|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
slovenská města mají a měla mnohé ředitele kůrů Čechy. Někteří sice zapomněli na svůj původ a pomadarčili se, ale seménko české zpěvnosti a lásky k círk. hudbě tam přece zaseli. Že by v této nové cyrilské práci musela jíti velká města příldadem, každý pochopí a bude jistě zajímavým zjevem, až se budou Praha, Brno předstihovati s velkými městy slov 2nskými. Zjištění poměrů, utužení organisace a jednotný minimální program nechf jsou základem nového rozvoje katolické hudby posvátné v našich vlastech ! jak zakončiti finale, ne-li mocnými akkordy. Proti povrchnosti postavíme opravdovost, proti malosti velké cíle. Bylo loni na svátek sv. jara Nepomuckého. Když mile máj zavívá vonným dechem svých květů, plesává každý věrný Čech po vlastech uctívati ochránce národní cti. Tehdy jsem spěchal na staroslavný Vyšehrad do rosvátných síní, vyzdobených půvabně a mělcce slovansky od manželů, umělců Urbanových. Tenkráte po prvé jsem byl přítomen slavné liturgii, konané jazykem svatých apoštolů našich Cyrila a Metoda. Hle, kněz obrací se od oltáře a pozdravuje nás snivým: » Gospod s vami !« a sbor odpovídá : vI s duchom tvojima, už zní i slovo Boží. tak jako před 1000 lety ho slýchali naši blažení Ludmila a Václav. A když po chvále cherubínské : »Svát, svát, svát« vtělený Bůh snížil se z lásky k nám, vítal jej sbor vroucným zpěvem : Blagoslovljen .. . Tak se mu před 900 lety klaníval sv. Prokop ve svém monastýru tt břehů Sázavských, učiv okolní lid modlitbě Páně tímto jazykem starodávným. Co vzácná moudrost Karlova r. 1347 klášterem na Slovanech národu získala, to nám bylo po staletích opět navráceno, tak že na místech památných a v dny slavnostní svobodně se rozléhá Boží slovo i chvála jazykem praotců. Nuže, vynasnažíme-li se, abychom svým nadšením zvelebili posvátný zpěv, v jazyku latinském, kterým vyznáváme všeobecnost a jednotu církve Kristovy, jistě prosbami našich blažených ochránců dosáhneme výsadv konati slavné služby Boží po širé naší vlasti jazykem staroslovanským. Tak idea cyrilská, přimkne se k ideji cyrilometodějské a pomůže velikému dílu sjedno. cení Slovanů pod jhem Kristovým. Taf bude korunou našich snah ! Na mysl se mi dere ještě jedna vzpomínka na dva hudební mistry přítomné doby. Oba složili vHlaholskou mši« t. j. mešní zpěvy ve znění staroslovanském. O hluboké vrounosti jedné četli jsme v našem časopise, o druh, dočetli jsme se v rozhovoru jistého žurnalisty se skladatelem. Tento vynikající hudebník ohradil se nejprve proti mínění, že je už stařec, skládá-li mši. »I. vy, mladíku, za prvé nejsem žádný stařec a věřící (stařec) to už teprve ne. Až se přesvědčím!« Jak to těší, když duch geniální, rozpíná křídla své duše, aby se rozzpívala na výsostech o Bohu, jeho slávě a lásce jazykem praotců, ale zabolí, když bojí se to přiznati, a chce býti slepým se slepými. >. Chtěl jsem (tou mší) zachytiti víru v jistotu národa ne na podkladě náboženském, ale na tom mravním a silném, které si béře boha za svědka.« jak jinak tomu rozuměl Josef B. Foerster! Odmítáme-li liturgii v jazyku národním, činíme tak, abychom se vystříhali malosti a osamocenosti v oblastech, jež jsou všelidské, hájíme liturgii v jazyku latinském, protože nás spojuje s křesfansko-katolickými národy, kteří nejsou naší krve, ale nepřestaneme tou-žiti po liturgii jazykem staroslovanským, aby nás, Slovany přivedla k jednotě milosti i víry. Nečiníme tak z důvodů malého, úzkoprsého vlastenectví, ani z tak zvané záliby estetické, ale protože chápeme, jak odpovědný úkol svěřila nám Boží Prozřetelnost, postavíc nás mezi Východ a Západ a zachovajíc nás až do dneška přes všechnu naši bídu a úzkosti až smrtelné. — Nedivme se! Proto před 1000 lety vzbudila národu knížete Václava, na-piníc ho svou láskou, učíc ho milovati Boží chvály a služby. Vychován jazyketn slovanským ve víře Kristově, pochopil i význam starokřesfanské latiny, položil pevné základy naší budoucnosti. Upevnil kořeny země, aby lípou rozkvétala uprostřed národů na výsluní ki-esfanské vzdělanosti a byla věrným svědkem Kristovy pravdy na skále \štípené. Nuže, po svatém jeho příkladu, nechf i my pějeme Pánu píseň novou, pějeme bez ustání a vítězně, kráčejíce ve šlépějích dědice české země k těm cílům vznešeným, národním i všelidským, pro něž on žil i umíral! 35 | ||||
|