|
| ||||
| ||||
|
hlavu někomu useknouti, abychom jej zbavili boleni zobů
S Veslem však, které za doby sněmu Tridentskébo celou Církví se ozývalo, s heslem,které Pavel IV. bez přestáni v ústech měl: „Reforma! Reforma!” — s heslem tím, pokud hudby kostelní za našich dnů se týče, s pina srdee souhlasíme, spolu je volajíce. (Pokr.) Pěstování zpěvu církevního. Z diei;ése Brněnské. Z Veselí NOV. na Moravě Nemaje v úmyslu eblubití se věcí, jež sama sebou se chválí, alebrž raději v tichosti pro dobro horliti, nicméně nemohu opomenouti alespoň ku konci roku podati svůj skrovný referát naší bezpečné vůdkyni „Cecilii”, ohledně naší hudby chrámové. Ač pomalu, přede dosti mohutně zapustila kořeny reforma v důstojný zpěv kostelní, povýtečně v hudbu liturgickou — zpěv, v obci naší, po od-stranění nectného skřípání a povykování, té frivolní a Boha urážející světačky — budby profanní, jížto některé kůry posud tak nerády se zříkají. Ovšem, že s rukama založenýma nelze v ohledu tom kýžených dodělati se úspěchů; stojíc to velmi mnoho práce, obětí a šetrnosti postarati se o řádné vyčvičený sbor pěvců — umělců, již ochotně vloží úkol ten na svá bedra. Jesti to zajisté potěšitelným úkazem jakož i zásluhou nemalou najmě učitele samého, an může vynaložiti k tomu účelu zbývající čas, dle přísloví: Ruky když nepřiložíš, samo se neudělá. Člověče, přičiň se, a Pán Bůh ti požehná! Náš „cecilianský sbor” utrpěl odchodem důst. pána p. P. Filipa Toufara na jeho nové působiště ztráty citelné, jehož zásluhy o sbor s dostatek vy-líčeny v lonském ročníku „Cecilie.” SkládáE se nyní sbor náš celkem ze 16 členů, a sice: sopránůa altů po 5, tenor° a basů pro 3 zpěvácích, jižto několikrát v témdni se cvičívají, a a nimiž provozovati lze skladby lehké i těžší rozličných mistrů; dospělyt ku provozování během roku: Molitor, opus XI. (1), op XII. (2), op. XIII. (t), op. XV. (2); Skuherský, op. XXII, (1) ; Witt, „missa in hon. s. Ambrosii” (2) a missa „in hon. s. Andreae Avellini” (2); Ett, ze příloh, (2); Diebold, op. VI. (2); Kaim, „Jesu redemptor”, op V. (2); Singenberger — „requiem1 (2). Křížkovský „Te Deum” (1). Offertoria a gradualia z příloh „Cecilie” a „Flíegende Blátter.” Pange lingua od Palestriny, Witta, Santnera, Hanische, Troppmanna, Rennera, Sturma, Fórstera a j. — Přáli bychom sobě ještě míti „Graduale Romanum,” mohouce „choralu” věnovati slušnou péči. Důstojný pan farář, přející také hudbě reformované, zajisté snaží se nouzi dle mužnosti odpomoci. Jen toho ještě jest nám litovati, že některé kůry hrají, jen to praští! -- provozujíce díla nazvíce bohoslužbu zostouzející, jakož i toho opakování (neliturgického!) „kyrie” a zkracování „gloria” a „kreda”. Záhodno tudíž věc tuto ve schůzích učitelských položit na vrcholi kritické rozpravy, aby i tato palčivá otázka došla štastného rozluštění a žádoucího upravení. Pomáhej Bůh! Jos. IZlímeš, lladuč.tc1 a iLtli[el Kuru. Stručný návod ku vyuěování sborovému zpěvu. Podává Frant. Chlum, učitel sborové pěvecké školy Akademie křestanské v Praze. (Pokračování.) Prvé než učitel s vlastním cvičením ve zpěvu počne, nech at vysvětli žákům krátee a srozumitelným spůsobem. co těmto o zpěvu a jeho základnícli pravidlech věděti třeba. Necht nemysli nikdo, že dětem, jakých před sebou máme, žádných výkladů není za-potřebí, že postačí, napíši-li se na tabul noty, nad tyto jich jmena — a nyní zpívejte ' Učitel nepotřebuje činit žádných dlouhých a učených výkladů; ve způsobě rozprávky může žákům lehce vysvětlit věci, o kterých celé folianty jsou psány. Může to učiniti asi v ten spůsob : Nejkrásnějším z darů Božích, kterým jsme obdařeni, jest i~eč. 1{ečf projevujeme své myšlenky a sdílíme je s jinými. Dle většího neb menšíLo pohnutí vnitra a mysli měni člověk i řeč. Mluví brzy zvýšeným neb hlubším, jasným neb přitlumeným blasem a vyslovuje některá slova důrazněji nad jiná. To jsou již prvopočátky zpěvu, který zajisté povstal s mluvou prvního člověka a mnoho od této se asi nelíšil. Zpěv tudíž jen opět řečí jest, dle vnitřního pohnutí aneb dle jistých pravidel brzy vyšším aneb hlubším hlasem přednešenou. Rozeznáváme tedy zpěv _přirozený a zpěv unzelý. Zpěv přirozený každému člověku jest vrozen, an tento bud pisně dle sluchu zpívá, aneb k těmto druhý hlas přizvukuje, aneb | ||||
|