|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
NA OKRAJ DNŮ. (Co se nám píše) • Vánoce na pražských kůrech. Isme v době, kdy se třídí duchové. I na pěstění chrámové hudby to poznáme, zvláště v Praze. Vážný znalec hudební, znající dějepis světové i naší hudby, ví, jak krásně na světovou výši vyrůstala naše církevní hudba. Stačí připomenouti Sychru, Ríhovského, J. B. Foerstera. A přece jsou ještě u nás lidé, stojící na opuštěném stanovisku liberalistickém, ozdobeném trikulorou neliturgických mešních skladeb. I o letošních vánocích rozdělily se pražské kůry na 2 protichůdné tábory. K prvnímu, který hájí posvátnost a milostipinou hloubku katolické liturgie i o vánocích, patří většinou ty kůry, které své výkony v novinách neuveřejňují. Je bolestné, že druhý a větší tábor nedbal předpisů církve, ani posledního nařízení arcibisk. ordinariátu a s velkou reklamou prováděl ppastorálněnárodně-české< mše spříslušným komonstvem vložek. Je falešný názor, viděti v pastorálních skladbách zvláštní projev češství, anebo vkládati jim smysl nebo účel probuzenský. Původ jejich koloritu melodického a harmonického jest jednak světský, jednak primitivistický. Kořen pastorálních skladeb vůbec najdeme v hudbě taneční, doprovázející unylé šlechtické hry a balety, předchůdce opery. Nedostatek tvůrčích sil ztroskotává jednoduchými prostředky tam, kde genius (na př. Mozart, Smetana) dosahuje největšího účinu. Proto ta umělecká plochost, tolik obdivované mše Rybovy. A vedle ní Marhulové, Kolaříkové, Dlabalové atd. 'mluvili k lidu bez rostředně, aby lid z jejich skladeb čerpal nejen povznesení náboženské, ale aby jimi byl utvrzován i ve svém vlasteneckém cítění a smyšlení.< Dobře, že o vánocích vyšel opět .Římský misál<, zčeštěný pečlivě P. M. Schallerem O. S. B., aby se tam lidé dobré vůle mohli přesvědčiti, že vánoční liturgie, počínající slavnými hodinkami před jitřní, s třemi mešními obětmi jako středem dne a končí nešporami: je obdivem a úžasem nad tajemstvím vtělení Božího, nad událostí, která mění svět a znovuzrozuje lidské duše k synovství Božímu. Nikoliv však pastýřský mumraj! Prof. J. KI. Zástěra. II. Slovo k řiditelům kůra. Letošní svátky vánoční byly jakousi přehlídkou výsledku práce, upozorňování a varování, zkrátka celé té široce založené činnosti, směřující k obnově chorálu a ke změně poměrů, vládnoucích na většině našich kůrů po stránce hudebně-liturgické, ve smyslu a dle nařízení Sv. Otce Pia XI. Můžeme říci bez obalu, že přemnozí pp regenschori se přímo před-stihovali ve snaze utrpěti co možná největší fiasku. Honosně oznamovali v několika denních listech skladby, které provedou během vánočních svátků v kostelích, zapomínajíce úpině, že chrám jest dům Boží, kde možno i zpěvem sloužiti jen Bohu, bez toho až úzkostlivého zřetele na obecenstvo, jehož vkusu a zálibám se vychází vstříc více než jest přípustno. Vždy( shromáždění v kostele jsou věřící a nikoliv koncertní publikum, chrámový sbor a jeho regenschori není podnikatelem. Pěvecký sbor ve chrámě vykonává službu církevní, jež původně příslušela jen sboru kleriků. Má proto určité vztahy a povinnosti k duchovnímu správci svatyně, na jejíž kruchtě funguje, a tím i k nejvyšší vrchnosti církevní. Jestliže tedy papežská konstituce určitý druh hudby při 22bohoslužbě nedovoluje, kde béře p. regenschori odvahu skutkem tomuto nařízení odporovati? Mnohé svatyně byly o minulých svátcích při církevních obřadech proměněny v hudební síně, kde