|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
mysterie. Tak proveden v městečku Soignies »Svatý Vin entius«, k němuž text i hudbu složil známý hudebník kari. Joachim. V Gentu provedena hra o mystickém beránku, která tam již v XVI. století požívala popularity. V ]cathedrále užito při tom i zvonů chrámových které zněly s orchestrem. Hra končí apotheosou beránka za zpěvu Agnus Dei. Biskup v Metách Msgr. Pelt vydal oběžník (18. XII. 1930) jímž zapovídá o půlnoční provozování skladby Ad. Ch Adama: Minuit chrétiens jako nevhodné jak textem tak hudbou a připomíná: Je proti všem pravidlům liturgie, vkládati zpěv v řeči lidové mezi matutinum a půlnoční mši, které tvoří celek. U nás tomu rozumějí mnozí pánové jinak. Katolická akce v Italii, kterou tak vřele doporučuje sv. Otec Pius XI. spojila svoji činnost s hnutím liturgickým a stará se podle pokynů konstituce sv. Otce »Divini cultuss aby v každé dioecesi italské byly zřízeny školy pro církevní hudbu, sestaveny dioecesní komise hudební, a gregoriánské školy pěvecké pro lid. V Australii v Sydneyi bylo při eucharistickém průvodu, který byl 3 km dlouhý v činnosti 60 sesilovačů tak aby hudba byla všude stejnoměrně slyšitelna. Na stanovišti hudební kapely byl umístěn mikrofon z něhož důmyslným zařízením přenášen zvuk do sesilovačů, tak že 150.000 lidí sh§elo současně hudbu. V republice Chile v Jižní Ameri--e, konán liturgický týden za předsednictví apoštolského nuncia a vy-dařil s- znamenitě. Z Cíny oznantuje Schola paroissiale, že tam vydána škola greg. chorálu v čínské řeči. A co u nás. Přes veškeré naše snahy, není možno se k tomu dostati. V Paříži slavil vynikající skladatel a ředitel Schola cantorum u nás dobře známý Vincent d' Indy své 80 narozeniny, při čemž vyznamenán řádem čestné legie. POLSKO. Z čas. »Hosanna<, vydávaného ve Varšavě, vysvítá, jak čilý zájem o liturgii a gregoriánský chorál v Polsku se vzmáhá. Vedoucím činitelem hnutí jest kněz prof. Nowacki ve Varšavě, vydavatel cenných pomůcek chorálních (díla theoretická, mše, nešpory). Významnou osobou hnutí jest též Henryk Makowski, pens. profesor konservatoře varšavské, již sedmdesátník, dosud však neúnavný pro.chorál. Varšava a okolí zdají se půdou nejúrodnější. Záci varhanního oddělení hudební školy Chopinovy představili se před 2 rokv pod vedením prof. KOIakOWského na eucharistickém kongresu ve Lvově jako těleso, gregoriánský chorál bezvadně ovládající. V Powsinie u Varšavy zavádí P. Skalski s vel-kým úspěchem gregoriánský chorál mezi farními osadníky. V Jasienci u Varšavy pořádali v listopadu m. r. liturgickou neděli pod vedením prof. Nowackého. 600 osadníků zpívalo XI. chorální mši. Zpívali přesně, k velkému údivu věřících z okolí. A tak zpívali každodenně po celý advent. Hodinky Božího Narození zpívalo na kůru 30 mužů střídavě se 400 osadníky dole v kostele. NA OKRAJ DNŮ. (Co se nám píše) • III. O vánočních pastorálních mších v cyrilské praxi. V Jirásl{ově románu »U nás< dojemně popisuje spisovatel, kterak dávno již v uplynulých dobách probouzelo se národní vědomí i v ovzduší náboženském. Jirásek způsobem velmi jemným dotýká ~e prvéhoprovozování Rybovy vánoční mše, jíž se osvěžovaly radostné vánoce. Původní tato skladba Rybova je velmi obsáhlá a proto zpěv. spolek Lukes v Praze, produkoval tuto jako ukázku ve formě prakticky při-způsobené. Na podkladě této kratinké představy, chci se pokusiti ve smyslu cyrtlském o provozování pastorálních