|
| ||||
| ||||
|
žorování nachází se kosteIníhudba, která řádně pěstována mravně a vzdělavatelně na obyvatelstvo působí, v prabídném a politování hodném úpadku. Příčina toho hledá se ve změně zřízení učitelských ústavů, a nejen od církevních představenstev ale i od mužů v oboru hudby a zpěvu na slovo vzatých a vůbec od obyvatelstva poukazuje se na to, že toliko jen učitelstvo odpomoci může, a vznáší se na vys. c. k. ministerstvo kultu a vyučování tužby, aby směrem tímto patřičné prostředky zařídilo. Ministerstvo se dále vyjadřuje, že ač zařízení dobré kostelní hudby popředně přináleží duchovním úřadům, že pi•ec záležitost tato beze vší pochybnosti patří i do oboru jeho a že jakož mu vůbec pěstování všech duše vsích potřeb přísluší, tak jmenovitě vzhledem ku škole a ku spojení služby kostelní a varhanické se službou školní zvláštní úlohu vypiniti má. Ministerstvo odvolává se dále na starší již výnos ze dne 26. kv. 1874, v kterém nařizovalo cvičiti se v hudbě, aby tak učitelstvo jednak tužbám tolikero venkovských obcí vzhledem ku kostelní hudbě a zpěvu vyhovělo, jinak pěstování hudby v dalších kruzích vzdělavatelně a ušlechtujíc působilo. Po-nechávaje si další v záležitosti té rozkazy, béře ministr ve stížnostech na výsledek kostelní hudby důvod k pobídnutí c. k. zemských školních ústavů k všemožnému působení, aby nejen ve všech ústavech učitelských vyučování v hudbě s prospěchem žádoucím se udělovalo, ale aby též již v praktické služby školní stojící učitelstvo národní, hlavně a jmenovitě na venkovských školách na pěstování dobré kostelní hudby opravdově a snažně si záležeti dalo. Nejsme sice povoláni, abychom o tomto vysokém výnosu výklady činili, tolik nám alé přece dovoleno bude, vyjádřiti se, že věru od té doby, co se škola odloučila od církve, namnoze — nedíme všudy — kostelní zpěv a hudba v žalostném jsou úpadku. Učitelstvo z větší části cítilo se jařma duchovního — pak-li jaké — zbaveno, volně si oddychovalo a povětrné zámky pro budoucnost stavělo. Učitel byl nyní neodvislý od faráře a měl li co proti němu nebo paní učitelová proti farní hospodyni, trucoval, nechtěl hudbu provozovat, ba ani v neděli anebo ve všedních dnech nešel na kůr, aby varhany zahrál. Takové a podobné trnce konají se ted u nás naproti farníkům. Tak musí ve svátcích a v nedělích lid zpívati bez průvodu varhan, což se někdy lépe vyjímá než s hudbou. A komu tím vytFucováno? Pánu Bohu? ne; farářovi? ne; lidu? ne; samému sobě; ano, an pak každý povážlivý člověk musí pro takové chování se mrzeti. Nelze však nám tuto také opačně nezaznamenati, že jak dalece víme, mnozí pp. učitelové vší horlivostí a silou pěstují kostelní zpěv a hudbu již ke cti Boží a z lásky k umění hudebnímu. Nerádi vychvalujeme, kdo chvály hoden není; nemožno nám ale
u příležitosti zatajiti, co chvály hodno jest. Jest to již zvěčnělý p. František Dobrovolný, učitel v B , jeni si o zvelebování kostelního zpěvu a hudby nehynoucích získal zásluh, a v plamenné horlivosti té pokračoval ustavičně- - „Čech” č. 32. píše : Z kraje, dne 5. února 1879. lákali staří : Exempla sunt odiosa. Tímto pořekadlem bezpochyby se řídil p. dopisovatel „L kraje” v č. 23. „Čecha”. Stěžuje si na úpadek zpěvu kostelního, ale tak, aby ani nejmenším slovem nevyzradil a neurazil osoby. Já následuje příkladu jeho podávám zde obrázek o témž předmětu z jiného kraje". Pracuji ve zdejším kraji již na čtvrté osadě, znám mimo to z vlastního názoru neb z věrohodných zpráv nejméně 22 osad okolních, všímal jsem si všude jak náleží kostelního zpěvu a mohu tudíž nestranný úsudek prenésti o zpěvu kostelním, zda-li zde v květu čili v úpadku. V celém tom rozsáhlém okolí jest sotva G osad, kde učitel svědomitě a horlivě pěstuje zpěv kostelní. Nemysli, že jsou tito horlivci vesměs staří. Není tomu tak, přesvědčil jsem se, že nejsou ani všickni staří npřimní synové Církve, ani všickni mladí věrní ctitelé ]živého liberalismu, právě tak jako nebyli všickni Staročeši upřímní katolíci, ani všickni Mladočeši přepjatí liberálové. Epocha. kteráž slove odtržením školy od církve, jest spolu epochou rozlišování duchů v našem učitelstvu. Nebot, jakmile přijata v obecném životě zásada, že nemá spočívati vychování mládeže na základech náboženských, ukázalo se nejvnitřnější smýšlení našeho učitelstva: jedni se objevili co praví pěstounově mládeže, druzi co pouzí chlebaři; jedni se nepřestali považovati za vychovatele mládeže, druzí se počali považovati za profesory; jedni zůstali své lásce k hudbě a zpěvu věrni, druzí tímto zušlechtujícím paedagogickým prostředkem pohrdli. Ovšem těch, kteří přes všecky zásady moderního školství ve svých zdravých náhledech se nezměnili, jest poměrně málo, A tudíž se vysvětluje má zkušenost, že mezi 26 osadami stíží najdeš jich šest, kde- by byl učitel upřímný milovník zpěvu kostelního. Na některých osadách zdejšího okolí neuvidíš mládeže po celý rok v kostele, ani všedního dne ani ve svátek. Není jich arci dosud mnoho, ale může jich býti časem více, nebudou-li se duchovní správcové všemožně domáhati toho, aby učitelé aspoň z jara a v letě mládež do kostela vodili a aspoň v několika lepších písních vycvičili. Ne-dbá-li kněz, nedbá ani učitel; je-li knězi lhostejno, co a jak se zpívá, nebude si ani učitel mnoho práce bráti a bude hráti celý rok Bože, před tvou velebností", „Ach, můj nejsladší Ježíši”, „Tisíckrát pozdravujeme tebe°°. Vždyt již téměř i o poutích a posvíceních kloudnějších písní neslyšíš. A mládež bude v kostele -- zívati. Ano i na lepších osadách jsem se piesvědčil, že mají učitelé příliš malý výběr písní, že hrají na př. jednu píseň jim zvlášt oblíbenou po celý půst, anebo celý advent. Nezbývá tedy nic jiného, než aby duchovní vůdce mládeže neustále pobádal učitele a ve svém úsilí neustál, až | ||||
|