| ||||
| ||||
75
kem obdařeni jsou, a ten — jak povědomo — zažije všelicos (i „intrady"), aniž by z toho pštros nč,jakou škodu vzal. Tuto delikátní „tušovou” kapitolu nelze mi ukončiti, aniž bycli nezmínil se, že — slyšte, divte, ale nesmějte se 1 — že i mezi vel. duchovenstvem čítají „intrady” r) dosud několik horlivých zastanců. "-) L. H. Pěstování zpěvu církevního. I arcidiccčsc Pra~slié. Z Prahy. V hlavním chrámu u s v. V í t a učiněn další krok vzhledem opravy církevního zpě~,u. K usnešenf nejd. vždy věrné kapitoly sv.-Vítslcé odstranily se Nešpory s doprovázením nástrojů hudebních navždy a nahradily se gregorianskými. Po upravení přísného zpěvu církevního při odpoledních službách Božích budou dojista i menší skladby při dopoledních službách Božích poznenáhla vážnějšími a velebnélio svatostánku důstojnějšími nahražováuy. Rukojemstvím jsou nám osvícení přátelé a znalci církevního umění v lůně vždy věrné kapitoly sv.-Vítské zasedající a v záležitostech takových rozhodující. Od sv. Vojtěcha. Praktické provádění reformy liudby církevní na kůru Svato-Vojtěšském nese již v době nynější — jak jsem ostatně v předešlém dopisu svém šíře naznačil — liojnost blahodárného ovoce. Zvláštni kladu hlavně na to důraz, že ředitel kůru tamějšího p. Josef Foerster v horlivosti své důsledně krok za krokem se ku předu béře u prováděni reformy spásonosné a že v celé záležitosti s uznání hodnou obezřelostí si počíná, což jasně se jeví v tom, že pokračuje s paedagogického stanoviska zcela odůvodněnou cestou p r o g r e s s i v n í vůči zpěvákům i obecenstvu od snadnějších skladeb k těžším a méně přístupným. Patrný pokrok jak u volbě skladeb, tak i v bezvadném provedení, jevil se zejmcna při slavnosti Svato-Vojtěšské, kdež provedl p. Foerster mimo vlastní své skladby a sice: hymnus , Salve celebris corona" a „Surrexit pastor bonus”, jež vynikají čistou architektonikou sloliu církevního, vokální mši D-dur od P. P. P i e 1 a , učitele liudby v Boppardu nad Rýnem, psanou v slohu přísně ltontrapunkticleém, zejmena v originálním ,Credo,” v němž se mensuralní zpěv čtyrhlasný střídá s chorálním. V předvečer pak slavnosti té provedl p. F o e r s t e r poprvé na místě úphně pro-komponovaných a orkestrem doprovázených nešporův, jež v té formě úpině se příčí předpisiml liturgickým, v čistě církevním sloliu psané Vesperae „ i n f a l s o b o r d o n e” od J. P. C i ni y (nar. 1570.). Galmy, jež původně přednášeny bývaly střídavě od duchovních a obce shromážděné recitando, upravil zde skladatel v ladném rámci dvou vokálních sborů a sice mužského smíšeného. Dojem, jejž skladba ta vznešenou jednoduchostí psalmodie s jedné a v pravdě překvapující mnohdy moderně smělou harmonisací obou příjemně kontrastujících (svou barvitostí lila-sovou) sborů s drulié strany působí, jest velkolepý, zvláště bylo-li provedení tal: správné, jak jsme je na kůru Svato-Vojtěšském o slavnosti zmíněné slyšeli. N—? . r~ralohr. adeel~c3 dicec_sc. Z Choltie, dne 9. c"ervence. — Otcové církevní provincie české vyslovivše při shromážděni svém r. 1860 přání, aby alespoň při přednějších chrámfch provincie zpěv gregorianský- se pěstoval, znali dobře obtíže téměř nepřekonatelné, s jakými ředitel kůru při menších chrámícli by zápasiti musel, kdyby i na něm se tatáž oprava zpěvu cfrkevnflio přísně žádala. Proto přfsluší zajisté zdejšímu p. učiteli a řediteli ]cůru Nechvflovi všeclma čest, že vzdor těmto obtížím přece vynakládá vše, aby zpěv i hudbu chrámovou u nás náležitě zvelebil. S obětavostí bezpříkladnou cvičí ve zpěvu dítky, které i těžší písně velmi precisně zpívají, což při letošní zkoušce ze sv. náboženství v chrámu Páně odbývané, kde při mši sv. s průvodem harmonia zpívaly, i chvalného uznání vd. p. vikáře Patočky, děkana Labsko-Týnickúho došlo. Všechny přílohy „Cecilie” se u nás již provozovaly. „Cecilie” koluje po všech hudebnicích a zpěvácích našeho chrámu Páně. J. I3-lc. arcidiccósc Olomúcl~c3. Z Kroměříže. Kroměřížský kollegiátní kůr provedl o slavnosti na nebe vstoupení P. poprvé mši ,3Iissa in hon. s. Galli," op. 24. od C. Greitha s úspčchmn dobrým. — Roštinský ředitel kůru, p. Ludv. Pozdírek, počíná ') Intradám nejbczpečněji a nejrychleji konec se učiní nařízením ordivariátním. V diecési Pražské se tak stalo a nebude snad ]ze nalézti cbrám, kde by rozkazu vrchnosti duchovní šetřeno nebylo. V církevní provincii české vfibec jsou intrady synodou zapovězeny. Provinciální synoda Pražská r. 1860 nařizuje (Cap. VII. de cantu et musica sacra) takto: „Sic dictas Intratas, gnae Line inde adhibentur, parochus abolendas curet.” („11'arář se postará, aby talc zvané intrady, jichž tu a tam se užívá, odstraněny byly.") Obratte se společně na nej(I. ordinariáty. Pozn. red. s) Mohl bych některé vel. pp. zde jmenovati! | ||||
|