mší vůbec, úsudek projeviti, a to proto, že po založení Cyrílské Obecné Jednoty v Praze, o jejíž vznik P. Ferd. Lehner si neocenitelných zásluh získal, tato Jednota vymykala se jaksi z rámce provozování pastorálních mší, což je zcela pochopitelné, nebo( pro nadšeného cyrilistu v době vánoční zcela určitě jinou radostnou náladu vzbuzuje i mše nepastorální, na př. Wittova Lucie, nebo mše od Picky i Treglera nebo Horníka nebo i starší » Brevis< od Skuherského, zkrátka: ona radostná doba sama za-barvuje přednes i nepastorálek. Stalo se mi na př. jednou o Božím Hodu vánočním, že jsem byl jedním p. učitelem tázán: »Pane řediteli, co to bylo dnes za harmonie při doprovázení písně »Hospodine pomiluj ny< po »deváté<, tak jsem ii nikdy od Vás nesly-šel?!< Zůstal jsem chvíli p'rekvapen takovou ne-zvyklou otázkou a to tím více, ježto tato historická nejstarší píseň nesnese ani žádné vyumělkované harmonisace — a vzpamatovav se přece jen k tak sympaticky vyslovené otázky, odpověděl jsem: »Já hrál jako obyčejně ustálenou harmonisaci, ale »to«, co se domníváte a vycifujete, to nedělám já, to délá ten Boží Hod! A je to svatá Pravda! Chci tím jen potvrditi, že výše uvedené i jiné »nepastorální< mše nadšeně o vánocích přednášené, zanechávají týž dojem, jako by pastorální byly. Vím se také pamatovat, jak za řízení kůru u sv. Vojtěcha Wittovy mše otci mistra Foerstra se osvědčovaly. Po venkovských kůrech bylo to stiženější, ač v prvých dobách také i Exurtet od Witta, později od Fibicha se dobře po cyrilsku snášely se změnou, že o vánocích, místo s varhanami, s průvodem orchestru se používalo, což jaksi přízni-věji měnilo dojem k udržení cyrilského vývinu. Ježto ale v době předcvrilské Fiihrerovky a Horákovy mše na kůrech se provozovaly, třela se tato přechodná doba s dobou předcházejícího mínění tak, že konečně i skladatelé cyrilisté podlehli ústupku a přizpůsobili se t. zv. pastorálkám. První, který složil 'vánoční mši«, byl Jos. Cainer, řid. kůru u sv. Jindřicha, jenž z motivů vánočních prsní složil mši: »Hodie natus est< s prův. varhan a jako příloha k Cyrilu byla vy-dána, a pak později .i s průvodem orchestru nově jako příloha vydána. Ze přechod do cyrilského směru byl s překážkami překonáván, toho důkazem je praxe, kterou i mistr Hruška, řid. kůru v Ml. Boleslavi usiloval zavést. Ač tyto nesnáze jsou velmi do-jemně v památníku zpě.,. spolku Boleslav uveřejněny, pro nás cyrilisty má nejcharakternější význam to, že i Hruška odhodlal se a přepracovat Horákovu pastorálku pro kůr mladoboleslavský pro Půlnoční s do-piněním zkráceného textu. Později tutéž pastorální Horákovu přepracoval i věhlasný círk. skladatel prof. K. Stecker, kterou vydal u F. Urbánka tiskem, s přáním: aby se tato jeho úprava jen s průvodem varhan provozovala. Před několika léty dlel jsem o svátku sv. Štěpána na návštěvě u švakra škol. rady v Olornouci, kde mistr Nešvera byl dómským kapelníkem. Ježto do Olomouce přijeli jsme ranním vlakem, zůstali jsme tak u stolu, když tu najednou spustilo vážné vyzvánění. Tázal jsem se: »Co pak to bude?< Řeklo se: »Pontifikálka na dómě.« Tu zvednuvše se, šli jsme do kostela všichni. Při vstupu do prostranství před dómem, už jsem zřel mistra Nešveru i varhaníka Petzolda, nynějšího dómského kapelníka, kterak svolávají své fundatisty na kůr. K mému překvapení na kůru provozovali Horákovu pastoralis. K mému ale ještě většímu překvapení, slyšel jsem provedení ne- 45 | ||||
|