|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
jmenovati, kteří chtí mezi liturgií a modlitbou soukromou skonstruovati nepřátelské protivy. Docela neprávem. Nebof modlitba soukromá, pobožnosti soukromé, stojí za liturgií, bud na ni připravují nebo z ní vyrůstají a vycházejí z ní jako vůně z květiny. Nejsou pal< úvahy, duchovní četba, zpytování svědomí, exercitie uspořádány za tím účelem, aby vznešená actio liturgická důstojně se konala a aby se z ní vždy bohatéjší plody dobývaly ? Což není všechen obsah liturgie duchovním čtením, pozorováním, názorem ? Není slavnostní modlitba v choru v kostele před nejdůstojnějším statkem nejdokonalejší adorační hodinou, návštěvou, smírnou pobožností? Nečerpáme z obřadu liturgického odvahu a sílu, abychom denně pracovali všemi prostředky askese o našem vnitřním pokroku ? Jest to v pravdě zločinná opovážlivost, chtíti od sebe odervati liturgii a soukromou, osobní pobožnost. Obě náležejí k sobě. Osobní zbožnost má shromážditi všechny síly v člověku a na liturgii zaměřiti, má v ní stále nalézati patrona vzpruha a jeví-li se toho nutnost — i nápravu. Vážení, nemusím se omlouvati, že jsem se tak dlouho pozdržel u liturgie. Nebof ona jest pro každého katolického církevního hudebníka základní legendou. Nábožensky po-vrchní, ve víře slabí, mravně lehkomyslní lidé tomu nerozumějí. Takoví se také nehodí za církevní hudebníky. Kdo však pozná liturgii jako dílo Kristovo, kdo si ji zamiluje a v ní žije, kdo jako větévka na vinné révě-Kristu, jako živý úd na jeho mystickém těle dílo Kristovo sebou vykonává, ten se uchopil správně svého povolání, ten bude následovati předpisů církevních s jakousi organickou nutností, a vždy více a více bude žíti s církví a z církve. Kdo žije v liturgii, žije v církvi, kdo žije v církvi. žije v Kristu; kdo žije v Kristu, žije v Bohu. Po liturgii uvádí titul konstituce Gregoriánský chorál. Zdá se nápadným, že nezní titul: =,0 liturgii a o posvátné hudbě církevní«, že spíše se chorál gregoriánský odlišuje ocl hudby a má samostatný název. Ta však má svůj dobrý důvod. Papež nás chce obzvláštním způsobem upozorniti a již titulem napověděti, že chorálu přísluší přede všemi ostatními druliy hudby církevní přednost. Nebof tyto ostatní druhy církevní hudby jsou jí jen v analogickém smyslu, pokud totiž cosi z ducha chorálu v sobě mají a jemu vniterně jscu zpřízněny. To vyjadřuje už Pius X. ve svém Motu proprio (C. 3.): DS vlastnostmi požadovanými pro hudbu liturgickou shledáváme se v nejvyšším stupni při chorálu gregoriánském. Proto jest tento zpěv zpěvem Církve římské ... Vlastnosti řečené má v sobě taktéž ve vysokém stupni tak zvaná klassická polyfonie ... Tato blíží se chorálu gregoriánskému, tomuto jedinečnému pravzoru veškeré hudby církevní. Proto (to jest pro svou vnitřní příbuznost s chorálem) byla klassická polyfonie uznána za hodnu, aby byla spolu se zpěvem gregoriánským přibrána k nejslavnějším výkonům Církve jako jsou papežské bohoslužby (C. 4.). A právě proto je nutno podle slov Motu propria (C. 5.) na moderní hudbu býti velice opatrný, protože nevznikla z chorálu, ale v jádře se zrodila ve službách hudby světské. Chorál sám není toliko hudbou, on jest ve svém základě modlitbou, kontemplací. Rozeznává se od ostatních druhů hudby církevní jako to, co je posvěceno od toho, co posvěceno není, jemu jest vlastním jakýsi svátostný ráz. Uvažujme nejprvé o chorálu jako o sobě samém. A. Chorál sám o sobě. Z tohoto stanoviska konstituce podává jen potvrzení toho, co Pius X. ve svém Motu proprie pověděl na chválu chorálu. Vyjímám pro dnešek následující věty : »Chorál gregoriánský jest jedinečný, nejvyšší ideál veškeré hudby církevní.« (Č. 3. 4.) »Bohoslužba neztrácí na lesku, ani když se zpívá toliko chorál.« (Č. 3.) DHudební skladba chrámová jest tím posvátnější a liturgičtější, čím více se blíží ským chodem, invencí a chutí melodii gregoriánské, a jest tím méně hodna chrámu, čím nesrovnalejším se shledává s tímto nejvyšším vzorem.« (C. 3:) Proč papež chválí chorál jako ideál liturgické hudby, proč jej doporučuje? Proč souhlasí s papežem všichni ti, kdo se neštítí žádné námahy zpívati den za dnem dokonaleji chorál, a kterým opravdu chorál přešel do srdce a do mysli. Mimochodem řečeno: Všichni ti, kdo kárají papeže pro jeho nadšení pro chorál, bud nepoznali ze zkušenosti chorál, jak správně a dobře má býti zpíván, anebo mají jen jeho znalost až příliš teoretickou nikoli však životnou. Nedopřáli nikdy svému srdci, aby prodlévalo v říši zvuků chorálu, až by se rozléval od něho žár. Nuže, pánové, ještě jednou: Proč jest chorál opravdu ideálem katolické hudby církevní ? 50 | ||||
|