|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
ze strachu před zlou kritikou a z osobní ctižádosti věnuje celé měsíce namáhavé práce tomu, aby provedl slohově a umělecky správně nějaké oratorium, kantáta nebo mši v koncertním sále, čím spíše (zdálo by se) měl by cítiti odpovědnost, svědomitost a osobní skromnost, jedná-li se o to, musicírovati ke cti a chvále Boží, odváděti mysl věřících hudbou ode všeho světského k nadpozemskému, k Bohu. Ředitel kůru, který si je vědom tohoto vznešeného úkolu, není schopen neděli co neděli svou orchestrální mši jen tak oddirigovati ze zvyku a z nedobré tradice. Tím neslouží posvátnému úkolu hudby chrámové, nýbrž jen povrchnímu obecenstvu, které se těší z toho, že má příležitost při takovém koncerlě poslouchati hudbu zadarmo, af je to hudba správná nebo horší kvality a které je tím více uspokojeno, čím více je při tom zevních prostředků. (Musica sacra 1930 červenec-srpen st. 231.) Papež však na zmíněném místě má ještě něco docela jiného na mysli, totiž že upotřebení nástrojů, jak jich množství orchestr má v sobě, přesahuje slušnou míru, odvádějí pozornost věřících od složek litargických služeb Božích, totiž od zpívaného textu, od posvátného děje na sebe a tak posluchače jen rozptylt!je. Přehlédněme a spojme vše, co obsahují body 1., 2. a 3. a dostaneme následující s:rysl : Tu a tam dějí se pokusy, aby se znova zaváděl jistý druh hudby. Tento druh hudby se v č. 4. =zevrubně popisuje jako >cantus cum symphonia coniunctusa, zpěv s doprovodem orchestru. Tento druh kostelní hudby se nehodí pro liturgické služby Boží, protože upotřebení nástrojů orchestrálních je tu příliš dalekosáhlé se zřetelem na liturgické služby Boží. ]e zřejmo, že papeži tanou na mysli ještě některé jiné podružnější důvody; to je vyjádřeno slovem »praesertime, Tyto důvody se neuvádějí, protože v očích papežových naprosto dostačuje důvod hlavní. Pojem >immoderatuma, hřích proti náležité míře, spočívá v tom, že se odvádí pozornost od věci hlavní k věci vedlejší, k prostředkům vyjadřovacím. Z tohoto důvodu — slůvko quidem v č• 4. to odůvodňuje — vyplývá theze, kterou papež v čísle 4. vyslovuje. VO7T. ŘÍHOVSKÝ Kráfké kapitoly o církevní hudbě. (Dokončení.) ~f Staré a nové o církevní hudbě. v učebné látce učitelských ústavů bylo vyhraženo hudbě příslušné místo. Žáci byli hudbě důkladně vyučováni, naučili se hře na klavír a varhany. Dnes převládá tendence ukrátiti vyučc,vání hudební. Hra na varhany byla na mnohých místech zcela zrušena. Je těžké předvídati škodlivý účinek, jaký bude míti toto hnutí na všeobecnou hudební výchovu prostého lidu a na vývin kostelních kůrů zvlášt. Těch několik větších hudebních škol či konservatoří, na nichž se vyučuje hře na varhany a sborovému zpěvu, nepostačí, aby tuto mezeru vy-pinily. Lépe je postaráno o výcvik hudebníků z povolání, kteří však mohou býti bráni v úvahu pouze jako cvičitelé a vůdci veik~ch těles sborových. Povážlivá je okolnost, že je poměrně velmi málo míst ředitelů kůru, jež jsou tak dotována, aby mohla poskytnouti dostatečnou životní existenci. I zde působilo poválečné znehodnocení peněz zhoubně. Mnoho nadaných mladých umělců bylo tím odvráceno od církevní hudby. Zatím co autoři světských skladeb mají stálé příjmy z provozovacích tantiem, nemůže skladatel církevní hudby, prodá-li svá díla nakladateli, očekávati ničeho více. A jak »tučný« je honorář, jejž za církevní skladby od nakladatele obdrží, je jiným smutným bodem. Ze všeho je zřejmo, že je na poli hudby církevní ještě řada těžkých problémů, na jejichž vyřízení se čeká a bude se čekati asi ještě dlouhou dobu. Při zahájení „Zemského shromáždění katolického lidu” v Norimberku v září t. r. byla provedena mše z E dur od K. Gressa. Při této mši byl však vynechán introit, graduale, offertorium, (na jehož místo bylo položeno houslové solo) i communio. Nepřístojnost tuto kárá referent K. L. ve svém článku v >Monatshefte fiir katol. Kirchenmusiku, roč. 13. č. 9. Slova jeho mohou býti mnohým ředitelům kůru poučným mementem. Píše: „Sbor zpívající mši Gressovu i varhanní doprovod stály na umělecké výši. Avšak měnící se mešní části, introit, graduale, offertorium, (houslové solo !) a communio byly vynechány. Tím postavil se sbor úpině mimo rámec liturgie; zpíval sice hudbu církevní, avšak nesúčastnil se celku jako liturgická součástka. Že je možno dopustiti se při tak důležité události, jakou bylo 96 | ||||
|