|
| ||||
| ||||
|
R. 1932. - Roč. 58 CYRIL
Dr. E. I R OLDA O skladbách J. D. Zelenkových. jmenovitě o jeho melodramatu d e s. V e n c e s 1 a o. (Příspěvek k dějinám české církevní hudby z počátku XVIII. stol.) (Pokračování.) QXeklamným důkazem kontrapunktického cítění Zelenkova jest také vedení basu : bas má VV 11 vždy pohyb a vinitou linii, jadrnými skoky vykrojenou. Tonová repetice a t. zv. murky — basy jsou vyjímkami, jichž užívá úmyslně k odlišné charakteristice těch kterých míst, nikoliv však jako východisko z nouze. K zamezení tonové repetice volí, jak jsme již seznali, skoky oktávové, ale také střídavé noty a pomlky. Velkou roli hrají ve skladbách Zelenkavých také průtahy. Kvartový průtah 4 3 nad D v kadencích je manýrou, pěstovanou po staletí. S poněkud divným rozvedením kvartového průtahu se potkáváme v úvodní symfonii. První housle a bas svědčily by o zcela obvyklém rozvodu, kdyby druhé housle nepřinášely tercii tak brzy, že koliduje s průtažnou kvartou : Že se zde nejedná o chybu písařskou, je patrno z hlasu druhé hoboje, která jde s druhými houslemi unisono. Převraty ř 6 a ; R nebyly zde zjištěny, alespoň ne v signaturách. Ne menší obliby, než kvartový, těší se u Zelenky průtah nonový. Slyšeli jsme již v 1. kapitole, jak mnohé skladby jimi zpestřil, ovšem musí býti odstup průtahu od základního tonu nona, má-li býti průtah působivý, a ne, jak se v arii č. 22. děje, jen sekunda: což je konečně možné, jedná-li se o 3 různě zabarvené hlasy. Další manýrou byly závěrečné anticipace toniky, zde rovněž v hojné míře použité. jak se prováděla anticipace, když se střetla s kvartovým průtahem i dnes nevíme, ačkoliv se psala všemi tehdejšími skladateli. Snesitelně zní, když ji Zelenka pík: 9' I Všecky zde podané výklady čerpaly svůj materiál z arií a ze sborů, oproti tomu zůstaly úpině nepovšimnuty recitativy. jsou totiž něčím úpině různorodým a proto musí býti o nich pojednáno zvlášf. Samozřejmě jim schází symetrické článkování arií, ale liší se od těchto podstatně jednak basem, jednak bohatou harmonií. Recitativ je vždy doprovázen dlouhými notami v basu, i tehda, je-li accompagnato, jako naše č. 23. Tam teprve 2 takty od konce nastupují místo držených akordů tonové repetice ve všech hlasech. Kroky basu činí začasto 'j, anebo 1 1/2 tonu anebo činí jiné, nám dosud nezvyklé skoky. Následující příklady podávám jen ve vypracovaném mnou čtyrhlasu, jelikož přidání solového hlasu by zabralo příliš mnoho místa: 7 | ||||
|