|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
P. BEAT. REISER O. S. B. (Řím.) Základní body culfus" Pia XI. apoštolské konsti{uce „Divini (Přednáška, kterou měl při 24. generální schůzi Všeobec. Cecilského spolku v Lucernu.) (Pokračování.) Zento předmět stává se však liturgií toliko v rukou a v ústech osoby posvěcené a k vý- konu této služby Boží oprávněné. Dále — vykonává se tato bohoslužba posvěcenou osobou tím způsobem a v té podobě, jak to byl Kristus sám i autorita církevní ustanovili- Posléze není tu kněz k výkonu bohoslužby zmocněný při tomto úkonu jako osoba soukromá, nýbrž jest tu ve jménu Kristově a jako zástupce Kristův — jako druhý Kristus. Jako Kristus žil pro všechno tvorstvo, modlil se za ně a trpěl pro ně jsa vykupitelem a prostředníkem jeho, tak obětuje a modlí se osoba zpinomocněná Bohem prostřednictvím církve ve jménu celé církve, ve jménu veškerého pokolení a pro jeho vykoupení, ve jménu všeho stvoření, pro útěchu církve trpící a k oslavě církve vítězící. Liturgie jest výkon těch dějů, jimiž se obětování Boha -člověka na zemi stále obnovuje a to osobami prostřednictvím církve zpinomocněnými a způsobem církví nařízeným. Z této podstaty liturgie vyplývají její vlastnosti ! Je-li totiž liturgie dílem Boha -člověka, a má-li toto dílo tytéž vlastnosti, jako On sám, pak musí i liturgie míti podobné vlastnosti jako přesvaté lidství Kristovo. Základní vlastností lidské osoby Kristovy jest, že jest s božstvem osobně sloučena. Jest však úpinou a zcela individualisovanou osobou lidskou. Ale nepatří sama sobě, není tu k vůli sobě, nýbrž vsazena v Božství, jest a existuje ve druhé osobě Boží, a jest zde jen pro to, aby zjevovala Boha Člověka a aby dílo Boží na nich prováděla. V lidství Kristově předchází dále jeho spojení s Bohem božskou působnost, — jsoucnost Boží pak předchází .,ýkony děi Božích. Pozorujeme tedy u Člověka — Krista přesně vyměřený život duševní a všech jeho vlastností a náklonností. Tento život jest dokonale podroben lidské vůli a tato opět vůli Božské. Posléze není tu lidství Kristovo samo pro sebe, nýbrž jest nástrojem vykoupení pro nás lidi a důkazem, že jsme dítkami Božími. Vážení, podobné vlastnosti můžete sledovati i v posvátné liturgii. Tato jest objektivní jako lidství Kristovo. Nelekejte se, slyšíte-li výraz »objektivní«. Objektivní není totéž co zdlouhavý, jednotvárný, nudný. Není nudné to, co jest objektivní, ale to, co jest čistě subjektivní; nebof čistě, prostě subjektivní jest mé já, má bytost s jejími zážitky. Tato má bytost jest však stále konečná, náhodná, proměnná. Zůstává pohroužena v plynoucí proud střídajících se událostí a nálad, jest »s naší strany«, s tohoto světa v pravém smyslu slova. Objektivní však naproti tomu nesměřuje k proměnné lidské bytosti, nýbrž k věci. Jest jako zrcadlo, jež sice ukazuje také sebe samo, ale v sobě i věc. Objektivní jest soustředěno na podstatu, na to, co je trvalé, věčné, na ideu, jest ve vlastním slova smyslu s onoho světa. Jest úměrno a ukázněno. V jeho chování jeví se přesnost, odměřenost, jednoznačnost, jasnost, vyhraněnost, klid. Veliká linie vystupuje v ní i silná, jednoduchá podoba a tím i jasnost, srozumitelnost,. prostota. Docela v tomto smyslu jest objektivní i přesvaté lidství Kristovo i posvátná liturgie. Liturgie směřuje pak především k dogmatice. Liturgie jest pravda modlitbou vyjádřená. Ne však tím způsobem, jako by na morálku zapomínala, stejně jako Bůh — Clověk ne-zapomínal konati díla Božská. Ale tak jako u Boha —Člověka bytnost měla přednost před působením, tak stojí v liturgii dogma před morálkou. Nebof dogma jest kořenem morálky. Kde vznešená a mocná tajemství víry se nezakořenila v srdci, stačí zavanutí větru, aby mravnost a mravní cítění bylo na všechny strany rozváto. Tak pečuje posvátná liturgie o pravou a zdravou mravnost a to jedinečně účinným způsobem, dávajíc důraz v prvé řadě na dogma. Jako v přesvatém lidství Ježíšově, tak nás uchvacuje i ve svaté liturgii vznešené umírňování života protkaného city a vášněmi. 27 | ||||
|