|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
zemské shromáždění katotického lidu, při pontifikální mši tak hrubé nevšímavosti k liturgickým zákonům, nevrhá příliš dobré světlo na církevně-hudební, respektive liturgické přesvědčení příslušného ředitele kůru. Nemá ceny, zakrývá-li se tak hrubé nedopatření pláštíkem spěchu, jímž se lapsus tento omlouvá. Neví-li to dirigent, není církevním hudebníkem a ví-li to a přechází-li přes to tak lehkomyslně, není t í m v í c e církevním hudebníkem; chybí mu nutná poslušnost a soucítění s církví. Není tedy na svém místě i kdyby byl sebe více vynikajícím hudebníkem. V chrámu má zaujímati každé umění, tedy i hudba, sloužící a ne panující stanovisko. A byf by zpíval sbor sebe lépe a sebe krásnější skladby, zanedbává-]i při tom liturgické předpisy, dokazuje tím, že je sice dobrým sborem, ale dloltho ještě ne sborem kostelním. DR. E. TROLDA O skladbách J. D. Zelenkových, jmenovitě o jeho melodramatu d e s. V e n c e s 1 a o. (Příspěvek k dějinám české církevní hudby z počátku XVIII. stol.) (Pokračování.! Zelenka dává totiž přednost akordům sextovým. Sextové akordy staly se tou dobou velice modními, některé varhanní party skladeb současníků přímo hemží jejich značkami. V č. 32. vidíme také 5 sextových akordů za sebou a pro č. 34. je harmonický motiv S6 T6 Sz 6 T příznačný. Sextový akord podává se v ariích trojhlasně, nebof jsou většinou psány jen pro 3 hlasy, v čtyřhlasé větě zdvojuje se základní tun, basový jen tehdy, je-li motivicky podmíněn. Kvartsextový akord koná svou obvyklou funkci jako průtažný akord před závěrem, af celým: D ; T, nebo polovičním: T D ; (viz na př. sbor č• 31.). Ze septimových akordů dlužno uvésti na prvém místě dominantní a jeho převraty : a 2. Oproti tomu jsem nenalezl D 3 akordu. Nechci tvrditi, že by v opeře nebyl. avšak pominutí jeho bylo by zcela pravděpodobné, ježto XVIII. stol. se tomuto převratu ne-pochopitelným způsobem zřejmě vyhýbalo. Tam, kde bychom s jistotou očekávali, píši skladatelé zpravidla jen 6, někde také ; . Z vedlejších septimových akordů poznali jsme v příkladě 27. onen na S. Jelikož by vedlo příliš daleko vyhledávati je jednotlivě, ještě k tomu dle převratů odděleně, budtež hned uvedeny 2 příklady, (z č. 3. a 9.) -- 31.1 I2 VIIz VI2 V2 II2 V!~ 7 Iz 1 V g Chybí nám tedy již jen septimový akord na III. stupni. Najdeme jej v č. 9. dvakrát za sebou a ještě k tomu v obávaném převratu jako , dokonce bez přípravy: 32.) III; jest skutečně s podivením, že , píše-li se někde, jest vždy převratem nějakého vedlejšího, nejvíc zmenšeného septimového akordu v moli (v č: 22. g b cis). nikoliv ale septimového akordu dominantního. Snad ani v našem příkladě 32. není »čistokrevný«, nýbrž harmonickou kostru lze mysliti také jako S6 .1)-5 T s anticipací závěrečného cis v sopránu. 97 | ||||
|