|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
tiché bránily, aby viděl snahu svojí korunovánu zdarem. Také Český Kancionál, uvázlý beznadějně v popřevratovém chaosu, dočkal se svého vydání na státní náklad jen a jen zásahem Msgra Kolíska, člena Národ. Shromáždění, který vystihnuv nebezpečí, ohrožující dílo tak velkolepé a potřebné, na němž bylo již léta vybranými odborníky pracováno, při-činil se, aby se nám dostalo díla, jakého nám kulturní cizina právem zšvidí. Dr. Alois Kolísek byl i výborný zpěvák. Kdo jej slyšel zpívati u cymbálu DHore háj, dole háj=, nezapomene nikdy. Stejně nevymizí z paměti dojem, jak přednášel u oltáře, pokorný sluha Boží, stylově, bezvadně a se zvláštním zanícením gregoriánské intonace. Dozněla píseň jeho života, odešel — místo po něm zůstává prázdné. Nechf čarovné zvuky nebeských harf jsou mu odměnou za to, co na zemi vykonal. R. Š. /' P. BEAT. REISER O. S. B. (Řím.) Základní body apoš$olské konsfiluce .,Divini cul{us" Pia XI. (Přednáška, kterou měl při 24. gener. schůzi Všeobecného Cecilského spolku v Lucernu.) (Pokračování.) Zoto dílo jest pak stejně vzdáleno od artističnosti jako od sentimentálně-populární noty a obrací se v prvé řadě ke zpěvákovi nikoli k posluchači, to jest k dnešnímu normálnímu typu koncertního posluchače. Vyžaduje účinnou účast, činorodou společnou tvorbu. Vážení, to všechno, čeho se dožadují moderní umělci jako nového ideálu, to vše máme v katolické církvi už po staletí v našem chorálu. V něm máme pospolitost, silný společný z 'ž' tek, jednoduchost slohu, činorodou účast a společnou tvorbu. Chorál jest skutečně jediný druh církevní hudby, jenž umožňuje a uskutečňuje opravdové společné prožívání a společnou modlitbu se shromážděním věřících a proto jest opravdu ideálem každé církevní hudby. To jest tedy, vážení, chorál sám v sobě ; přihlédněme blíže, co praví konstituce o jeho provádění. B. Provádění chorálu. § 1. Zpěváci chorálu. Především: Kdo má zpívati chorál? Papež jmenuje výslovně v Č. VII. a IX. duchovenstvo, sbor zpěváků a lid. Především má klerus, duchovenstvo, krásně zpívati chorál. Kněz má zpívati netoliko důstoině a zbožně, nýbrž i krásně, podle pravidel umění hudebního. To požaduje papež stejně (,d duchovenstva světského jako řádového. Rozumí se samo sebou, že zpěv umělecky správný a krásný od oltáře z úst kněze zaznívající povznášejícím způsobem, přispívá k pohnutí myslí věřících. Papež však nemluví výslovně o zpěvu duchovního pastýře u oltáře, to jest samozřejmé. Výslovně a s obzvláštním důrazem podtrhuje modlitbu sborovou. Jest pak tato modlitba vedle obětování a spolu s obětováním vynikajícím způsobem modlitbou církve. A tato modlitba není svou podstatou k tomu určena, aby byla vykonávána jednotlivcem ve skrytu studovny, na tiché procházce, nebo v čekárně na nádraží. Jest spíše podstatnou částí služeb Božích a má býti konána za účasti věřících, jak tomu její vniterní obsah nasvědčuje. Jest dýcháním těla církevního a podmiňuje stálé obnovování a čištění tohoto projevu života. Modlitba tato se koná denně ve jménu Kristově a ve jménu církve a ve spojení s nimi za veliké a naléhavé úkoly církve a politiky. A právě v těchto úkolech dostává se jí veliké síly a účinnosti. Klášter mnišský, který splňuje náležitě svou povinnost zpěvu sborového, své sborové modlitby, slouží vysoké politice jistě daleko více než tucet ministrů. Proto si žádá Svatý 71 | ||||
|