|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
P. BEAT. REISER O. S. B. (Řím.) Základní body apošfolské konsfifuce ,Divini culfus" Pia XI. (Dokončení). (Fřednáška, kterou měl při 24. gener. schůzi Všeobecného Cecilského spolku v Lucernu.) § 3. Přednes chorálu. `J'osléze, pánové, o něčem, co rozhoduje o dobrém provedení chorálu. Jak se má zpívati chorál? Samozřejmo, že po stránce umělecké naprosto bezvadně, krásně. Ovšem že, ale tím není ještě vše řečeno. Kdo se dívá na chorál výhradně nebo hlavně se stanoviska esteticky-uměleckého, ten ještě si neosvojil všechno. Právě to poslední a to nejlepší mu není dáno, neokusil toho nejjemnějšího požitku. Tam, kde Svatý Otec mluví o vyučování zpěvu chorálnímu, (C lI) praví: 'že toto vyučování neboli cvičení musí se díti v duchu liturgickém. A to je to, pánové. Musíme zpívati v duchu liturgickém. Z vývodů dříve podaných o podstatě liturgie snadno poznáváme,_co se tím chce říci: zpívati v duchu liturgickém. Rekli jsme: Liturgie jest dílem Boha-Člověka, které se v církvi stále a stále obnovuje a v němž se pokračuje. Liturgický duch jest tedy duševní stav, stav mysli Kristova lidství v lásce Božstvu se odevzdávajícího a jemu se podávajícího, onen stav, v němž církev denně a v každou hodinu Kristu svému ženichu zasnoubena se cítí. Jest to sv. Tomáše pravdivá a hluboká: simplex intuitio cum admiratione, prosté, dětsky prosté nazírání Boha spojené s upřímným dojetím. Zpívati v duchu liturgickém znamená tedy zpívati kontemplativně, rozjímavě. Netážeme se po ničem, netvrdíme ničeho, nepopíráme ničeho, zíráme toliko v lásce a dojatosti. V zrcadle melodie nazíráme a chutnáme mysterium zjevené ve sv. textu a v posvátném ději. Zkuste to jednou zpívati tak docela dětsky naivně, tak do-cela se pohrouživše do zpěvu. Hle, stojíme před tváří Hospodinovou! Vlny melodie plynou klidně a lahodně nad naší duší. Nepoznáme to hned na poprvé, snad až po letech po-cítíme na duši i na těle, jaké dojetí, jaká útěcha, jaká rozhodnost, slovem jaká láska se zmocnila naší celé bytosti při kontemplativním, rozjímavém zpívání melodií gregoriánských. Jaké poklady, jaké vzněty k nejhlubší kontemplaci spočívají na př. ve střídavých zpěvích nedělí po velikonocích, při mši sv. o svátcích svatodušních, abychom jen namátkou uvedli. Ba, už klid obyčejných nešporů nedělních a svátečních mnoho pro rozjímajícího zpěváka v sobě kryje. V pravdě na perutích zpěvu chorálního mohli bychom se povznésti až k nejvyšším metám nazírání a úvah. Zpíváme-li pak, vážení, chorál takto oduševněně, musí působiti na naši bytost, na věřící v kostele a v církvi shromážděné jako svátost očišfuje, žehnaie povznáší je, sílí. Nezapomínejme, že na chorálu spočívá zvláštní posvěcení, v něm pak obzvláštní síla. On jest a má účinky v sobě nejen jako obyčejná voda, ale jako voda svěcená. C. Vyučování zpěvu chorálnímu. Pánové, kdo chce chorál zpívati a jeho silné nadpřirozené účinky na sobě pocítiti, tak jak jsem Vám to právě vylíčil, potřebuje vyučování. Konstituce promlouvá velmi zevrubně o této hudební výchově. Kdo má býti hudebně vychováván? Opět v prvé řadě nastávající klerikové. A záhy musíme začínati. Ne teprve půl roku před svěcením, kdy by chtěli do kleriků melodie prefací a Otčenáše a rozličné intonace ještě rychle vtloukati. Ne, ne. Svatý Otec to míní docela jinak. On praví (Č. 1 a 11) : =S výchovou hudební ve zpěvu a hudbě má se počíti od nejnižších škol a má se v ní pokračovati v gymnasiích a lyceích. Takovým pak způsobem ti, kteří přijmouti mají svěcení, když si již osvojili poznenáhla zběhlost ve zpěvu, ve studiích theologických, budou moci bez námahy a nesnází vzdělati se v onom vyšším oboru, který by se nejsprávněji nazval estetikou gregoriánského jednohlasu a hudebního umění, polyfonie a varhan, již duchovenstvu znáti naprosto je slušno. Budiž tedy v seminářích a ostatních učelištích, věnovaných výchově obojího kleru, krátké sice avšak časté, takořka každodenní vyučování nebo cvičení ve zpěvu řehořském a posvátné hudbě, kteréž, bude-li vedeno duchem liturgickým, bude chovancům po studiu těžších předmětů spíše úlevou než břemenem. 91 | ||||
|