|
| ||||
| ||||
|
-- 5
Městě n. M., Poličce, Ml. Boleslavi, Jaroměři, Klatovech, Lluticfch aj. I neuchýlíme se zajisté od pravdy, řekneme-li vůbec, řídíce se seznamem zrušených bratrstev z r. 1870., že jich bylo té doby v Čechách výše jednoho sta. Však tato družstva, čest a slávu Božf pějící, nescházela ani na družné llloravě, jak snadno lze se domysliti. Pokud bylo uám lze vypátrati výkazů, statut a jiných zpráv od d'Elverta, Volnýho, Fejfalika a j. o nich po-daných, můžeme určitě udati, že běbem XVI. a XVII. stoletf zřízeno bylo toto bratrstvo v Telči r. 1516. (nejstarší posud známě z Moravy), v Kroměřfži pod názvem „bratrství andělské” r. 1539, v Křfžanově r. 15110., ve Zlíně r. 1593. („víry evangelické pod obojí způsobou"), v Novém .Jičíně (v moravském kostele"), v M. Třebové, v Starči r. 1611. („podle augsburské konfesse' ), v Jimramově r. 1612. (též „podle augsb. konfesse"). Ve městech Doubravniku, Nedvědicích a Stěpánově _utvořilo, se r. 1631. spojené bratrstvo. Fejfalfk se domnivá, že literátské jednoty bylytéž v Dačicích a M. Budějovicicli, dle udání Nebovidského též ve Valašsk. Meziříči, ve Velkém Meziříčí, v Brtnici, v Strážnici a Novém Městě (r. 1608. ) Nelze pochybovati, že od XVI. stoletf rozšiřovaly se tyto jednoty též na uherském Slovensku. Dedikovalt slavný humanista český Tomáš Mitis své duchovní zpěvy „hymnodiae in Messiam° literátským spolkům též oper Hungariam R Slaviuiam” (Slovensko) rozšfřeuým, připsav první díl jejich výslovně radě a měštianům Trcítčanskýw r. 1577. Pokud souditi lze z vydání sbírek písní duchovních na existenci spolků literátských v tehdejší době, byly by tyto existovaly též v litavě, v Levoči, Báňské Bysřiei a v Přespurce. — Ano z téže dedikace Mitisovy souditi lze, že jednota literátská vnikla z Čech i do Polsky, rozšiřujíc slávu jména a zpěvu českého i za hrauice. íNlám za to, že stalo se podoi,ně i v Míšni a Lužici, s Čechy úzkým svazkem spojených. (Polrraěování.) Dr, A. W. Arnbrus o rcforrrrč či obrodu hudby kostelní,*) Ponoří-li se zpytatel dějin do listů dějin světových a kulturních, sliledává, že jisté situace opakují se v obdobách několika věků začasté od sebe oddělených. Znateli dějin liturgie, dějin kulturních a hudebnícli známo jest, v jakém stavu byly tyto věci okolo polovice 16. věku, kde žaloby o porušenosti hudby kostelní tak všeobecné byly, že sněm Tridentský počal již uvažovati otázku: nebylo-li by rádno, ba neodporučovalo-li by se dokonce, aby všeliká figurální hudba z kostelů vyobcována byla a výhradně podržel se pouze atářlm posvěcený gregorianský zpěv rituální. V nynějším okamžiku nacházíme se v podobných poměrech a naproti nám stojí otázka podobná. Jde-li o hudbu kostelní, málo kde spatřujeme, co by nás potěšovalo. „Ve vlasti uměni” — ve Vlaších klesla hudba až na stupeň nejvyššího politová,nf hodný. Jako od roku 16110 začfuaje opera ve Vlaších pozvolna veškerou jinou hudbu vytlačovala nebo dle svého slobu ji sobě přizpůsobovala, tak se to má také s hudbou církevní ,Vi é stato introdetto troppo delto stile teatrale”, pravil Jeho Svatost Pius IX. k pisateli řádků, když řeč byla o této věci. Papežská kapela pěvecká, druhdy div světa, nyní jest smutnou zřiceninou, ač v platnosti zůstaly iutonace staré, skladby staré. V jiných kostelích pauuje uejpovrchuě.jšf, nejnezbednější sloh operní druhu nejniodernějšího. Ve floreutinském kostele St. bIaria novella spustila o slavnosti 1866 vgjeuská budba před blavnfm oltářem ouverturu z ,Mar-ty." V římském kostele sv. Yetrském slyšel Salesius Kandler varhau[ku chutě hráti na nástroji svém ouverturu „Gazza ladra”. Zpěváci méně zpívají, leč veškeré lomozné a kejklířské effekty, veškeré přfdatky až i karikaturně opakují, jaké vlašské publikum v divadlech s prostředními herci navyklo poslouchati. Nazvfce jsou to nadaní naturalisté s dobrými, ale hrubými hlasy. 0 ušlechtilém slohu, jaký pěstoval druhdy Bernardo Yasquini, Frescobaldi, G. B. Fasolo a j , varhanici nyví ani pojmu nemají, — ba právě nemají již ani schopnosti, aby něco jiného hráli, leč uastavovaué a badříčkové trety banalnfch frasí operních, rhytmů tanečních a cabalet. Verdi-ho Requiem oslavované a právem ob,Tivuhodné není s to, aby obrat učinilo k lepšímu; jest to hudba luxuriosní druhu uejjemnějěího spíše pro síň koncertní než pro kostel. Má-li býti lépe, sekera musela by ku kmenu přilq- *)L Wiener Blitter f'iir kath I{irchenmuaik přeložil redaktor. | ||||
|