|
| ||||
| ||||
|
R. 1932 - Roč. 58 č. 14. č. 34. č. 6. č. 8. č. 4. č. 30.
6 4 ~ Ix ; I t G 2 6 1' s zm. kvartali 6 ~Ix č. 25. č. 4. č. 4. č. 11. 44. 12 1 _I 6 6 !i 6 6 5 6 7 6 3 zm. kvinta 'zrn. kvinta 4 3 4 I ~3 :2 To jsou ovšem spoje, jakých bychom po předchozím výkladu o harmonii v ariích nečekali jmenovitě ony 3 poslední z příkl. 43 překvapují. V příkl. 44. jsou kroky basu sice zcela běžné, jenže zas zde překvapují signatury. V č. 4. čekali bychom sextakord c e a, v č. 11. sextakord hgd. Také rozvod septimového do sexfakordu je u Zelenky něco nezvyklého, ježto tím je podmíněno vedení septimy nahoru. Zakončení recitativu děje se způsobem v této formě všeobecným: melodie solového hlasu padá kvartovým krokem s toniky do dominanty, kterou končí; continuo pokračuje a obstarává závěr celý. Spád do D se děje ve zpěvu na 2. (č. 19., 27. a 30.), nebo 3. (č. 6. a 25.) nebo 4. době taktové (č. 4, 14. a 34.) jako trochaeus u, toliko u č. S. na 1. a 2. době: Continuo zachycuje tento spád do D vždy kvartovým průtahem na D ,. (č. 4., 6., 14 , 19., 27., 30. a 34.) a toniku toliko přidává; u č. 25. děje se spád na T6, takže se kontinuem přidává D a T; u č. 8. podkládá se S D a T se končí. Pro objasnění těchto 3 případů, z nichž prvý jest vlastně pravidelný, ostatní dva pak výjimkou. stůjtež zde 3 příklady: č. 19. č. 25. č. 8. f li - be - ra-bo e- um, in pro-vi-den-ti -a po-su- i - sti. pra-xi-mi sunt. ET 6 4 3 2 6 — Z pravidelného zakončení kvartovým spádem máme 3 vyjímky, kde recitativní hlas končí tonikou. Č. 17. a 23. jsou si podobny svým diatonickým postupem dolů, shoda mezi č. 23. a 11. záleží pak v tom, že se fundamentu přenechává delší dohra 8 | ||||
|