|
| ||||
| ||||
|
o kostelním zpěvu řádného nabude přesvědčení a spolu umění, ochoty a horlivosti v této věci předelležité." —
V obou dopisech, které pouze na ukázku z přečetných zde a onde uveřejiiovaných čtenářstvu Cecilie" tuto se podávají, jsou líčeny poměry hudební pravdivě, bez vášně a jmenování osobností. V obou dovolávají se lidé dobré vůle pomoci u učitelstva. Podobni blasové stále se množící poskytují „Cecilii” příležitost, aby zahájila veřejnou rozpravu o věci, od které závislá jest budoucnost, bud' rozkvět anebo úpiný úpadek hudby posvátné. Lini tak v naději, že i odbornc- listy/ nčitelskl~ záležitosti nám všem stejně vzácné a drabé vedle důležitosti, jaké právem zaslubuje, si povšímuou, aby takto vzájemnými poradami, písmem a slovem, po-stavena byla hráz proti úpadku dalšímu a sta hoven by1 lék na vyhojouí. Není pochybnosti, že při dobré vůli snadno způsobiti ]ze obrod a rozkvět onoho vznešeuého a krásného odvětvi v kultůrnim a uměleckém životě, jakým po věky sliuul národ český. Bud`me upřímnými. Přeludové neprospívají. U redaktora tohoto listu sbfbají se nitky velké sítě, která se rozprostírá po veškerých končinách českoslovanslcj-ch v Čechách, ua Moravě i ve Slezsku, co se týče hudby posvátné a činnosti umělecké vůbec. Nad to pak poskytuje knížka odběratelů „Cecilie” a Methoda" statistiku drahu prazvláštního, z níž se poznává smýšlení a suaha kruhů rozmanitých. MěI pak kromě tobo redaktor dostatečné příležitosti osobně a písemně seznámiti se zde a onde s muži vynikajícími. Na základě zkušenosti víceleté troufá si tvrditi to, co následuje : Velebné duchovenstvo, bez vlastního zavinění postrádající většinou hlubšího vzděláuí hudebního, bolestně poznává úpadek hudby posvátné a přeje si z toho srdce, aby vznešená bohoslužba katolická oslavovala se způsobem důstojným. Ohlížejíc se po pěstitelích a pomocnících, přirozenou měrou obrací zraku ku ctihoduému stavu učitelskému, který vedle povolání svého zahradničí ve štěpniei, odchovávaje mladé stromky, aby povyrostlé a zmohútnělé ušlechtilou krásou a sladkým ovocem byly na okrasu a k užitku požehnaných luhů vlasti, Učitelstvo, majíc nesmrtelnou zásluhu o pěstování hudby posvátné ve vlasti naší, v dobách nejnovějších odcizilo se z velké části vznešené dceři nebes. Rozstřikováno jedu a jed působil — u mnohých. U mnohých však uepůsobíl. Pozbyl škodlivosti své protijedem, Zdravému jádru jed neuškodil. V řadách učitelstva nevymřela ještě naprosto láska k hudbě posvátné. Zbylo povah čestných a četných, před nimiž s úctou a s láskou sklání se čelo. (lověk by líbal ty poctivce — věkem pokročilé i mladistvé —, kteří věruými zůstali práporu starému. Jsme jeden národ. Zroseni jsme s lůna jedné matky. Na prsou jedné matky jsme od-chováni pro zem a pro nebe. Proč bychom neměli nésti se k jednomu cíli? Bud práce jedna a dílo společné! Hlavu a ruce, srdco a hrdlo svěřil nám Bůh. Hlavou a rukou, srdcem a zpěvem lze sloužiti Bohu a lidem, Církvi a vlasti. Hudbu posvátnou lze nejrychleji a nejbezpečuěji obroditi velkou Jednotou, rozkládající sc po veškerých kojičinách vlasti. Jed-nota jest kouzeluým kruhem. Zlatým prutem jsou dnes spolky. Spolčujme se ! Ale jednomyslně ! Ale pevně ! Rozervanost mizí před Jednotou. Jako každá osada má svůj vlastni chrám, měj každý farní chrám svůj vlastni spolek pro pěstováni hudby posvátná! Hlavou veškerých farních chrámů jestbiskupská kathedrála, hlavou veškerých farních spolků bud' Jednota diecésní, co hlava a světlo zpěvu v diecési. A je-li Karlův velechrám sv. Víta na královslzém hradě pražském střediskem chrámů koruny Svato-Václavské, královská Praha bud' střediskem veškerých Jednot diecésních i farních. Jednotou zvítězíme ! Ospalé probudíme — Jednotou, lhostejné rozhřejeme — Jednotou, snaživé utvrdíme — Jednotou. Letošního roku — dá-li Pán Bál i.1 — zřizeua bude za tím účelem pro pěstování a povzuešení hudby posvátné Jednota Cyrillská, líterá se má poznenálila rozvětvovati po veškerých diecésfch a farních osadách vlasti Cyrillo-Methodějské. Ku zřízeni Jednoty takové váhy a takového zrna potřebí jest spolu-působení veškerých činitelů v národě, zejmena těch, kteří včele stojí — Icněžstva i učitelstva. Jsou jedno tělo. Je-1i kněz strážcem kostela, jest učitel strážcem kůru. Oba pak v souhlasu pracují na jednom díle. Harmonie snah zplodí harmonii srdcí. Jako kněz jest přirozeným protektorem budoucích spolků, jest učitel při-rozeným řiditelem budoucích spolků. Zdaž harmonie k vyvedení společného díla záslužného docílena bude? - - Ozvěna opakuje: „Bude! Bude! Bude!” | ||||
|