| ||||
| ||||
R. 1932 - ROČ. 56 ' CYRIL
neapolské školy, ale přináší i mnoho ze svého, zvláště pokud se týče melodiky. Jeho roztomilá melodie není vždy italská, ale naše, česká, lidově zabarvena.') Jeho skladby až po dnes neztrácejí se stanoviska uměleckého své ceny. Dlouhý čas od doby, kdy byly vytvořeny, nedovedl setříti nic z jejich svěžesti a působivosti. Posuzovati je však tak, jak d n e s se díváme na pravou církevní hudbu, ovšem nelze. Z Brixyho skladeb mluví zřetelně doba. Nesmíme zapomínati, že v různých dobách různý byl názor na církevní hudbu a její poměr k liturgii. A právě tento posléze jmenovaný moment rozhoduje, proč n e v š e c h n a díla Brixyova mohou býti připuštěna k doprovázení slavné liturgie. Způsob zpracování liturgického textu a přílišná délka některých skladeb to přímo zabraňuje. To ovšem nesnižuje v očích našich význam Brixyův se stanoviska čistě hudebního. Jako velikolepé výtvory hudby duchovní budou Brixyovy skladby hlásati genialitu svého tvůrce po všecky budoucí časy. 000000 R. S. Unifikace chrámového zpěvu slovenského. yznam a důležitost jednotného chrámového zpěvníku pocifuje se také na Slovensku. Spolek sv. Vojtěcha v Trnavě na vyzvání biskupského sboru slovenského zabývá se přípravami k uskutečnění velké ideje, k vydání díla Jednotný církevný spevník-. Nový zpěvník má obsahovati všechny církevní písně na celém Slovensku zpívané a patřící svojí melodií a obsahem do domu Božího, pak některé písně staré, třeba již zapomenuté, jichž oživení jest kulturně odůvodněno a konečně i písně nové, málo dosud známé. K písním vánočním mají býti při-brány lidové koledy, ne tak pro potřebu liturgickou jako pro jejich folklorický svéráz. Úprava stránky hudební svěřena známému slovenskému skladateli a znalci církevní hudby Mikuláši Schneidru-Trnavskému, úprava textová několika slovenským básníkům. Připravovaná publikace má sloužiti všemu lidu celé katolické veřejnosti slovenské a proto rozeslala správa Spolku sv. Vojtěcha farním úřadům slovenským, pěveckým, hudebním a jim příbuzným institucím brožuru s názvem: „Štúdia k jednotnému spevníku církevnému”, v níž naznačuje postup práce a vykonaných příprav, připojuje ukázky čtrnácti písní, označujíc je jako vzorky velké kolekce církevních písní, připravených do jednotného zpěvníku a žádá duchovní správce, varhaníky, interesenty, ctitele a znalce lidového zpěvu církevního a církevní hudby o věcné rady a pokyny. Je jisto, že přemnozí budou se hlavně zabývati otázkou výběru jednotlivých písní do připravovaného zpěvníku, odůvodňujíce je tradicí, oblíbeností i populárností toho kterého nápěvu neb textu. Bude velmi záležeti na tom, jakého kompromisu se odváží mistr Schneider-Trnavský, nebof při díle významu tak závažného a dosahu tak dalekosáhlého nutno býti značně rigorosním. Jde o to, dáti lidu zpěvník nejen praktický, ale i slohově a formálně pokud možno jednolitý, založený na vědeckém základě, na odborném studiu rukopisných kancionálů a starých tisků s kritickou úpravou textu a nápěvu. Církevní zpěvník má býti obrazem duchovní poesie předků, odleskem hloubky náboženského a národního cítění, skladatelských schopností jednotlivců. Má býti přehledem dějinného vývoje duchovní písně lidové, tak důležité složkv slovenské kultury.. V prvé řadě nutno přihlížeti k těmto stanoviskům, ač stejného zřetele vyžaduje způsob notace a tím rytmu a periodicity. Při mnohých písních bude třeba odstraniti různé nevkusnosti a neslohovosti, nápěvy vrátiti původnímu znění, jak vyšly z dílny autorovy nebo je zachytiti ve vrcholném bodu jejich vývoje. Nemenší péče vyžaduje úprava textů, aby odpovídaly stylu písně a duchu doby, aby byly správně rytmisovány. Při tom padá na váhu i předepsané metrum v nápěvu písně, aby poměrný rozdíl mezi délkou a krátkostí not jevil se také v podloženém textu, konečně aby cesura hudební kryla se vždy s cesurou textovou. Nejen problém přízvuku, nýbrž i kvantity musí býti řešen v naprosté shodě mezi nápěvem a textem. Význam harmonisace nelze dosti zdůrazniti. Harmonisační technika má sice souhlasiti se soudobými požadavky hudební teorie, musí však bezpodmínečně odpovídati rázu i slohu nápěvů z různých dob, zachovati církevní ráz tóniny, podpořiti přízvuk slovný 6) Srv. 0. Kamper, >Fr. X. Brixy«, Praha 1926, str. 115, a Dr. E. Trolda v >Cyrilu< roč. LIII. (1927) sir. 45• 14 | ||||
|