se dopoledne při mši sv , odpoledne při sv. požehnání a ještě ve večerních hodinách zpívalo, dudalo a troubilo, ač vlastním nástrojem chrámovým jsou varhany a nejlépe se hodí k doprovodu zpěvu. Z jiných nástrojů jsou přípustny do chrámu jen ty, které svou vážností odpovídají posvátnosti chrámových úkonů a to jen jako dopinění varhan, nikoliv k přednesu só:ových skladeb. Při slavné nebo zpívané mši sv. dlužno vždycky zpívati všecky příslušné částky latinsky, tedy netoliko Kyrie, Gloria atd., nýbrž také Introit, Graduale, Offertorium a Communio, a to celé texty, jež kněz právě recituje u olfáře, nebo( liturgickým jazykem římsko-katolické církve jest latina. Cinitelé na kruchtách také zapomínají, že dnešní měřítko požadavků umělecké interpretace jest příliš přísné, vlivem a následkem výborně kvalifikovaných umělců-profesionálů, že dnešní velkoměstské obecenstvo jest bohatým hudebním životem ve svých uměleckých požadavcích značně vyspělé, ba zhýčkané. Zapomínají také na nejsilnějšího svého konkurenta, na pražský rozhlas, který do svých nedělních relací a tím více do vánočních zařadil mnoho dobré, za-jímavé a oblíbené hudby duchovní, včetně koled, a že tento skvěle fundovaný a umělecky znamenitě vedený podnik může statisícům posluchačů poskytnouti provedení to nejlepší a nejdokonalejší. Opu-stí-li tedy chrámový sbor sféru jemu vytčenou, ocitá se na půdě liturgicky nepřípustné a jinými již umQ-lecky lépe obdělávané. Milí páni regenschori, varhaníci a zpěváci, mv katolíci čekáme a žádáme od Vás zcela jiný zpěv a hudbu, než kterou slyšíme v koncertě, v opeře a v radiu. Jsme-li v kostele přítomni mši sv., potřebujeme povznesení k oproštění se od běžného života, jeho starostí a banálností, chceme výše k Bohu a tam nás může doprovázeti jen zpěv, který církev katolická zvolila a předepsala. Jest to chorál, jehož domovem jest chrám, a který nikde jinde neu lyšíme v prostředí tak vznešeném, za okolností tak mystických, tajupiných a čarovných. O tom, co a jak se má v kostele zpívati, nemůže rozhodovati vkus jednotlivců. jen církevní autoritě přísluší stanoviti tyto normy. Normy pro zpěv a hudbu chrámovou plynou ze samé povahy posvátných tajemství, v nichž působí sám Duch Sva'ý. Vzdorujete nicotně své duchovní vrchnosti, a našeho vděku také nezískáte. Hudební díla neliturgická a světská jdeme si po-slechnouti do koncertů; v kostele chceme slyšeti chorální zpěv. — Skladby, jež se v chrámu Páně zpívají nebo hrají, nesmí jeviti nic světského ani v komposici, ani v podání. Nepřípustno jest hráti motivy nebo reminiscence z oper neb jiných světských skladeb, nebo zpívati písně na podobné melodie s podloženým textem náboženským. Proto prosíme Vás, staňte se poslušnými syny Sv. Otce, p~ňIe nařízení o posvátném zpěvu v Konstituci apoštolské a přejte nám vzácné, starobylé krásy dosud nepře-konaného chorálu. I důvody praktické mluví pro tento způsob zpěvu. Chorální zpěvy nelze zpívati ex abrupto, vyžadují značného studia, jakmile však jsoudobře nastudovány a sbor je sezpíván, jde vše již snadno a za svoji prvotní námahu dojdete trvalé odměny. Výdaje za instrumentální doprovod a za zkoušky s ním odpadnou. A nejsou to položky pro Vaše skrovné fondy bezvýznamné. Obnova chorálního zpěvu není tak nesnadnou, jak se předstírá. I zde platí slova sv. Augustina: Nihil est tam durum atque ferreum, quod non amoris igne vincatur. Nic není tak tvrdého a železného, aby toho oheň lásky nezdolal. -a | ||||
|