|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
dle poukazů církve. Jestliže se pokorně podvolí úkolu tomuto — z důvodů vyšších i nejvyšších, padne mu vzpružení a oplodnění jeho práce jako neočekávané, ale tím sladší ovoce do klína. — Zde platí především : =Hledejte království boží` -- a je to věru království, ne chudičká říše — =a vše to ostatní bude vám přidáno«; také zjevení, jak možno na-stoupiti nové, zářivé cesty umělecké v církevní skladbě. (Příště dále.) DR. E. TROLDA O skladbách J. D. Zelenkových, jmenovitě o jeho melodramatu d e s. V e n c e s 1 a o. (Příspěvek k dějinám české církevní hudby z počátku XVIII. sto].) (Pokračování.) 410 by naprosto nemožné, sledovati melodie graficky, jednak. že je příliš pohyblivá, jednak, že nelze zde stanoviti typy. Můžeme si tedy jediné všímati intervalů, ve kterých se pohybuje. Pozorování toto bude se vztahovati v prvé řadě na melodické intervaly v průběhu skladby, pak na intervaly před závěrem. V prvé skupině mohou přijíti v úvahu ovšem jen intervaly uvnitř hudební fráse, nikoliv ty. které vznikají zakončením jednoho a započetím dalšího motivu; takové, cesurou protnuté intervaly samozřejmě sem nepatří. Pro tvoření melodie není pravidel, zde rozhoduje jen myšlénka skladatelova. Za to existují pravidla, jak melodie vypadati nemá a sice: neopakovati tónů, poněvadž tím melodie uvázne, nepostupovati ve velkých intervalech, poněvadž jsou nezpěvné a nevkládati do melodie živlu harmonického. Druhé a třetí pravidlo spolu souvisí, nebol větší interval ne-cítíme dnes více melodicky, nýbrž už jen harmonicky, jsouce zvyklí vysvětliti si jej jako výtažek z nějakého akordu. Vztah akordický je vyloučen při krocích sekundových a proto je melodie, kde převládají kroky sekundové, nejzpěvnější. V Zelenkově opeře jsou pravidlem sekundy diatonické, chromatické vyskytují se jen velmi zřídka (na př. v č. 22.). Nejdůsledněji je princip sekundových kroků zachován v č. 5• Charakteru takto stanoveného je docíleno důsledným užíváním střídavých not. Jiné intervaly slouží jednak k posunutí motivu na jiný stupeň, čímž nastávají melodické sekvence, jednak k zpestření melodie. Sekundových kroků je přirozeně užito i v ariích všech, jen že ne principielně, snad ještě č 33. jich užívá nejvíce. Konečně i arie č. 22, kterou poznáme hned jako skladbu, na jiné intervaly velmi bohatou, zas na druhé straně ze sekundových postupů mnoho těží. Doménou sekundových kroků jsou ovšem koloratury, jakožto živel nejzpěvnější: arie č. 3. na př. klade v koloratuře stupnici třjkrát za sebou, vždy o tón výš položenou. V č. 32. je stupnice prodloužena až do decimy. Zde v ariích č. 7, 10 a 20 vedou ony škálovité postupy vždy nahoru, v č. 3 a 23b nahoru i dolů. Kde není v v koloraturách pohybu stup- hůry (cenné písně české a řehořský chorál), ale musí se ovšem začít zdola, od prvních počátků, a to je práce — já jí říkám : sprostá, špinavá — ale co naplat ? Musí se do ní. A to je ta celá těžkost: Nahoře se někde chtít »slunit= a kochat, to je hezké — ale fen lid, který není tak Mastný, tomu se musí pomáhati a proto se musí lc němu dolů. musí se učit, učit dati ve školách, a to je práce ! A ted je otázka: Kdo to bude dělat? Plánovitě, s rozumem, po krůčcích, důkladně, neoblomně, proti všem překážkám? To je otázka moc veliká, a ani v Cechách ji nezodpověděli. Začínají však již odpoví-dat — začíná Obecná Jednota Cyrilská kursy k vzdělání varhaníků v Praze ... Musíme si pomoci sami. Zavržením časopisu Cyrila se to nestane. Jeho předplácením — taky ne. Zde jen č i n platí — práce, práce strašná, o které nemá 12nikdo ponětí, kdo jí neprošel. A proto pracovníkům takovým patří aspoň -šetrné mlčení. Prozatím jsem dnes řekl snad dost na jedno posezení. Nade všechno nejprve třeba nám duší planoucích pro vlast a její drahocenné odkazy i v posvátném jejím zpěvu lidovém a třeba i umělém, duší v pravdě vlasteneckých, za-nícených pro krásu. Dnes jdeme proti proudu, ale přijde čas, že po nás budou sbírat dra bečky, až nás nebude, jako to bylo a je s těmi, kteří pro náš národ kdysi pracovali, pro jeho vzdělanost, ne méně než mravy křesfanské. Všem z předplatitelů, kteří mně mou práci usnadnili — já si ji snadnou neudělal, to ví z nich každý — srdečně děkuji. Že »Cyrila jest časopis dobrý a že mně zaň děkuje, psal pouze jeden, p. Jan Geringer, přes 50 let varhaník u sv. Václava v Chicagu. Ale i všem ostatním, kteří jakousi známku zdvořilosti na jeho dali, jsem povděčen. | ||||
|