|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
provedena tak, jak předpisuje Ceremoniál biskupský a missál, stává se liturgie mistrovským dílem umění takové krásy a nebeské libosti, že se ií na světě nic nevyrovná.« Vlastní Quadragesima počínala se I. n e d ě 1 í p os t n í. Proto jest štace v prvním chrámu křesfanstva v Lateráně, jenž jest omnium ecclesiarum mater et caput. Zasvěcen jest Spasiteli světa. Na počáticu postu je nám třeba vůdce, vzoru i ochránce. Proto vykládá evangelium, jak se Spasitel postil, byl pokoušen a nad pokttšitelem zvítězil. V epištole pak Sv. Pavel volá, že nyní jest čas příhodný, nyní jest den spasení a zve všecky věřící, aby změnili svůj život podle jeho příkladu a za pomoci Spasitele. Pro první křesfany byla Quadragesima jako velké exercicie celé církve. Bohu stačí dobrá vůle a vroucí modlitba, provázená silnou důvěrou v ochranu a pomoc Spasitelovu: ostatní dokoná už milost Boží. Z toho důvodu ostatní části mešního formuláře jsou jen rozvedením žalmu 90. »Pod záštitou Nejvyššího přebývá«, (Qui habitat in adiutorio Altissimi) . P o n děl í po první neděli postní: Kollekta (shromáždění) u Sv. Kosmy a Damiána, štace u S v. P e t r a v okovech. Tento titul jest pozdější; původně byla zasvěcena Sixtem 111. svatým apošt. Petru a Pavlovi. — Bylo jistě přirozeno, že druhá štace římská konaia se ve svatyni knížat apoštolských, jimž Rím děkuje za svoji velikost. — Oba tyto vzorné pastýře připomíná jak epištola, tak evangelium: ona přináší z Ezechiele proroka obraz pastýře dobrého a o své ovce starostlivého, toto pak líčí pastýře spravedlivého, jak odděluje dobré ovce od špatných; nelze mu jinak ; dosti dlouho byl dobrým a shovívavým. Ostatní části vyjadřují pocity věřících, oveček, vůči dobrému Pastýři. Ú t e r ý : Štace u Sv. Anastazie. Třetí chrám jest dvorní kostel na úpatí . Palatinu (L téhož důvodu míval zde papež i druhou mši o Narození Páně; dodnes to připomíná kommemorace sv. Anastasie při druhé mši vánoční). Ale bývaly už asi tenkrát také všelijaké nešvary při obřadech: svědčí tomu evangelium, které vykládá, jak Pán Ježíš vypráskal z chrámu jerusalémského všeckv, kdož jej znesvěcovali. Také těm dvorským ovečkám se připomíná v epištole vážné slovo Isaiášovo o upřímném pokání a polepšení. S t ř e d a : Štace u Panny Marie Větší. Jest středa suchých dnú jarních; koná se první skrutinium ordinandů, kteří mají býti v příští sobotu vysvěceni. Není divu, že církev sv ve své péči o ně staví je pod ochranu té, kterou Produs cařihradský nazval: ~O chráme, v němž E3ůh stal se knězem!« Zmínka o Královně kněží ve sv, évangeliu jest velmi delikátr,í a případná pro nastávající kněze: vůle Boží má jim býti nade všecky svazky krve a příbuzenstva. Vůli svou zjevil Bůh jasně Mojžíšovi na Sinaii (lekce) a zdůrazňoval ji svými proroky, z nichž vyniká Eliáš (epištola). Č t v r t e k : Stace u Sv. Vavřince in Panisperna. Po štaci u Matky Boží následuje hned štace u tohoto milého světce, jehož modlitbám a mučednické smrti připisovali Itřesfané konečné vítězství kříže nad pohanskou pověrou a nazývali ho proto korouhevníkem římské církve. Antifona introitu oslavuje svatost a slávu tohoto velikého mučedníka, epištola z Ezechiele podává vzor světce, jakým byl Vavřinec, a evangelium o ženě chananejslté líčí sílu modlitby jeho, jíž vyprosil církvi mír. P á t e k: Štace u Dvanácti sv. apoštolů. Dnes bylo druhé skrutinium kandidátů kněžství; proto je církev moudře staví pod ochranu sboru apoštolského. V epištole zdůrazňuje se nutnost upřímného a radikálního obrácení ordinandů a jako vzor takového obrácení představuje jim v evangeliu uzdravení ochrnulého člověka u rybníka bravného. Spasitel může i chce uzdraviti každého, kdo má k němu důvěru. S o b o t a : Stace u Sv. Petra. Původně byla tato sobota aliturgická ; byl naprostý půst, mše sv. se konala až po noční sobotní vigilii spolu s ordinací u hrobu sv. Petra, bdění bylo namáhavé a církev brzy ze soucitu s lidem anticipovala ordinaci v sobotu. Basilika sv. Petra byla zvolena, protože církev byla přesvědčena, že každé předání církevní moci, tedy i ordinace, přichází skrze Petra, jenž ji má v piné míře. Původně probděl lid celou noc ti hrobu sv. Petra na modlitbách, zpívat žalmy a poslouchal dvanáct lekcí písma sv. zpívaných latinsky a řecky. Po každé z nich přednášela »schola, melodické traltty, hrob sv. Petra byl okuřován a udíleny postttpně svatá svěcení. Sv. Řehoř Veliký ponechal z původních dvanácti lekcí jen pět, jež předcházejí epištolu. Ještě dnes uděluje se o sobotách suchých dnů ordinace (v Lateráně); po každé lekci světí kardinál vikář v Lateráně kleriky různých národú počínaje nižšími svěceními a postupuje k vyšším. Lekce jsou vzaty ze starého zákona a mají vztah k důstojnosti, úřadu a odpovědnosti ordinandů. Epištola načrtává obraz křesfanského života a zmiňuje se zvláště o charismatech, pro prvotní církev tak důležitých a evangelium o proměnění Páně na Táboru představuje nám Petra, jenž jediný ujímá se slova a chce navždy zůstati na Táboru. Celý ten výjev jest obrazem kněžského života, od- 33 | ||||
|