|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Že septima v 7 akordu se vede dolů, do tercie tonického kvintakordu, není pouhým pravidlem, vymýšleným hudebními theoretiky, nýbrž jest normou, stanovenou její přirozenou povahou a nešetření této normy nese naše ucho velice nelibě, cítíc, že se děje něco nepřirozeného. Přes to někteří skladatelé z počátku 18 století, mezi nimi i jinak výtečný Anonymus 1718, snad ve snaze, poskytnouti něco originelního, tento přirozený rozvod septimy někde bud vůbec potlačují anebo tak oddalují, že ztrácíme souvislost. S podobným zjevem potkáváme se u Zelenky jen jednou, v arii 26., kde je rozvod septimy e přerušen dvojím e: Také kollisi septimy s oktávou, resp. kvinty se sextou v akordu pocifujeme nelibě, když harmonie na tomto akordu zůstáv.3 stát, což zdůrazněno bylo korunou a následující potulkou, po které teprve nastává rozvod. Jediný příklad v tom směru skýtá arie č. 22. takto: 34. ~~o _y i ~ -iY t Í Vrchní hlas (b a) přednáší sopran, střední (a g g g gis) šalmaje. Nehledíce k těmto ojedinělým případům, můžeme prohlásiti, že přes hojné užívání všech vedlejších septimových akordů jest věta Zelenkova neobyčejně hladká, což zajisté způsobeno tím, že dovede je vhodně umístiti. V této voibě akordického materiálu daleko překonal své současné české kolegy. Oproti tomu zůstává věrným synem své doby v užívání akordů alterovaných. Není přítelem chromatiky, ačkoliv dovede i v tomto směru vy-tvořiti skvostné věty, jak dokázal arií č. 22. Zde také najdeme vícekrát neapolskou sextu, která se rozvádí do zmíněného právě 3 akordu. V arií č. 20. děje se její rozvod takto: 35. 6 - -'—, —, — Ve kvintakordech alterule Zelenka základní (!) ton a totéž činí v sextových akordech, tak že obdrží velké a zvětšené sextakordy : z č. 12. z č. 22. z č. 7. 36. Alteruje-]i se ve velkém sextovém akordu basový ton, změní se pouze původní velká sexta v malou: příklad č. 10. Všecky tyto sextakordy jsou povahy dominantní; základní ton byl v nich prostě po-tlačen, aby nevznikl obávaný 3 akord. V č. 22. je alespoň podán rozloženě : Poněvadž se jedná o poloviční závěr z d moll, je onen alterovaný akord (e gis b d) tvrdě zmenšený septimový akord na 2. stupni v moll. Také před akordem se nezalekneme, uvědomujíce si, že arie z E-dur moduluje do své D (H-dur) a její parallely gis-moll. Přepíšeme-li akord do správného pravopisu 101 | ||||
|