|
| ||||
| ||||
|
flúd pak Jiřikovi Handle, impressoru v Olomouci k tisku odevzdáno. Ale i mezi tiskem v práci neustáváno a dáleji skládáno i sbíráno. L. 1601 kniha byla hotova. Obsahuje 10 listů předmluvy, 866 stran písni, pak dvojí rejstřík, dle slavností a abecední. Titul obhroubného čtvercového svazku jest : Kancionál, to jest, Sebrání Spěviav pobožraýcla." Do textu vloženy četné dřevořezy. K pisuěm bud melodie notami připojeny anebo k nim na jiné místo odkázáno. Mimo české čtou se tu i mnohé písně latinské celým svým textem. Obsah rozvržeu na dva díly : díl první (1— 312) obsahuje písně o Pánu Kristu a božích bodech i dobách, v dílu druhém (313-744) jsou písně výroční ke dním svátečním. K závěrce při-pojen „Přídavek sekvencí pobožných a starodávnich, kteréž pro jich nehotovost v náležitá místa že položené býti nemohly, zde se po jiných společně kladou.” (745—866.) V rejstříku mnohé písně naznačeny jsou hvězdičkou, čímž snad míněna jsou vlastní skládání Rozenplutova. Ku konci zde připomenu ještě jednu okolnost, totiž moravismy, kteréž, při obecném dosti přesném šetření tvarů spisovných druhdy zuateluě vynikají. V tisku dvojího G důkladně šetřeno..
Další pokrok v církevním skládáni katolickém učiněn od čilomyslného jesuity Sebestiana Yojtécha Scipiona - I3crličky, kterýž v Postihu svou léta 1618 v Praze vydanou k výkladu každého čteni nedělního a svátečního připojil i také píseÚ, obsab evangelia prostými, ale tklivými slovy v sobě zavírající. Verše i výklady Scipinovy došly veliké obliby; bylat Postilla jeho během XVIL a XoIII. sto-letí čtyrykrát z nova tištěna, ano i po Theresianských změnách v obecném školstvu jakožto velice příhodný prostí-edek k vyučováni katechetickému vážena, tak že pražský scholaaticus Václav Lenhart 1. 1779 napsal zvláštni „Uvedeni, jak by ji školuí katechetové při vykládáni evangelií užívati měli.” Mimo to prý Scipio léta 1611 sestavil kaxicionál pf•ipsaný Kateřině z Boskovic, manželce Karla z Lichtenšteina (Jungm. IV. 131), ac není-li to omyl nějaký. Sborníku toho ani Pelcel nezná, aniž jsem se kde výtisku nějakébo dopíditi mohl. Vydáni z 1. 1687 jest kaucionál Steyrův. Po Rozenplutovi v zpěvnictví katolickém nastala přestávka dvacetiletá, přetržená jen Scipiouovými písněmi na evangelia 1. 1618. Nový podnik větší opět vyšel z Moravy. Kněz Jiřík Hlohovský, o jehož osobnosti po tu dobu ničeho zevrubnéjšfho nevíme, sestavil kancionál český, který od biskupa olomouckého, kardinála Fr. llietrichsteina, by1 schválen tou měrou, aby, mimo všecky jiné, v chrámích, ve škoJácb, při veřejných modlitbách i jinýchdovolených schůzicb a pobožnostech byT nžf= ván. Dekret biskupský dán dne 22 dubna 1622 v Mikulově a spolu podepsán od kancléře VavřinceLwettlera a sekretáře Václava Trompusa. 'Pisk vykonán v Olomouci u Matyáše IIaudle 1622. Exemplář, jenž se zachoval v univ. bibl. pražské (LIV. E. 74), titulního listu nemá. Podle zprávy Jungmannovy (V. 74) zuěl nadpis takto- „Písně katolické k výročním slavnostem, památkám božích, svatých, k rozličným časům pobožnosti křestans1cé” (8°, str. 515 mimo úvod a rejstřík s nékolika dřevořezy). Obsah rozdělen na tři části: I. písně na svátky výročnf, mezi něž (115 142) vloženy písně na katechismus. II. Písně k památkám milých božích svatých (277—343). III. Písně k obzvláštním časům a důležitým potřebám (342—397), na sedm žalmů kají-cích a letauie (397—415), písně o čtyřech posledních věcech (416 — 433), rozmlouváni duše s tělem (433—445), o rozkošech rajských (445—448), písně modlitební za dobré skonání a za mrtvé (419 — 464). Pak připojen „Pocestník, to jest, písně a modlitby pocestných” (465—477), a konec činí písně „později sebrané, nežli v pořádek tištěných při-jíti mohly” (478—515). Mezi české písně po různu Moženy také latinské,') Ze zpěvníku tohoto spůsobeno i vydání stručnějšf : „Písně Icřestanské, též písně a modlitby pocestntjch” (811, v Olomouci, též u Handle 1622), jehož výtisku jsem se nedobledal. V Olomouci dáleji 1. 1655 vydány a potom 1658 v Praze z nova otištěny byly: „Pěkné poutnické písně” Kosmacsa Kroměřížského, muže posud, kromě jména, zcela neznámého. Přednost Moravy v příčině této původ svůj měla v pevnější organisaci, kterou tam silám katolickým dovedl dáti kardinál ž Dietrichsteina; okolnost tato historicky posud ne-dosti jest oceněua. V Čechách teprv po uplynuti desíti let vzmohli se ku podobnému skutku. Z impressí Pavla Sessia v Starém Městě 1. 1631 z) vyšel: „Kancionál, to jest, sebrání zpěuův pobožných, k duchovnímu potěšení, na výroční svátky a rozličných svatých památky, trž na katechismus a rozličný časy přes celý rok a dera příhodných. S dovolením vrchnosti” (40, str. 552 bez registra). Rozděleut obsahu již samým titulem naznačeno. Kdo byl sběratelem a pořadatelem sbírky ') Poměr ku kancionálu Rozenplutovu jest takový, že u Hlohovského ovšem značně menší počet písní a jen asi polovice souhlasných. V rejstříku též některé písně poznačeny jsou hvězdičkou, což tuším ukazuje k původství Hlohovského. Tisk dokončen ve stiedn před sv. Filipem a Jakubem 1631. | ||||
|