|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
VÁCLAV MULLER Mechanická hudba v kos(ele. V lení pochyby, že církev vždy stála v řadě těch, kteří nebyli ze zásůdy nepřáteli každého pokroku v umění, ovšem že při všem předem pečlivě zkoumala, zda nový objev, nový směr znamená skutečný pokrok a zda není na újmu nezadatelným zásadám a zákonům, kterými se řídí a říditi musí všecko, jednání církve. Důkazem toho nejlepším jest zákonník hudby církevní vydaný před 25. lety papežem Piem X. a z nejnovějších dob ukazuje to tím zřejměji nová konstituce pap. Pia XI. Ovšem vidíme, že s-2 církev katol. nežene stejně za každou novinkou, bez rozmyslu, ale při všem zachovává potřebný klid a rozvahu a pro církevní liturgii a umění vytěžuje skutečně jen to, co je opravdovým pokrokem a má cenu trvalou. Vidíme to v nejnovější době hlavně v otázce hudby mechanické. Rozumí se dnes hudbou mechanickou rozšiřování hudby radiofonicky, jímž se zdi ne-chceme blíže obírati a pak hlavně deskami zvukovými, jež možno mechanickým způsobem vyvolati. tedy gramofonovou reprodukovanou hudbu. V poslední době věnována byla při natáčení desek oramofonových značná pozornost i hudbě posvátné, možno říci i hudbě litur gické, ba povstaly i zvláštní společnosti, které za účel si stanovily, natočiti především hudbu pcsvátnou. Uvádím jen v poslední době častěji jmenované C h r i s t s c h a l l g e s e 11 s c h a f t v Berlíně a nejnověji M u s i c a s a c r a rovněž v Berlíně, která dosud natočila i některé skladby české. Nedá se upříti, že tento obor gramofonové hudby doznal pozornosti v kruzích duchovních a že se našly i ohnivé hlavy, které shledávaly v těchto deskách nový docela smér vývoje církevní hudby. Tak na př. napsal Joh. Eibl z Mnichova do Korrespondenz - und Offertenblatt fiir die gesammte kath. Geistlichkeit Deutschlands (Řezno č. 7. str. 99.) článek s honosným názvem: »Vjezd mechanické reprodukce do hudby ve spolcích a ko telích4, v němž povídá: -Již mnohý kostelík, a to nejen na venkově, obstarává si svou hudbu kostelní a to nikoliv špatně. Podivuhodno, že bez odporu bylo zavedení tik da!ekosáhlé novoty církevní vrchností, povoleno — a právem. Nebof kdo zná na př. složitost moderních varhan, tomu nebude se zdáti nová elektrická hudba mechaničtější. Konečné se zde i tam pomocí sil Bohem do přírody vložených, vyvozuje hudební zvuk, který se vytvořuje k chvále Stvořitele^. A později v článku pokračuje »kdo chce svoji farní osadu překvapiti skvostnou hudbou neslý,.hané umělecké ceny, která v krajině ještě nebyla slyšena, neotáiej déle a opatř si zařízení elektrické hudby pro svůj kostel. Mocná atrakce dána iest nám do rukou triem: deska, radio, zesilovač, mocná svým účinem, nebof technickým divům je lid náš přístupnější než abstraktním úvahám.« atd. Není divu, že nři takovém nadšení některých kruhů, vyskytl se docela v berlínském časopise obrázek, kde klerik v liturgickém rouše spouští v kostele gramofon! Uvádíme pouze jeden doklad, ačkoliv bychom mohli se zmíniti i o zprávách z Francie, Italie a jiných zemí. Ostatně i naše listy tu a tam se již o věci zmínily. Není tedy možno věc přehlížeti a jistě třeba přesně stanoviti meze, které reprodukované hudbě v církevní liturgii a v církevním životě musí býti položeny. Správně to vystihli Benediktini Solemští ve Francii. Tam totiž na žádost společnosti »La voix de son Maitrea nazpívali chorální zpěvy na 12 desek. Řiditel zpěvrt Dom. J. Gajard 0. S. B. pokládal za svou povinnost blíže vysvětliti příčiny, proč se tak stalo a stanovati tím zároveň, čemu desky sloužiti mají a k čemu naprosto jich nesmí býti užito. V časopise »Revue gregorienne= pak končí svůj článek slovy: »Poslední ještě poznámku, velmi důležitou. Pokládáme za svou povinnost prohlásiti, že je naprosto zapovězeno užívati těchto desek v kostele, při bohoslužbě, aby tím nahrazen byl zpěv lidu nebo chrámového sboru. Jasně to zapovídá formální dekret kongregace obřadů ze dne 11. února 1910•. Myslime, že nám jasně tím je podáno smýšlení církve o této věci, a že je správné můžeme se snadno přeSVČČItI. (Příště dále.) 36 | ||||
|