|
| ||||
| ||||
|
CYRIL'
problematický stav. Zřetelně se také přesvědčujeme, jak mylno je domnění, jakoby všechny vážné otázky ve věcech této hudby byly doménou církve protestantské. Cenným doplňkem kn hy je popis 26 nejznamenitějších varhan (i varhan v kino) a soupis literatury o stavbě varhan a o hudbě varhanní Disposice starých varhan vydal Pavel Smets, varhaník v Mohuči nakladatelstvím =B irnreiter-Verlag v Kasselu. Cena 15 Marek. Jest to otisk rukopisu, jenž se nalézá v zemské knihovně v Drážďanech ; předloha pochází asi z r. 1738 a byla později jiným sběratelem dopiněna Jest zde celkem 215 disposic, namnoze ještě z dob Praetoriových, v 2. pol. XVII. stol. převládají disposice Schnitlzerovy, v XVIII. stol. Silbermannovy. Z varhan na české půdě jsou popsány varhany v Praze, Bohosudově a dvoje v Litoměřicích, Mluví se též o varhanách v -Reichenbergua, avšak není to Liberec v ( echách, nýbrž správně Reichenberg v Sasku. Co se Prahy týče, byly to varhany -u sv. Dominika=, avšak v Praze takového kostela nemáme, patrně myslel pisatel rukopisu na kostel Dominikánů, bud u sv. Jiljí v Praze I. anebo u sv. Máří Magdaleny v Praze II[. (dnes četnická kasárna), spíš se jedná asi o tento druhý kostel, jednak že varhany byly obrovských rozměrů, jednak jejich disposice poukazuje ještě na XVII. stol. a kostel tento byl r. 1709 vysvě en. Stroj čítal 71 hlasů znějíc:ch a 12 vedlejších rejstříků. Hlasy byly rozděleny takto: hlavní stroj 14, horní positiv 12, prsa 9, zadní positiv 18 a pedál 18 hlasů. Principály byly v pedálu 32', v hlavním stroji a zadním positivu (!) 16', v horním positivu 3', v prsním stroji 2'. Rozdělení hlasů je, nehledě k jazýčkovým, přísně dvojsborové, jen v jednom positivu převládají hlasy flétnové (8) proti principálovým (6). Jméno varhanářovo se zde neuvádí. Dlaba: vypravuje sice (III. 101) o varhanáři Sedmikovi, jako budovateli varhan v tomto kostele, avšak jeho působení spadá teprve do II. polovice XVIII. stol. Také z toho, že Sedmi-kovy varhany dostaly se po zrušení kostela (1784) do Trutnova, kde byly varhanářem Antonínem Reissem rozšířeny (16. II. 359), je patrno, že se jedná o stroj starší. Popis strojů v Bohosudově a v Lito-měřicích se nalézá až na konci 2. dílu rukopisu, sepsaného od pozdějšího písaře. U varhan v Bohosudově, v r. 1880 obnovených a rozšířených, dodává, že je r. 1734 postavil -jistý Jesuita<. Dlabač (III. 78) jmenuje varFanáře frátera Tomáše Schwarze a skutečně podobá se disposice tohoto 2 manuálového stroje o 22 hlasech v mnohém oné menších varhan u sv. Mikuláše v Praze III., jež jsou rovněž jeho dílem. Jediné nápadné je, že Schwarz v Bohosudově nikdy nebyl; z jesuistkých katalogů známe totiž všechny stanice, kterými od r. 1728 až do své smrti (j 22. II. 1754 v 1'uchoměřicích) prošel, a zde čteme, že byl 1733-35 a zas 1745 v Krupce, odkud bvla jesuitská residence později do Bohosudova pře-ložena, není ale v Krupce označen svojí funkcí -organifexc jako na př. 1736 v Litoměřicích a 1737 Chomutově. Varhany v dómě litoměřickém čítaly 12+6+6 rejstříků a vydávají se za dílo Reissovo. Zda nás opět Dlabač (11. 358) poučuje, že tyto var-hany pocházely z kostela Pavláni( v Praze I. (u sv. Salvátora, dnes kostel evangelická) a byly Reissem toliko do Litoměřic přeneseny. Dnes má dóm lito-měřický třímanuálový strof o 47 rejstřících od Jindřicha Schiffnera z r. 1914. Co se konečně varhan v městském kostele v Lito-měřicích dotýče, udává drážďanský rukopis jejich disposici o 16 rejstřících (8 t 5 +3) a dodává, že je -stavěl litoměřický varhanář<. Odjinud jest známo,že jím byl Jan Rusch, a že varhany byly ponejprv hrány 29. VI. 1773 polním kaplanem Josefem Černým. Dnešní varhany jsou dílem Sauerovým z r. 1885. Bylo Mastnou myšlénkou někdejšího zemského hudebního referenta R. F. Procházky, založiti úřední cestou -katastr varhan v Čechách=. Byt by i tento obsáhlý elaborát, dnes uložený v spisovně zemského úřadu, nevyhovoval všem požadavkům, který jeho původce naň kladl, zachytil přece jen v podstatě mnoho, co by během několika roků bylo úpině ztraceno a bude i takto Tvořiti cenný materiál pro toho, kdo se odhodlá napsati dějiny českého varhanářství. Ze tyto dějiny jsou jinde již dávno propracovány, netřeba podotknouti. Zájem ciziny o monumentální dílo česko-slovenského umění varhanářského. Začátkem července t. r . bude dol ZVONY Zvonové fondy osvobozeny od poplatkového ekvivalentu. (Q- p1'' 'mni Ministerstvo financí výnosem ze dne 23. února r. 1931 číslo 18.927/31- V/15 svo- lilo, aby sumy, přijaté jako náhrada za kostelní zvony, jež byly zabrány k válečným účelům, a určené k za-koupení nových zvonů (zvonové fondy) byly na desítiletí 1931—1940 výjimečně obdobou se saz. pol. 57,106 Be pozn. 2 c) zák. ze dne 13. pros. 1862 č. 89 ř. z. osvobozeny od poplatkového ekvivalentu. Poděkování. Za neobyčejně krásné uctění výročí smrti Vojtěcha Šístka děkujeme dojati pořadatelce pietního večera Cyrilské jednotě v Roudnici nad Labem, panu PhDru.. Vlastimilu Blažkovi, profesoru státní konservatoře hudby v Praze, jenž vřele promluvil o životě a díle zesnulého skladatele, pí J. Sedivcové a A. Schweizerové, sl. J. Petršové a H. Práškové, pánům F. Havrdovi, A. Chroustovi, V. Vrbovi, O. Podlidpskému, JngC. J. Brodskému a E. Papežovi a všem účinkují:ím dámám a pánům kteří procítěně a vpravdě pietně před-nesli skladby toho večera. Konečně —nikoli však v poslední řadě — děkujeme co nejsrdečněji sbor-mistru Cyrilské jednoty roudnické panu Josefu Dandovi za jeho rievšední porozumění a péči, jimiž se zasloužti o zdařilé uskutečnění posmrtné oslavy. V Roudnici v dubnu 1931. Rodina Šístkova. I Cyrillo-Methodějská knihtiskárna V. Kotrba v Praze. — Nákladem Obecné jednoty Cyrilské. I. 68 Příšti číslo (7.-8.), sešit IV. vyjde po prázdninách. | ||||
|