skladbách musili »přijít bankrot Řehoř Veliký (j 604) nebyl býval mohl nic vydávají — proti lepšímu hudebnímu a ha- dělat! Ale třebas za jeho času a potom tolickému svědomí svému — všelicos! Proto Němci zpívali jeho zpěv jako když jede chtít něco takového na časopise všem ur- s kopce vůz naložený kamením — přece se čeném a sloužícím, jest zcela z místa. Ani nalezli u nich lidé vzdělaní, kteří pěstili ten by to nepomohlo. Sursum ! — to je to je- zpěv a mnoho vzácného potomkům i sami diné! S hůry dolů ? Ó to jde samo! To ne- v něm stvořili. Ale to se musilo studovat.1 musí nikdo pěstit! Ale kdo tak začne, na- To byl ještě zpěv součástí bohoslužebnou horu u2 to nedovede! u oltáře, ne jako opovrženou popelkou nebo Kdyby ti, kteří před 1000 lety u nás na naparáděnou dámou stavu zcela světského .. . Moravě a v Cechách začali pět af staroslo- Ale, jestliže ebarbařic mohli se vyšvihnout vansky af latinsky (později) při mši sv. — k výsostem klasické (vysokotřídní) hudeb-kdyby, pravím, ti bývalí nebyli lidé »první nosti, proč my dnes ne? Jediná cesta ovšem třídy-, neměli bychom ani -Hospodine, pa- bude cesta ne shora dolů, ale zdola nahoru : miluj ny«. ani »Svatý Václave« (míním pů- to jest, musí se mířit tam, kam třeba, do 11 | ||||
|