|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
4. Nos quidem hic profitemur, cantum cum symphonia coniunctum nullo modo ab Ecclesia tamquam perfectiorem musicae formam rebusque sacris aptiorem haberi : 5. etenim magis quam instrumenta vocem ipsam in sacris aedibus resonare decet, vocem nempe cleri, cantorum. populi. b) Doslovný překlad zní: „Poněvadž se nám doneslo k sluchu, že se dějí pokusy tu a tam zaváděti takový druh hudby, jenž nijak není v souhlase se službami Božími, obzvláště pro nadměrné užívání nástrojů orchestrálních, prohlašujeme, že zpěv s doprovodem orchestrálním nesmí se pokládati nižádným způsobem za formu hudební snad dokonalejší a spíše k posvátnému ději se hodící; nebof spíše než nástroje musí zaznívati v posvátných místech hlas, hlas duchovních, zpěvákův a lidu.” Konečný, zcela věrný překlad chcí vám předložiti v závěru, až vysvětlím jednotlivé části. § 2. Výklad jednotlivých částí. K bodu 1.: Výraz »tentari< obsahuje již, byf i jen velmi jemné pokárání pro ty, kdo ,se pokoušejí«. Kdo se o něco =pokouší, není si jist. Neví, smí-li nebo nesmí-li. Nebo dokonce, on dobře ví, že nesmí, že by neměl, ale on chce »zkusiti<, chce nechati na to dojíti, jak daleko to půjde, než církevní autorita pozvedne varovný hlas a námitky učiní. K bodu 2. »Musicae genus` druh hudby. Papež má zde tedy na mysli celý druh hudby, formu hudební: musicae genus, musicae forma. Papež nikterak neodsuzuje orchestr samotný, ale jen pokud se ho má užívati při liturgických službách Božích. Není tudíž nutno příti se o to, která orchestrální díla konstituce míní, nebof konstituce nemíří na žádná jednotlivá díla, ale na =quoddame musicae genus«, celý druh hudební. Praví se dále: »resumature, to jest něco opět zaváděti, věc, která byla už odložena, opět upotřebiti. Zakladatelé spolku cecilského užívali orchestru jen velmi zdrženlivě. A tak bylo dlouho. Od této zdrženlivosti se však nyní čím dále tím více upouští (a to se míní slovem -resumereg). To pak bylo papeži podnětem, abv se vyslovil autoritativně a aby pronesl thesi: »Nos quidem= ... Z tohoto Dresumatur« pak chtíti vyvozovati, že země, ve kterých se mše orchestrální nikdy neredukovaly, natož aby byly odstraněny, ve kterých tedy o nějakém resumere nemůže býti řečí, konstitucí nejsou dotčeny a že mohou i na dále klidně orchestrovati, to jest naivní nápad, neřku-li drzý a sofistický, nebof těchto zemí se výrok papežův týká ještě ostřeji než jiných. K č. 3.: »Sacrorum officiorum perfunctionic, Tím se míní liturgické služby Boží do-cela ve smyslu =opus Deia, »officium divinum<,, které jest v úvodě konstituce. Co se zde tedy praví o orchestru, platí toli.-~o pro liturgické služby Boží, mši sv., nešpory, kompletář a ostatní části liturgie. 0 užívání orchestru mimo liturgii papež vůbec nemluví. 0 tom si pohovoříme v následujícím §. Latinský výraz Hhaud omnino congruense jest euphemismus oblíbený u klassiků a u dnešních Italů. Na místě, abychom řekli »něco se nemá vyskytovati«, řekneme mírněji =není docela vhodno«. Tak se mnou docela souhlasí dr. Maier v časopise Cecilského spolku a P. Johner. Dr. Maier překládá 'vůbec se nehodíc, P. Johner: »slavnosti služeb Božích docela odporující« a já: každým způsobem nemístné. Míněný smysl jest tím jistě vystižen. Nad to jest tento výraz »haud omnino congruense tak chápati, jako výraz »nullo modo jenž přichází o několik řádek později. A co konečně znamená výraz -ob immoderationem usum instrumentorum?« Jaké užití nástrojů je »immoderatus?« překročujíc pravou míru? V pravém smyslu slova můžeme mluviti o immoderatus usus« všude tam, kde orchestr nemůže býti náležitě obsazen, nebo kde k náležitě obsazenému orchestru nelze přidružiti rovnoměrně úpiný chor. Není to -immoderatus ususQ, provádí-li se mše Brucknerova s 30 muži v orchestru a 40 muži sboru ? S takového hlediska vzato musí zmizeti s kůrů přemnohé orchestry a snad ještě více mší orchestrálních. =immoderatus usus= je jistě také tam, kde se musicíruje každou neděli. Co máme tomu říkati, provádějí-1i se za jediný týden tři, ba, pět mší orchestrálních? 1 kdybychom se chtěli přimlouvati za mše orchestrální, museli bychom je omezovati v zájmu jejich jakosti na minimum, to jest na obzvlášf slavnostní příležitosti. Rúdinger je úpině v právu, píše-li : 'Jestliže dirigent koncertujícího sboru — af už z vnitřního citu odpovědnosti umělecké, af 95 | ||||
|