|
| ||||
| ||||
|
Dějiny posvátného zpěvu v zemích českých.
Podává K. Konrád. III. doba: Bratrstva, čili jednoty literátské. B) Od hnutí hacsitského až do třicetileté války. „Inter arma silent musae.” ') Neblahé bouře husitské zarazily zdárné vyvinuti sotva vzniklých jednot literátských. Proto ztrácíme v čas jejich trvání všecky stopy literatův, ač mám za to, že pro vřavu válečnou úpině ne-zanikly, nýbrž snad jen společná činnost je-jich na čas zastavena byla, nikoli však posvátný zpěv jejich. Oblíbilit sobě i husité a jiné od nich odštspeué sekty náboženské písně duchovní, jimiž doma i veřejně snažili se mysli své nábožensky povznášeti a povzbuzovati. Ano právě tehdáž vyrojilo se množství náboženských písni, obsahem po nejvíce polemických, formou satyrických a hanlivých. (Viz .Výbor z liter. č.") Neb, jak dobře dokládá Smídek z), „husité jako všicicni bludaři odtrhnuvše se od jednoty církve obecné, ztratili objektivný ráz služeb Božích přilnuvše proto k svému subjektivnému. Proto nabyl zpěv náboženský při jejich bohoslužbě vedle kázáni vrchu nad samu službu Boží. To se zvláště hojnou měrou objevilo později ve sborech „bratří českých.” Snažili se tímto způsobem trvaleji do mysli a paměti svých přívrženců vštípiti obsah svého nového učeni, a touto snahou třeba jest vyložiti si množství dogmaticko-polemických písní oné doby. Když pak vybouřily se vášně náboženské a zemdlený duch předků našich počal vraceti se po mnohých trpkých zkušenostech opět ke klidné a rozvážné práci: tu počaly jeviti a rnuožiti se i stopy starých bratrstev literátských a ke cti jména českého bud vyznáno, ne nepatrné Auo během XV. a zvláště XVI. století dospěly, jak právem di K. Zap,3) k nejkrásuějšímu rozkvětu. A jestli v době před-husitské daly ueb zachovaly českému národu písně, jimž důstojností, velebností a něžnou, mile jímající prostotou nic se nerovná: staly se v době poliusitskG důležitým zjevem a momentem kulturní historie české v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Bylyt jednak výsledkem vroucího citu náboženského a důkazem, že tento pronikl a řídil tehdáž ku blahu národa všecky stavy, jednak staly se nyní mocnými pákami ku zvelebení nejen hudebního, nýbrž ') „V čas války mlčí nmění.” L) L. c. str 91. 'j Pam, arch. III. str. 25. i básnického a malířského uměni v zemi české. Přesvědčíme se o pravdě těchto slov vele-chvalných z hojných důkazů. Máme-li však již udati, kde a kdy přede-vším bratrstva literátská po bouřích husitských vzkřísila se k činnosti, slušno bude chronologického pořádku v tom se držeti. I., V ié příčině jest nám především udati a znamenati, že již v XV. století existovalo a bohoslužebný zpěv obstarávalo naše bratrstvo v Hradci Králové, v Kutné Hoře, v Praclaaticích, v Louneck, v Liton2yšli, v Něm. Brodě, na Bechyni, v Lgmnici a Jindřichově Hradci To nám dosvědčuji nejprvé staré kancionály oné doby, jež pořizovaly se pro kůry literátské a jež alespoň zčásti ještě podnes chovají se bud různo po městech českých, nebo ve veřejných knibovnách (c. k. dvorské vídeiíské a ve sbírce ,ambrasslié” ve Vídni). Jsou to najmě: a) Královéhradecký latinský kancionál, od tamnějšího měštana a soukeunfka Jana Franuše 1. P. 1505. pořízený.l) — b) Tak rvaný ,Kutnolcorslcý" český kancionál z konce XV. věku, jenž kdesi náležel kůru kláštera na Dorách Kutných. 2) Též „Smíškovsk~” i latiuský) v téže době nákladem bohaté rodiny hornické Smíšků z Vrchovišf tamtéž pořízený. 3) — c) Sem náleží též ně-které kancionály prachatickí+ dle udáni Fr. Slámy sahající až do XV. věku. 4) — d) Lounsky kancionál (latinský, z počátku XVI. věku. e) Německo-brodskg graduál (latinský), jejž Pav Mělnický nákladem Jana Trčky dokončil r. 1505. 5) — f) Konečně sem patří tak zvaný „šternberský” kancionál, jejž Jakub z Olomouce shotovil nákladem p. Ladislava ze Šternberku na Bechyni na sklouku XV. století. I rozšířila se již tehdáž sláva uměni českého některými z těchto malířů a písařů. Nebol nejen byly všecky tyto kancionály s velikou pílí a dovednosti a nemalým nákladem shotoveuy: alebrž některé z nich, jako smíškovský a šternberský, byly též ozdobeny tak spanilými drobnomalbami, že „v nejednom ') Pam. arch. 1857. Pam. arch. 1865. Pam. arch díl VI. 4) Já však za svého letošního pobytu v_Prachaticích takových více nenalezl. Viz Cas. kat. duch 1837, st. 446 sq. ~j Pam. arch. III díl. | ||||
|