|
| ||||
| ||||
|
CYRIL R. 1932 - Roč. 58.
-70S. B. FOERSTF_R O S EF FOERSTER (K 25. výročí jeho úmrtí.) 2iíeme v době přehodnocování všech hodnot. Kácí se trůny, přibývá stínů, co se zdálo stavěno pro věčnost rozpadá se včasnosti. Život je pohyb, ustavičná změna jest odvěkým zákonem. A přece je v tom neochabujícím kolotání pevný bod, střed, stálost, osa: — Bůh' Marně se ho zříká »nový člověk«, ochablý skeptik, který zůstal státi v polovici cesty, a rozhlíží se bezradný po svém cíli. Nebof je bezradný, af je již umělcem, neb vědcem, pánem neb sluhou, mistrem bof je postaráno, aby neb dělníkem. Tak asi mluvíval ke mně v posledních letech svého života můj drahý otec, Dvacetpět let uplynulo od jeho úmrtí, ale dílo jeho ne-ztratilo významu, práce jeho zůstala požehnána, símě dobré, jež vydalo úrodu stonásobnou. Jména i díla lze za-pomenouti, ale duch je věčný. V žácích pří-mých i nepřímých, na-daných, v nichž rozhojněna hřivna, i v těch, kteří dostavše méně, ne- bylo zachováno co je dobré, co slouží Světlu. A k tomu Světlu byla obrácena celá činnost otcova, af stál u dirigentského pultu a evo-koval ve své zbožné duši největší díla vokální periody polyfoniků, af psal na své »Nauce o harmonii« af učil celé generace posluchačů konservatoře, neb usedal u harmonia a varhan jako vzácný virtuos a improvisator. Hlásal krásu, jež je zdrojem dobra, mohli prinesti ste)neho a uctíval v umění jeden užitku, žije dále. Ne- z nejzářivějších paprsků Boží slávy. — Syn vesnického učitele, nepodporovaný z žádné strany, prostý, chudičký neznámý hoch, přišel šestnáctiletý do Prahy, studoval na ústavě učitelském pod Amerlingem, učencem i člověkem dosud nedoceněným, a na varhanické škole, v níž vládl ředitel Pitsch, umělec hluboké kultury a šlechetného srdce. Žil, pracoval, trpěl, nehledal ani odměny ani vděku ten veliký umělec, vynikající skladatel, vzácný člověk a předobrý otec můj. A vím, že mu Bůh dá místo mezi těmi, jež postaví v den soudný po Své pravici. 6 | ||||
|