|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Otec, aby byl sborový zpěv jak u duchovenstva světského tak řádového povznesen opět k bývalé důstojnosti. (C Il.) »Všichni, kteří v basilikách, v chrámech kathedrálních, kollegiátních, v konventech řeholních řídí a vykonávají službu Boží, nechf se snaží ze všech sil, aby chorové officium řádně, t. j. podle předpisů církve bylo obnoveno.c To vše papeži tak leží na srdci, že i takovým podrobnostem pozornost věnuje, jež se zdají býti podřízeného významu. Praví: »Při žaingech budiž dbáno správné toniny s patřičnými k tomu kadencemi středními a závěrečnými, náležitého oddechu při hvězdičce, jakož konečně i úpiné jednotnosti při před-nesu veršů žalmových a slok hvmnů.< Svatý Otec žádá, aby kanovníci všech řádů a členové duchovních společností ve svých, k tomu určených shromážděních nebo konferencích o tom jednali a ovšem aby také to prováděli, nebol toliko teoretické projednávání tu mnoho nepomůže. A že se papeži jedná o praktické provádění jeho nařízení a ne jen o teorii, dokazují jeho další slova: »Budoucně nechf se zvolí v chorech kanovníků a řeholníků člen zkušený a věci znalý. Ten se bude starati o to, aby se prakticky prováděly liturgické a zpěvní předpisy a bude kárati a napravovati chyby, jež by se vyskytly u jednotlivců i u celého sboru (C IV.) Já vím, řekne se mně: Af si papež zjedná dříve pořádek v Římě, tam to také lépe neumějí a to ani u sv. Petra. Vážení, na to Vám odpovídám klidně: Abyste slyšeli kanovníky a mnichy špatně zpívat, to nemusíte chodit až do Italie a do Říma, to můžete mít všechno blíže. A neklamou-li mnohoslibné začátky, budou míti pánové z jihu dokonce brzy přednost před pány kolegy ze severu. Já pak apeluji na tomto místě na všechny, jejichž povinností je modlitba sborem. Jaká to vznešená povinnost, jaké to sladké břímě! Kéž by se všichni řídili jasnými pokyny Svatého Otce a kéž by vykonávali modlitbu sborovou se soustředěností vnitřní i zevní a to co nejhlubší. Bude to těm, kdož se modliti budou, nejbohatějším požehnáním, nebol z božské ctnosti, z lásky vyvěrající duševní pospolitost bude je vždy vroucněji k sobě vázati. Jenom v soudružnosti, jež pěstuje sborovou modlitbu s něžnou svědomitostí a láskypinou pečlivostí může se dařiti to, co papež nazývá jednotou duší. (C III.) Jaké to duševní osvěžení čerpají věřící, když o nešporách při soumraku mohou obcovati kompletě, když k jejich sluchu se linou rytmicky odměřené svaté zpěvy, když vidí, jak modlící se kněží všechny ceremonie jako jeden celek, jeden organismus, provádějí. Jak úchvatné jsou to u nás v Rímě okamžiky, na příklad o mši sv. vánoční, v posledních třech dnech velikonočních, o velké mši sv. velikonoční a svatodušní. S jakým napětím lid naslouchá, když čtyři »kantoři« pozvedají hlas k Invitatoriu ! A s jakou trpělivostí lid vyčkává hodinu za hodinou, aby všechno mohl slyšeti a aby se mohl sebou modliti! Kterýsi americký laik mně řekl před nějakým časem: Slyšíme-li zde zpívati chorál, jest nám tak, jako bychom cítili duši liturgických textů. Po duchovenstvu jest pak v prvé řadě povolán ke zpěvu chorálovému sbor zpěváků. Pozor, pánové, papež mluví o s b o r u zpěváků. Má tedy na mysli c e 1 ý sbor, není tudíž povoláno ke zpěvu chorálovému jen několik pánů nebo dokonce samojediný dirigent, ne, celý sbor jest povinen zpívati. Pravda, učiní-li dirigent začátek, musí si vychovati z několika málo zpěváků jádro svého sboru. Ale ponenáhlu se připojí celý sbor. Také dámy mají zpívati chorál, rozumí se však samo sebou, že jen u varhan na kruchtě a ne v presbytáři. U kursů zpěvu chorálového, které jsem pořádal, mohl jsem učiniti zkušenost, že dámy, zpívají velmi krásně a nábožně jestliže pochopily, o co se při chorálu jedná. Každý dirigent hled pak přísně k tomu, aby responsoria nebyla zpívána toliko od některých dam, které právě dávají pozor a nežvatlají, nýbrž ode všech a to tak přesně a správně jako vše ostatní. Zvláštní slovo chci věnovati dirigentu. Ten musí přede všemi jinými býti dobrým zpěvákem chorálu Není zrovna nutno, aby byl zvláště vycvičeným solovým pěvcem, ale musí uměti za-zpívati chorál tak, aby ostatní mohl vyučovati a nadchnouti. Přirozeno jest, že probuditi chorál k novému životu, získati mu přátel, může jen takový ředitel kůru, který vnikl do duše chorálu. Nedostačí tu toliko teoreticko-historické obeznámení se s chorálem nebo jen povrchní jeho znalost z nahodilého poslechu. Dirigentovou povinností jest, aby prošel praktickou školou, aby studoval chorál a jeho provádění na historických místech, kde chorál se pěstuje na př. v Beuroně a tam aby do sebe vsál jeho působení. (Musica sacra 1930 72 | ||||
|