|
| ||||
| ||||
|
CYRIL JOSEF BOUZEK
Liturgické úvahy VII. (Pokračování.) QJ neděle III. v postě. Štace u sv. Vavřince za hradbami. Zde máme velmi patrný důkaz, že místo má vliv na liturgii. Basilika sv. Vavřince jest od Konstantina, ale ježto byla příliš malá, papež Pelagius prodloužil ji o značný prostor, který zasvětil blah. Panně. Proto je v evangeliu zmínka o blah. Panně, (=Blahoslavený život, který tebe nosil, a prsa, jichž jsi požívala) a o sv. Vavřinci v epištole, kde se mluví o světle a jeho ovoci (sv. Vavřinec byl upálen na rožni); také graduále a introit líčí city sv. mučedníka před smrtí. P o n d ě 1 í : Štace u sv. Marka, evangelisty. Tělo jeho zde neleží, (jest v Benátkách) ale pod hlavním oltářem odpočívají kosti zakladatele chrámu, sv. papeže Marka, jakož i kosti sv. mučedníka perských, Abdona a Sennena. Východní charakter této svatyně jest vyjádřen jak epištolou, jež vypráví o syrském Naamanovi, který opustil řeky své země a v Jordáně nalezl uzdravení tak »evangelium: Spasitel vzpomíná na velikého proroka Elisea, k němuž se Naaman uchýlil. — Uzdravení Naamana obmytím v Jordáně bylo vhodným předobrazem sv. křtu, a proto velmi případně 3e o něm četlo dnešního dne, nebol právě započalo se s přípravným kursem katechumenů na sv. křest. Úterý : Štace u sv. Pudentiány. Basilika jest z nejstarších svatvň v městě. Vystavena byla nad domem senátora Pudenta, kde se zdržoval a kde křtil sv. Petr. Zdá se, že byl v druhém století residencí papežů. Liturgie dnešní jest ohlasem tohoto podání. Eliseus dnešní epištoly, který rozmnožil chudé vdově olej, aby mohla zaplatiti svému věřiteli a tak zachrániti své syny před otroctvím, připomíná Petra v domě Pudentově, jemuž Bůh k vůli Petrovi velmi žehnal. A v evangeliu vystupuje Petr sám, tázaje se Mistra, kolikrát má bratru odpustiti urážku. S t ř e d a : Štace u sv. Sixta. Dnes jest brán zřetel v liturgii ne tak na místo samo, jako na první skrutinium katechumenů, které se zde konalo. Odtud chápeme, proč se líčí v epištole slavné prohlášení dekalogu na Sinai, a proč Pán Ježíš kárá v evangeliu fariseje, že svými výklady a předpisy překroutili dekalog a oddálili se od jeho ducha. Dekalog jest přece základem i našeho nového zákona: Vykupitel prohlásil, že nepřišel zákona zrušiti, ale zákon napiniti. Jest povinností katechumenů, aby desatero znali. Č t v r t e k: Štace u sv. Kosmy a Damiána. Díky vlivu Byzantskému, rozšířil se kult těchto dvou vznešených arabských lékařů-bratří. Jejich svatyně na foru byla tak četně navštěvována neduživci všeho druhu, kteří jejich přímluvou hledali a také přemnozí nalézali uzdravení, že církev pokládala za svou povinnost vytknouti těmto prosebníkům, že není správná jejich snaha hledati pouze zdraví těla aniž by při tom zamýšleli obrátiti svá srdce k Bohu. Z liturgie mluví obojí: hojnost zázraků, dosažených na přímluvu sv. lékařů, (viz evangelium o uzdravení tchýně Petrovy a jiných četných uzdraveních) — výtka církve: (viz epištolu, v níž Hospodin káže jeremiášovi, aby se postavil v bráně chrámové a volal ke vcházejícím: »Důkladně napravte mravy své a úmysly, a budu bydleti s vámi na místě tomto= atd.) P á t e k : Štace u sv. Vavřince in Lucina. Jako liturgie minulé středy, fak i dnešní a příští dni častěji má charakter křestní: má připraviti katechumeny na přijetí svátosti sv. křtu. Z té příčiny vypravuje epištola o Mojžíšovi, který na rozkaz Boží udeřil do skály a vyvedl vodu, aby lid israelský zachránil před smrtí žízní; evangelium předvádí dojemný obraz lásky Ježíšovy ke hříšníkům. Sedí u studnice jakubovy, očekává hříšnou samaritánku a obrací ii. Při tom mluví o vodě, kterou slibuje dáti svým věrným, a po které nebudou žízniti na věky. S o b o t a : Štace u sv. Susany. Zde iméno světice, jíž jest chrám zasvěcen, vyvolává vzpomínku na cudnou Susanu, obžalovanou křivě z cizoložství a zachráněnou vnuknutím Božím Danielem; (viz epištolu) v evangeliu vystupuje opravdová cizoložnice, které Pán odpustil a které se zastal proti Židům. Neděle IV. v postě. Štace u sv. Kříže v Jerusalemě. Basilika Heleniana« nebo také 'Sancta Hierusalem< jmenoval se tento chrám, postavený na žádost sv. Heleny in aedibus Sessoriis, kam sv. Helena uložila veliký kus dřeva sv. kříže, hřeb, trny z koruny Páně, nápis kříže, mnoho prsti z Kalvarie a Božího hrobu. Byl to pravý Jerusalem v Římě, 79 | ||||
|