|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Čtvrtá neděle. Úpiná mše svatá á capella ve slohu staro-klassickétn. Pro intonaci kněze jest jemně udati ton a odpovědi sboru rovněž jemně doprovázeti. Střídavé zpěvy v chorálu. Pátá neděle. Moderní mše. Všechny střídavé zpěvy chorálem. Tak představují taková různá provádění mší svatých mocnou pyramidu. Ale pozor, jen pokud se týče počtu takových různých doprovodů svého obřadu. Širokou základnou jest chorál, ten budiž nejvíce pěstován a nejčastěji prováděn. Teprvé po chorálu jsou na místě díla staroklassických polyfoniků; ta jsou pevnou střední stavbou pyramidy. Jen tenkráte spočívá-li modernisté na široké půdě chorálu a ítlassické polyfonie a poměrně zřídka jsou provozováni, stávají se zlatým hrotem pyramidy, jinak se stanou jehlami, jež časem naše srdce zraňují anebo jistě činí nemužným. Také o varhanách jen stručně. Odkazuji na jasné a rázné znění konstituce. „I v tomto případě,” praví Pius XI. „to jest při hře na varhany, lest se vyvarovati toho, aby se nepřimísila k posvátnému světskost, čehož příčinou mohou býti jednak stavitelé varhan, jednak někteří varhaníci, kteří se příliš obdivují podivnostem a smělostem moderní hudby. Také dnes pokouší se světský duch vedrati se do svatyně podobně jako druhdy jinými formami hudby, kteréž způsoby, kdyby měly nabývati převahy, nemohla by církev jinak, než je naprosto zavrhnouti. Af zní v chrámech jen taková hra varhan, která odpovídá majestátu domu Božího a posluchači dává pocifovati vznešenost obřadů. (Č. VIII). Ostatně si promluvíme o varhanách ještě jednou při orcherstru. B. Orchestr. Obšírněji musím prodlíti u třetího bodu, totiž u orchestru. Tento bod je trochu ožehavější. Promluvíme si nejprvé o zvláštním bodě, o provádění skladeb vídeňských klassiků při liturgické bohoslužbě a pak o orchestru chrámovém samotném. 1. Vídeňští klassikové. Jest jisto a nepochybno, že na základě konstituce Divini cultus nelze již prováděti při liturgických bohoslužbách komposice tak zvaných vídeňských klassiků. Nevyslovuje se zde sice jméno, ale tím jasněji věc. Praví se: „Jubilejní slavnosti na počest slavných skladatelů dávaly podnět k tomu, aby se zaváděly do kostela jisté skladby, které nejsou v souladu s posvátností domu Božího, byf í měly velikou hudební cenu a přednosti. Proto neměly býti za žádných okolností prováděny v kostele. Jubilejní slavnosti konaly se sice v posledních letech jen na oslavu Beethovenovu a Schubertovu, a při těchto jubilejích se prováděly jen mše těchto skladatelů, ale smíme a musíme jako důsledek z toho vyvozovati: Jestliže se skladby Schubertovy a Beethovenovy přes své hudební přednosti nesnášejí s posvátností kostela a s liturgií, pak to platí jistě, ano, ve zvýšené míře i o ostatních klassicích, jichž skladby nijakým způsobem neprojevují vyšší nábožensko-liturgickou vážnost. Ostatně, co tu papež praví, kryje se s úsudkem vynikajícíck hudebníků. Kapelník dómu Stále napsal již v roce 1873 : „Mše Haydenovy, Mozartovy a Beethovenovy byly již dávno odkázány rozvážlivými umělci tam, kam náležejí, totiž do síně koncertní a ne do kostela.” A sám Wagner řekl: rOd té doby, co hudba chrámová ztratila na své ryzosti zavedením orchestrálních nástrojů, složili přes to největší skladatelé své doby skladby kostelní, jež samy sebou mají neobyčejnou uměleckou cenu; ale pokládati je za druh čisté chrámové hudby, jaký by bylo záhodno — a to z přemnohých důvodů opět zaváděti, nikterak nelze. Jsou to absolutní hudební umělecká díla, vytvořená sice na náboženské základně, hodící se však daleko více k provádění v tak zvaných duchovních koncertech než v kostele při službách Božích. Jak se máme dívati na kostelní orchestr samotný o sobě ? II. Kostelní orchestr sám o sobě. Předkládám vám nejdříve původní text dotyčného odstavce číslo VII. § 1. Znění konstituce. a) Původní znění: 1. Queniam vero didicimus tentari alicubi, 2. ut quoddam musicae genus resumatur, 3. sacrorum officiorum perfunctioni haud omnino congruens, praeserttm ob immoderatiorem instrumentorum usum. 94 | ||||
|