|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Kanovník msgr. Václav Miiller t. E?yrilské hnutí zaznamenává ve své kronice jedno z nejbolestnějších dat: úmrti kanovníka msgra Václava Miillera. Zemřel dne 15. listopadu t. r. a dne 13. listopadu byla jeho tělesná schránka uložena v půdu posvátného Vyšehradu. Ač činnost zemřelého kanovníka Miillera byla bohatou a všestrannou, přece práce jeho na poli církevní hudby jest její dominantou a korunou, kterou posvětil a korunoval své životní dílo. Byl to památný Vyšehrad, jeho posvátné ovzduší, velebný kapitulní chrám s veškerou svou vznešenou liturgií, které zapůsobily mocně na vnímavou jeho mysl a obrátily všechen jeho směr práce k církevní hudbě a zpěvu. Kanovník Miiller přináší s sebou do své činnosti cyrilské bohaté vědomosti a zkušenosti, kterých nabyl po leta jako profesor středo-školský a funkcionář mnoha kulturních spolků, zvláště hudebních Řadu let jest nejprve činným členem výboru Obecné Jednoty Cyrilské a jednatelem. R. 1919 po odchodu Dra Orla ujímá se funkce redaktora »Cyrila=. Nebylo to snadné převzíti redakci hudebního časopisu, který Dr. Orel povznesl na vysoký stupeň vědecké kvality, ale rovněž nebylo snadno udržeti vydávání časopisu po stránce finanční v době poválečné. Kanovníkovi Miillerovi však oboje se zdařilo v piné míře. Za něho právě na-vázáním styků s hudební cizinou >Cyril« nabývá velikého rozšíření za hranicemi a získává si pozornosti vynikajících odborníků v hudbě církevní v cizině. Populárnost, jakou vtiskl kanovník Miiller v tvář nCyrilaa, v článcích i hudebních přílohách, získávala časopisu přízeň a rozšíření i doma a zvláště na venkově. Cyrilské hnutí nalezlo v kanovníku Miillerovi svého nejpovolanějšího organisátora a propagátora. V tom byl kanovník Miiller ojedinělý. Svými nesčetnými přednáškami, články, praktickými pokyny a produkcemi podporoval a oživoval ruch cyrilský nejen v Praze, nýbrž i na venkově. Mnohé farní Jednoty děkují za svůj vznik jeho neumorné a prospěšné organisační práci. Dbaje čistoty a důstojnosti církevního zpěvu, věnoval kanovník Miiller zvláštní zřetel oficielnímu zpěvu chorálnímu edice vatikánské. Uveřejňuje slavné Motu proprio Pia X. a Konstituci Pia XI. o církevní hudbě a zpěvu a vyvolává z nich energicky praktické důsledky vydáním chorální mše eDe angelis,< a mše XI. v úpravě a harmonisaci msgra Dra Stanovského, které došly v krátké době značného rozšíření a obliby. Stará se i o zvelebení kostelní písně lidové. Od počátku súčastňuje se platně na vydání Českého kancionálu a až do poslední chvíle jest jeho neohroženým zastáncem a šiřitelem. Zdar jubilejních slavností svatováclavských po stránce hudební a zdar jubilejního sjezdu na památku 501etého trvání Obecné Jednoty Cyrilské dlužno přičísti hlavně jeho práci a píli. Stále také měl na zřeteli nynější stav chrámových kůrů a bědný stav jejich ředitelů a varhaníků. Všecko činil a podnikal na jejich zlepšení a těžce nesl, když výsledky nebyly takové, jakých si přál. Nedostatku varhaníků na venkovských kůrech čelil zavedením varhanických kursů, které přes všechny potíže, zvláště finanční, udržoval a ve kterých viděl základ svého dávného snu založení školy pro církevní zpěv a hudbu, jak tomu jest již v cizině. R. 1929 zákeřná nemoc začala se zřetelněji hlásiti a podryla jeho síly a tím i jeho dosud neobyčejnou činnost. Zřekl se namáhavé funkce jednatelské a aby mu bylo ulehčeno, zvolila jej Obecná Jednota Cyrilská svým předsedou. Redakci „Cyrila” si ovšem ponechal. Ovšem již bylo znát, že duše celého hnutí stůně. Postrádali jsme jej často ve schůzích a sám si stěžoval, že nemůže pracovati tak, jak by si přál a jak byl zvyklý. Konečně jej nemoc sklátila v hrob. Kanouaík Můller zanechává po sobě světlou panuítkn, hlubokou brázdu požehnané práce, a zltřiuy" příklad a příkaz, který zavazuje ve svědomí, abychom pokračovali v jeho díle a tím zaručili jeho jménu nejkrásnější a nejtrvalejší pamútku! _7an Bohríč. 90 | ||||
|